Test Mercedesu X 350d: Venkovský švihák s hromadou charizmatu

Mám rád auta s pohonem všech kol a vyšším podvozkem. Ne proto, že bych denně potřeboval jezdit mimo asfalt, ale proto, že kdykoliv můžu z bezpečí zpevněných silnic prozkoumávat místa skrytá.

Jsou ale auta, která na to jdou naopak, jejichž primární účel je fungovat v terénu a přejezdy po asfaltu jsou jen přestávkou mezi zabláceným dobrodružstvím. Vloni testovaný Renault Alaskan k nim bezesporu patří a Mercedes třídy X je s ním technicky spřízněn - ale v šestiválcové verzi s dost podstatnými odlišnostmi. S V6 má pohonné ústrojí od motoru přes převodovku až po pohon všech kol od Mercedesu, tedy například stálý pohon všech kol namísto připojitelné čtyřkolky u čtyřválce.

Stále je to však pick-up truck na rámu a s tuhou zadní nápravou, byť ustavenou do pěti výztužných prvků, ale místo běžných listových per má vzadu, stejně jako sourozenci, vinuté pružiny a dostal tlumiče s nastavitelnou tuhostí. A také vrstvu luxusu, která má plebejský původ zamaskovat.

Tohle ale bylo napsáno už stokrát, takže jen krátce - třída X se mi opravdu líbí ze všech stran. Vůbec mě netrápí, že blinkry blikají žárovkami; to spíš bych ocenil silnější a širší kužel dálkových světel. Všimněte si i nápisu Mercedes-Benz na vnitřku korby - tady ho nikdy nikdo neuvidí, jen vy, když budete něco nakládat.

Skáču za volant a všímám si, že řidičovo místo je jediné, kterému v nastupování nepomáhá madlo na sloupku. Je to škoda; já jsem velký, ale i tak pro snazší nástup využívám nášlapu pod prahem a madlo by se mi hodilo.

Uvelebím se v sedačce a hned vidím pár dalších opomenutí - startovací tlačítko má poněkud podivné umístění pod volantem vpravo. Pro jeho zmáčknutí musím nepřirozeně vytočit ruku. A taky mě tenhle kus tvrdého plastu tlačí do kolene. Odsunout sedačku dál nemůžu, protože volant nejde podélně nastavit.

Sedačka sama je ale pohodlná a i se slušným bočním vedením, je vyhřívaná a elektricky nastavitelná, volant se dobře drží, k ovládání infotainmentu je touchpad - zkrátka, interiér se ze všech sil snaží působit jako Mercedes. A až na oněch pár detailů se mu to slušně daří.

Startuji šestiválec pod kapotou a dostává se mi příjemného zahučení a zhoupnutí karoserie, když naskočí. Není to až tak velký motor, má „jen” tři litry objemu, ale ve světě objemů začínajících jedničkou, které uvidíte u většiny dnešních aut, je příjemně osvěžující.

První kilometry po asfaltu dávají jasně znát konstrukci vozu. Po projetí díry se karoserie oklepe a na mysli vytanou amarouny - a taky, že docela výrazné boční vedení sedaček je tu spíš jen do počtu, když s něčím takovýmto určitě nebudete řezat zatáčky.

Vskutku, na to je třída X vysoká, těžká a neohrabaná a její řízení má pomalé reakce. Přes to všechno ale, když přepnete vůz do sportovního režimu - ano, i takovéhle auto dnes musí mít sportovní mód - ve vás rychleji projetá zatáčka nevyvolá pocity děsu a hrůzy, a ani nenavštívíte protější příkopu střechou napřed. Ztuhnutí tlumičů a zrychlení jejich reakcí je jasně znatelné.

Vracím se do komfortního režimu a sjíždím z asfaltu na polní cestu. Testovaný kousek je pro terén slušně vybaven, kromě stálého pohonu všech kol 4Matic má uzávěrku středového a zadního diferenciálu a taky redukční převodovku. Co zaostává, jsou pneumatiky - silniční zimní obutí ztrácí v blátě trakci opravdu rychle.

Je trochu škoda, že zadní diferenciál lze uzamknout jen při zařazené redukci, a že manuální režim převodovky se neřadí voličem, nýbrž složitě „přepínátkem” jízdních režimů. Přesto mě „iksko” do mírného blátivého kopce vytahuje sebejistě.

O kousek dál zapínám kamery kolem auta, abych přesně viděl, kde jsou klacky a kameny. Dopředu je ale kamera slepá - co to? Jdu se podívat ven a ihned vidím důvod - je úplně dole, pod registrační značkou, a až příliš snadno se ušpiní.

Vracím se na asfalt, vyjíždím na dálnici a zkouším, jaká rychlost je pohodlná; v Alaskanu jsem se nepouštěl moc daleko nad 120 km/h. Mercedes je ale - jakkoliv to zní jako strašné klišé - opravdu „Mercedes mezi pick-upy”. Jednak je na silnici podstatně komfortnější, a jednak se nebojí ani rychlostí okolo 150 km/h. Je však kvůli své vyšší stavbě dost citlivý na boční vítr.

Šestiválec pod kapotou je vidlicový, nenásleduje tedy modernější řadové jednotky třícípé hvězdy. Má 550 N.m, o stovku víc než čtyřválec, což by už tak velký rozdíl nemělo znamenat. Opak je pravdou, auto táhne znatelně lépe, a byť vyloženě rychlé není, předjíždění je opravdu snadné.

Hromadu točivého momentu využívám každou chvíli - razantněji přidám plyn, opřu se hlavou o opěrku, převodovka podřadí, motor zahučí jako lokomotiva a ručka tachometru se hrne nahoru. Příjemně překvapen jsem i co se týče spotřeby - se stálou čtyřkolkou, hmotností hodně přes dvě tuny a svou svižnou jízdou je průměr 11,1 l/100 km příjemný. Ve městě počítejte se čtrnáctkou, ale tohle auto do města stvořené nebylo.

Třída X se snaží najít kompromis mezi užitnou hodnotou pracovního pick-upu a komfortem SUV značky Mercedes, což znamená ústupky na obou stranách. Užitečná hmotnost téhle verze je v závislosti na výbavě 861-1001 kg, což není z konkurentů nejlepší, ale je to srovnatelné; okolo tuny, +- 50 kg, zvládnou všichni. Není proto nepoužitelná, ale pokud hledáte co největší užitečnou hmotnost, asi nebude pro vás.

Zároveň ale není ani pro ty, kteří by na korbě vozili jen golfové hole a pick-upem si chtěli zvednout ego. Pořád je to pracovní nástroj, který je na velkoměsto zbytečně velký a neohrabaný. Bydlet ale na vesnici a moci si ho dovolit, hlavně díky jeho podmanivému motoru bych ho parkoval ve své garáži rád.