Článek
(Od našeho zvláštního zpravodaje)
Donkichotský protest u místních evidentně budí sympatie, co chvíli zatroubí okolo jedoucí auto a každý den se k jeho umíněnému protestu někdo přidá. Samotný americký konzulát teď vypadá opuštěně.
„V pondělí, když jsem začal, se odtamtud nesvítilo. V úterý vyšla ze dveří nějaká žena se zachmuřeným výrazem vyvěsit vlajku s hvězdami a pruhy, venku jí ale zavolali na telefon a zase hned odešla, aniž by cokoli řekla. Další den vyšla ven jiná žena, mluvil jsem s ní. Řekla mi: ,Ach, doufám, že se moc nenachladíte.' Byla to milá paní. A pak už se od nich nikdo další neukázal,“ popisuje reakci Američanů Kjeldsen. Žaluzie přízemního červeného domku jsou stále zatažené, svítí jen světlo u dveří.
Žádná vlajka USA u konzulátu nyní není, účel nenápadné budovy tak prozrazuje jen znak na zdi. Sám Kjeldsen s sebou ale zabalenou americkou vlajku nosí. „Když (Trump) vyloučil použití násilí k dosažení svého přání, řekl jsem si, že musím projevit nějaké uznání,“ líčí s tím, že až americký prezident přestane říkat, že chce Grónsko získat, zařadí USA mezi vlajky „přátelských“ států, které sebou na protestní akci rovněž nosí.
Podle něj jde ale stále o „otevřený“ případ, proto je vlajka srolovaná a k ní je připevněna fotografie inuitské ženy s rozzlobeným výrazem. Mezi „přátelskými“ vlajkami nechybí ani ta ukrajinská - podle Kjeldsena jde o „stejný boj proti jinému nepříteli“.
„Uděláme, cokoli bude nutné“
Sám přitom pochoduje s vlajkami Dánska, Grónska a Faerských ostrovů. „Nesu ty tři vlajky, abych ukázal, kým jsme, kým chceme zůstat, že jsme na to hrdí. A že za to budeme bojovat a uděláme cokoli, co bude nutné,“ říká odhodlaně Kjeldsen, rodilý Dán, který však v Grónsku žije většinu svého života a má inuitskou manželku. Během života vystřídal množství povolání, od lodního kapitána až po soudního úředníka.
Nemá přitom pocit, že by nynější bezpečnostní obavy odsunuly grónské snahy o nezávislost na druhou kolej. „Je to podporováno všemi možnými prostředky a není to jen nějaká metaforická věc,“ míní Kjeldsen s tím, že už dřívější dánské vlády daly najevo, že Gróňané mohou vyhlásit nezávislost, „kdy chtějí“.
Na několik málo hlasů z Grónska, které v době krize veřejně projevily sympatie k USA, pohlíží Kjeldsen s despektem s tím, že jde o naprostou menšinu, která si neuvědomuje výhody dánského sociálního systému.