Článek
Počátkem jara roku 1954 začala skupina malých dětí označená jako „Průkopníci dětské obrny” dostávat vakcínu proti obrně, kterou vynalezl virolog židovského původu Jonas Salk.
Debbie byla jedním z oněch dětí, bylo jí tehdy šest let a byla jednou z prvních očkovaných v okrese La Crosse v americkém Wisconsinu.
Jak vzniklo očkování a k čemu slouží
Obrna je vysoce nakažlivé virové onemocnění, které může způsobit ochrnutí, a to již během několika málo hodin. U 5 až 10 procent paralyzovaných osob dochází k úmrtí.
Nejděsivější byl fakt, že postihovala především děti do pěti let věku – v padesátých letech minulého století se navíc po světě šířila jako požár. Očkování to změnilo.
Americký lékař a virolog Jonas Edward Salk
„Na své dětství mám mnoho krásných vzpomínek. To, že jsem byla malým dítětem v době epidemie obrny, mezi ně ale nepatří. Stejně jako při současné pandemii koronaviru jsme byli nuceni se izolovat ve snaze zpomalit šíření nemoci. Rozdíl byl v tom, že nemoc postihovala hlavně děti,” vzpomíná pro server Healthy women Debbie Carlsonová.
Karanténa, zákaz shromažďování, otevřené školy
Podobně jako při současné epidemii, i tehdy se zaváděly karantény a bylo omezeno cestování. V oblasti, kde Debbie vyrůstala, byla situace tak vážná, že ministerstvo zdravotnictví zakázalo veškerá shromáždění dětí do 16 let mimo školu.
Školy ale zůstávaly otevřené, nebyl tehdy totiž jiný způsob, jak sledovat, které děti jsou zdravé, a které nemocné.
Dětská obrna nebo drakunkulóza, lidstvu se daří mýtit zákeřné nemoci
„Léto bylo nejhorší. Pláže, bazény, kina a v podstatě jakákoli další místa, kde bychom se mohli scházet, byly zavřené. Místo běhání venku jsme byli zavření doma, kde jsme sledovali strach rodičů z toho, jak se nemoc rychle šíří,” vypovídá úryvky ze svého života Debbie.
Ani malému městečku, kde žila, se nemoc nevyhnula. Vzpomíná, jak se nakazil jeden milý chlapec ze sousedství. Nemoc přežil, ale trvale kulhal na jednu nohu.
Úsměvný obrázek spolu s lízátkem měl děti během očkování přesvědčit, že se nemusí ničeho bát. Je to zábava.
Když se tak objevila informace o nové vakcíně, lidé byli nadšení – podobně jako mnozí při oznámení vakcíny proti koronaviru, posuzuje podobnost Debbie.
„Nevím, proč jsem byla očkována jako první v naší oblasti, ale předpokládám, že rodiče se prostě chopili šance. Určitě se i trochu báli, ale přede mnou nikdy nic neukázali. I moje sourozence pravidelně nechávali očkovat a věřili vědě. Tehdy navíc nebylo žádné pro a proti. Děsivosti šíření obrny se prostě nevyrovnaly žádné možné vedlejší účinky. Očkování bylo jednoznačně pozitivum,” vypráví Debbie.
A jak dodává, protože se její rodiče nebáli, nebo to aspoň nedávali najevo, nebála se ani ona, když tehdy vešla do ordinace, kde na ni čekal lékař a také reportér, který měl celou akci zaznamenat. Kopii článku, ve kterém se o ní tehdy psalo, má stále schovanou u sebe.
Vakcína Pfizeru účinkuje i proti nakažlivější mutaci viru
„Když jsem pak před nedávnem viděla v novinách příběhy lidí, kteří se nechávali jako první očkovat dobrovolně vakcínou proti koronaviru, považovala jsem je také za průkopníky, stejně jako jsem byla jako malá já,” svěřila se hrdě Debbie.
„Na druhou stranu chápu, že se lidé bojí. Jde o něco nového, stejně jako byla kdysi nová vakcína proti obrně. I proto jsem se svěřila se svým příběhem. Moji rodiče byli spolu s ostatními rodiči očkovaných dětí odvážní a věřili, že mě to udrží v bezpečí. A co víc, že očkování může být prospěšné pro celý svět. Přála bych si, abychom byli i my všichni nyní odvážní, abychom mohli eliminovat současnou hrozbu jako tenkrát obrnu. Byla jsem mezi prvními na očkování proti obrně, doufám, že budu mezi prvními i nyní,” svěřila své přání na závěr svého příběhu Debbie Carlsonová.
