Vědci srovnali vzorky od pacientů nakažených virem H5N1 se vzorkem odejmutým u pacienta s obyčejnou sezónní chřipkou typu H1N1. Přítomnost viru H5N1 přinutila signální látky imunitního systému, známé jako cytokiny, k výronu z tkání infikovaných plic. Vědci tento jev označili za důkaz takzvané cytokinové smršti - přehnané reakce imunitního systému s možnými smrtelnými následky.

Studie, kterou publikoval lékařský časopis Respiratory Research, naznačuje, že pokud vir H5N1 způsobí pandemii, mohla by nesrovnatelně hůře postihnout mladé a zdravé lidi - narozdíl od běžné chřipky, na kterou umírají většinou starší pacienti. "Toto vážné, život ohrožující onemocnění může potkat každého," řekl Michael Osterholm z Minnesotské univerzity. "Čím dál víc se to začíná podobat (viru) H1N1 roku 1918," tvrdí expert, který je současně epidemiologickým poradcem vlády Spojených států.

V roce 1918 se úmrtnost jak u velmi mladých, tak u velmi starých lidí zdesetinásobila, řekl Osterholm, u mladých dospělých však byla tisícinásobná.

Prudké projevy

Vir H5N1 už napadl mnoho drůbežích chovů, dosud se jím nakazilo 124 lidí ve čtyřech asijských zemích. Z nich na infekci od roku 2003 zemřelo 64 lidí.

"I když přenos podtypu H5N1 viru chřipky z člověka na člověka se dosud jeví jako nedostatečný, onemocnění vykazuje výjimečnou prudkost u těch, které nakazil - úmrtnost se pohybuje v rozmezí od 33 procent v Hongkongu v roce 1997 až po 55 procent v Thajsku a Vietnamu v roce 2004," informovali vědci pod vedením Michaela Chana a Malika Peirise z Hongkongské univerzity. Příčiny nezvyklé prudkosti viru u člověka však zůstávají neobjasněny.

Hongkongští vědci odebrali vzorky viru H5N1 od pacienta, jenž na infekci zemřel při jejím propuknutí v roce 1997, a od dvou lidí nakažených v roce 2004 ve Vietnamu. U dalšího pacienta z Hongkongu získali vzorek viru obyčejné chřipky. Těmito viry uměle infikovali vzorky plicních tkání odebraných u lidí, kteří žádným typem chřipky nakaženi nebyli.

Neustálá mutace viru

Vir H5N1 vyvolal "bouři" cytokinů jako jsou IP-10, interferon beta, RANTES a interleukin-6. Silnější výron těchto látek přitom vyvolal mladší vir vietnamských kmenů než kmen z roku 1997. Vysvětlit si to lze tím, že vir neustále mutuje, upozorňují vědci.

V roce 1918 zabil kmen H1N1, který se přehnal během několika měsíců kolem světa, podle různých odhadů 20 až 100 miliónů lidí. Další pandemii v roce 1957 podlehly dva milióny lidí a virus H3N2 si v roce 1968 vyžádal milión životů.

Výzkum rovněž nastolil otázku, jak účinné budou léky v úsilí o zamezení případné pandemie. Léky jako Tamiflu a Relenza by podle Osterholma pomohly pouze v případě, že by se pacientovi aplikovaly během jednoho dne od prvních příznaků infekce. Myšlenka, že lékaři budou mít tolik času, se však opírá o zkušenost s virem H3N2. Pokud však pacienty zachvátí dechové potíže v souvislosti s cytokinovou smrští, může být pozdě.