Nepravidelný chrup předně znemožňuje provést kvalitní ústní hygienu, což vede ke zvýšené kazivosti a zánětům dásní. Vady skusu pak mohou způsobit funkční potíže v podobě problémů se žvýkáním či špatnou výslovností. Někdy také může docházet k rychlejšímu obrušování zubů, jejich páčení a předčasné ztrátě.

Problémy ale mohou vyústit i v bolestivost čelistních kloubů. Čím dříve se tedy ortodontické problémy začnou řešit, tím se tyto hrozby minimalizují.

První návštěva u ortodontisty by měla proběhnout kolem sedmi let věku a tedy v období, kdy se začnou prořezávat stálé zuby. Často je zapotřebí se samotnou léčbou počkat na dobu, kdy vývoj chrupu pokročí, obvykle se tak děje po desátém roce.

S léčbou se ale může začít i mnohem později. Podle mnohých lékařů to může mít smysl i v padesáti.

Důležitá diagnostika

Ortodontista ale nejprve musí provést důkladné vyšetření, které zahrnuje zhotovení rentgenových snímků, fotografií zubů a jejich otisků nutných k tvorbě sádrových zubních modelů. Až po analýze této dokumentace je pacientovi navržen individuální léčebný plán.

Ještě před samotným nasazením rovnátek je ale důležité důkladné čištění chrupu a opravení zubních kazů apod. Problém může být i ve větším množství zubního plaku či v akutním zánětu parodontu. Vždy je tedy nejprve nutné vyřešit všechny stávající neduhy chrupu a naučit jedince, jak se starat o chrup při nošení rovnátek, jelikož u fixních rovnátek je tato péče velmi specifická.

„Pokud si pacient nedostatečně čistí zuby v průběhu terapie rovnátky, může dojít k odvápnění zubní skloviny a vzniku bílých skvrn, tedy první fáze zubního kazu v okolí nasazeného aparátu. Zánět dásní, který malhygienu také provází, může způsobit úbytek kosti v okolí zubu doprovázený ústupem dásní,” varuje ortodontistka MUDr. Klára Bělíková z Dental office H33.

Snímací rovnátka

Rovnátka dělíme do dvou základních skupin na aparáty fixní a snímací.

Snímací rovnátka se používají k úpravě skusu v dětském věku. V tomto období je díky probíhajícímu růstu možné dosáhnout určitých změn ve vztahu a velikosti zubních oblouků.

Druhou skupinou snímacích rovnátek jsou tzv. retenční aparáty. Jedná se o pasivní rovnátka, jejichž použití je nezbytné u většiny pacientů po ukončení léčby fixními rovnátky. Jejich úkolem je držet zuby v nové poloze dosažené předešlou terapií po dobu nutnou k přestavbě okolních tkání a ke stabilizaci výsledku.

Poslední skupinu tvoří tzv. fóliové aparáty, kterými lze nahradit fixní rovnátka. „Jedná se o nejmodernější typ rovnátek, která jsou velmi pohodlná a tím, že jsou průhledná, nejsou prakticky vůbec viditelná. Jejich další výhodou je, že se mohou kdykoliv sundat a tedy nedochází k žádnému omezení, co se týče stravování a dentální hygieny. Jinak se ale musí nosit celý den i noc,” vysvětluje předseda České ortodontické společnosti MUDr. Jiří Petr.

Navíc u nich odpadají běžně se vyskytující problémy fixních rovnátek, včetně uvolňování zámků. Za přednost je považována i celkově kratší doba léčby. Naopak jejich nevýhodou je složitost výroby (vyrábí se v USA) a pak také velmi vysoká cena (pohybuje se v rozmezí 51 500 – 155 000 Kč).

Fixní rovnátka

Jsou pevně nasazena na zubech pacienta a skládají se ze speciálních zámků, což jsou malé součástky nalepené speciálním lepidlem na zubech. Zámky jsou spojeny navzájem ortodontickým drátem, který vyvíjí sílu potřebnou k posunu zubů. Dráty se v průběhu léčby mění a upravují.

„Uchycení drátu v zámku je zajištěno pomocí malých gumiček vyráběných v mnoha pestrých i nenápadných barvách. Pacient si tak může rovnátka při každé kontrole ozdobit podle přání. Druhou variantou jsou tzv. samoligující zámky, ve kterých se drát uchytí po uzavření malých dvířek, která jsou součástí zámku,” vysvětluje Klára Bělíková.

Nošení fixních rovnátek může být spojeno s určitým nepohodlím. Zámečky umístěné na zubech zpočátku mohou způsobit otlaky na vnitřní straně rtů a tváří. Tyto problémy pacienti popisují zpravidla první týden po nasazení aparátu. Pro zmírnění obtíží je možné zámky dočasně překrýt ortodontickým voskem. Další nepříjemností je tlak na zuby, který vzniká po každé aktivaci aparátu. Zuby tak mohou být dočasně citlivé, hlavně při kousání tužší stravy.

„Léčba fixními rovnátky trvá obvykle 1-2 roky. Jedná se tedy o poměrně krátkou dobu, kdy se zajisté vyplatí určitý dyskomfort vydržet s ohledem na přínos, který rovnátka mají,” dodává MUDr. Alexander Schill z Schill dental clinic.

Druhy zámků

Zámky mohou být zhotoveny z kovu či keramiky. Rovnátka z kovu bývají více nápadná, proto především dospělí preferují rovnátka s keramickými zámky, které nejsou tolik vidět.

Keramické zámky dělíme na monokrystalické a polykrystalické. Polykrystalické zámky jsou vyráběny v barvě zubů, monokrystalické (safírové) jsou více průsvitné, tedy ještě méně nápadné. Obě varianty jsou barevně stabilní, lidé se tak nemusí obávat jejich zabarvení. Bohužel keramické zámky nelze použít u každého pacienta, vždy tedy záleží na doporučení lékaře.

„Stále populárnější jsou i tzv. lingvální fixní aparáty, které jsou umístěny na vnitřní straně zubu, čímž jsou zevně prakticky neviditelné. Jejich výhodou je i eliminace možného výskytu bílých skvrn v okolí aparátu. Naopak jejich nevýhodou je horší tolerance ze strany pacienta z důvodu traumatizace jazyka, která může ovlivnit v některých případech i výslovnost. Tato rovnátka jsou vhodná pro léčbu většiny ortodontických anomálií,” dodává Klára Bělíková.

Úhrada rovnátek ze zdravotního pojištění

U běžných ortodontických vad je nutná finanční spoluúčast pacienta na úhradě materiálu pro výrobu rovnátek. Je však třeba rozlišovat pevná a snímatelná rovnátka, tedy zda se jedná o léčbu pomocí fixního, nebo snímacího ortodontického aparátu.

„Pokud je zvolena léčba pomocí fixního ortodontického aparátu, jsou z prostředků veřejného zdravotního pojištění hrazeny veškeré související výkony lékaře, a to bez omezení věku pacienta. Není ale hrazen materiál a součástky (např. zámky, kroužky, intraorální oblouky). Pro úhradu použitého materiálu je tedy u fixních ortodontických aparátů vždy nezbytná spoluúčast pacienta na léčbě,” vysvětluje tiskový mluvčí VZP Mgr. Oldřich Tichý.

Hrazeny jsou výkony počínající vstupním vyšetřením s potřebnými rentgenologickými vyšetřeními či analýzou modelů, přes nasazení fixního aparátu (nacementování kroužků, nalepení zámků, nasazení intraorálního oblouku) a kontroly léčby, až po sejmutí fixního aparátu. Kontrola léčby zahrnuje dvě kontrolní vyšetření a navázání či převázání celého oblouku, lékař tento výkon může vykázat pojišťovně k úhradě ve frekvenci jedenkrát za čtvrtletí.

„I pokud je zvolena léčba pomocí snímacího ortodontického aparátu, jsou z prostředků veřejného zdravotního pojištění hrazeny veškeré výkony lékaře, opět ve výši dané úhradovou vyhláškou,” upozorňuje Tichý.

Ze strany zdravotních pojišťoven tak dochází k úhradám i za samotná rovnátka, a to buď ve výši 80 % či 50 %. Vše závisí na typu postižení. U méně závažných ortodontických vad (u tzv. ostatních anomálií zubů a skusu, které v příloze zákona nejsou dále specifikovány) zdravotní pojišťovna nehradí snímací ortodontické aparáty dospělým nad 18 let; dětí do 18 let se v tomtéž případě týká 50% úhrada.