Článek
„Hydrologové z Biologického centra tento úkaz podrobně zmapovali a lipenský zelený led je tak jedním z nejlépe popsaných případů na světě,“ uvedla mluvčí centra Daniela Procházková.
Podle vědců zelený led potvrzuje, že lipenská nádrž je dlouhodobě zatížená nadbytkem živin ve vodě (tzv. eutrofizací) a zároveň je ovlivňována oteplováním klimatu. Změny v jejím ekosystému tak probíhají i mimo tradiční letní sezonu.
„Zelený led na Lipně zapadá do dlouhodobých změn, které zde pozorujeme v souvislosti s eutrofizací i probíhající změnou klimatu. Naznačuje, že podobných překvapení můžeme být v budoucnu svědky stále častěji,“ konstatoval hydrobiolog Petr Znachor z Biologického centra AV ČR.
Podledový výskyt sinic je ve světě vzácný a dosud byl zdokumentován jen v malém počtu případů. Nynější pozorování na Lipně zároveň ukazuje, že i běžné druhy sinic mohou za určitých podmínek vykazovat netypické chování.
Odebraný vzorek ledu z Lipna
Mikroskopická analýza odebraných vzorků potvrdila, že se jednalo o běžnou sinici Woronichinia naegeliana, která na Lipně převládá i během léta a podzimu. Základní příčinou rozvoje sinic je nadbytek živin ve vodě, především fosforu, který je z velké části důsledkem lidské činnosti.
Sinicová oka
Zatímco na většině českých přehrad vodní květy sinic s příchodem podzimu postupně mizí a zpravidla se zcela vytrácejí koncem září, Lipno je v tomto ohledu výjimkou.
Dlouhodobá data ukazují, že sinice na lipenské vodní nádrži často převládají až do listopadu a v menším množství se mohou vyskytovat i během prosince a ledna. Zkoumání vědců ukázalo, že v závěru roku 2025 se biomasa sinic držela u hladiny nezvykle dlouho, od podzimu až do zimního zamrznutí nádrže, a to zřejmě díky kombinaci klidného počasí, slabého větru a dlouhé délce slunečního svitu.
Takzvané sinicové oko
„Pod tenkou a místy velmi průhlednou ledovou pokrývkou tak nahromaděné sinice vytvářely nápadné zelené plochy viditelné ze břehu i z leteckých snímků. Nejvíce patrný byl zelený led v období přechodného oteplení okolo Štědrého dne, po opětovném zamrznutí byla zvlášť výrazným rysem takzvaná sinicová oka, tedy místa s čirým ledem nad tmavými shluky sinic, která vznikla rozdílným pohlcováním slunečního záření,“ popsali vědci.
Fenomén podle nich přetrval až do konce roku a pravděpodobně skončil až po následném vydatném sněžení, které omezilo přístup světla pod led.
