Začalo to nenápadně. Janě Janouškové bylo třicet let, pracovala v kadeřnictví a k tomu se starala o domácnost a šestiletého syna. Protože však neuměla vypnout a najít si čas na relaxaci, cítila se stále unavenější. Postěžovala si jedné ze svých zákaznic - lékařce. Ta ji objednala na prohlídku, při níž paní Janouškové odhalili v ledvině malý zhoubný nádor. Lékaři se okamžitě rozhodli pro operaci, po níž následovala chemoterapie.

Seběhlo se to velmi rychle a do týdne byla bez ledviny. „Probrala jsem se na ARO (anesteziologicko resuscitační oddělení) s velkou jizvou na břiše a sama sebe se začala ptát, co dělám špatně. Kamarádka mi do nemocnice přinesla knihu o zdravé výživě, kde byly i recepty, ale na první pohled to vypadalo, že zdravé je snad jen zrní.

Jídlo, které má uzdravující moc, by se podle lektorky mělo skládat ze zeleniny v nejrůznějších úpravách (kvašené, dušené i smažené), obilovin, mořských řas a semínek.

Jídlo, které má uzdravující moc, by se podle lektorky mělo skládat ze zeleniny v nejrůznějších úpravách (kvašené, dušené i smažené), obilovin, mořských řas a semínek.

FOTO: Natálie Keilová, Právo

Časem jsem poznala, že to je trochu jinak, i když z tradiční stravy jsem slevit musela.
Zafungoval pud sebezáchovy.“ Když Janu Janouškovou propustili z nemocnice domů, zoufala si a sáhla si až na dno. Pak ale pochopila, že od nikoho nic víc čekat nemůže. Začala proto experimentovat s jídelníčkem a obměňovat tradiční recepty.

„Prvním velkým úspěchem byly bramboráčky z ovesných vloček. Syn je chtěl i druhý den do školy a to mi dodalo odvahu. Tu a tam jsem začala přidávat do jídla vločky, místo bílé mouky použila celozrnnou a začala se rozhlížet v prodejnách zdravé výživy.“

Při snídaních převážily obilné kaše, přestala jíst uzeniny a místo červeného masa jedla drůbež a ryby. A pochvalovala si to celá rodina - příliv energie cítili všichni. Postupně dala Jana Janoušková dohromady řadu receptů na chutná a zároveň zdravější jídla, z nichž po letech sestavila i kuchařku.

Otec nemoci je neznámý, matkou je strava

Odbornice na zdravou výživu dnes tvrdí, že klasická česká kuchyně ani žádná jiná není špatná, pouze naše tělo potřebuje v různé době jiné věci, a právě proto můžeme na změně jídelníčku při vážné nemoci jen vydělat. Tělu to nesmírně ulehčíme a šance na uzdravení mnohonásobně vzrostou.

Nejdůležitější je, čeho, kolik, a hlavně kdy sníme, a také to, zda jídlo připravujeme a jíme v klidu. Když jsme totiž ve stresu, neprospěje nám nic, byť by to bylo sebezdravější.

„Naučila jsem se dopřát si to, po čem jsem se cítila dobře. Po nějaké době jsem stála před oknem a dívala se na oblohu. Bylo zataženo, ale najednou se mraky rozestoupily a vysvitlo slunce. V tu chvíli mnou projel nádherný pocit. Uvědomila jsem si, že jsem zdravá.“

Při domácí výrobě sushi lze použít jak ryby, tak třeba i sýr tempeh ze zdravé výživy.

Při domácí výrobě sushi lze použít jak ryby, tak třeba i sýr tempeh ze zdravé výživy.

FOTO: Natálie Keilová, Právo

Podle Jany Janouškové máme vždycky všechno ve vlastních rukách, a když člověk objeví svou vlastní harmonii, zjistí, že jídla potřebuje méně, a intuitivně si také začne vybírat to, co mu prospívá nejvíc.

„Místo podléhání reklamám bychom měli víc naslouchat sami sobě. Když stále jen spěcháme a jíme, co se namane, nemůžeme se divit, že nám přestane sloužit zdraví.“

Chce to změnu

Jednodenní kurzy zdravé výživy, které Jana Janoušková pořádá, jsou inspirací nejen pro zkušené hospodyně, ale i pro ty začínající. „Dobré jídlo musí být hlavně pestré. Pokud snídáte léta jogurt a večeříte zeleninový salát, můžete si být jistí, že jednou přijde problém.

Tělo si na opakující se jídla vytvoří intoleranci a časem mohou přijít potíže. Potřeby našeho těla se totiž neustále mění, a proto by se mělo měnit i to, co jíme,“ řekla hned na úvod kurzu, jehož jsem se zúčastnila a kde se stůl už na začátku prohýbal pod dobrotami lichotícími oku i žaludku. Nikdo by nehádal, že korpus dortu byl z rýže a ovesné kaše a krém z jáhel rozmixovaných s kakaem a máslem.

Domácí sushi

Domácí sushi

FOTO: Natálie Keilová, Právo

Lidé často nevědí, jak zdravě a chutně se dá vařit, aniž by museli výrazně měnit svoje chuťové návyky. Právě proto kurzy nejsou zahlcené teorií, ale hlavně na nich všichni vaří a pečou. Dopoledne je věnováno přípravě kaší a pečení koláčů, pak přijde na řadu speciální energetizující polévka miso původem z Japonska (vždyť také Japonsko drží světový primát v průměrné délce života), dále je na programu příprava obilných placek s různými přílohami, dezerty a saláty. Ty, které nám zdravotně prospějí nejvíc, tvoří alespoň zčásti kvašená zelenina bohatá na enzymy a vitamíny.

„Řada lidí trpí nadváhou, ale protože nejedí plnohodnotnou stravu, mají stále nedostatek energie. Všechny potřebné látky lze přitom tělu snadno dodat -stačí, když do stravy každý den zařadíme zeleninu, obiloviny, luštěniny, oříšky, semínka (sezam, slunečnici atp.) a mořské řasy. Zeleninu můžeme jíst od rána do večera, ale nejlépe stravitelná je upravená tepelně.“

Striktní zákazy tu neplatí

„Všem říkám, že je důležité, abychom na sebe byli hodní. A k tomu patří i to, že si nebudeme nic zakazovat. Mám s tím své zkušenosti. Maso jsem nejedla deset let, ale když jsem si pak dala španělského ptáčka, cítila jsem velké blaho. Proto maso nikomu nezakazuju, ale důležité je hlídat si kvalitu a množství.“

Každý z nás je jedinečný, má specifické chutě a potřeby, pracovní vytížení i možnosti a také se liší náš zdravotní stav. Měl by si najít takový jídelníček a životní styl, při němž se bude cítit nejlíp, a proto je dobré vyzkoušet i dosud nepoznané. Mnohdy totiž ani netušíme, do jaké míry náš jídelníček ovlivňuje to, jak se cítíme. Drobné zdravotní problémy jsou první výstrahou a o tom, jak se budeme cítit zítra či za rok, rozhodujeme právě dnes.

„Musela jsem hodně změnit a mnoho vykonat, ale dostala jsem velký dar - uzdravila jsem se a díky nemoci získala i přínosnější pohled na život. Nejvíc nás posunují události, které se zprvu jeví jako neřešitelné katastrofy, ale s odstupem času zjistíme, jak nám vlastně byly ku prospěchu,“ je přesvědčená Jana.

Na kurzu nezapomíná zdůrazňovat, jak je důležité dostatečně pít, a to hlavně čistou vodu. Kromě pití v průběhu dne bychom měli také dvě deci čisté vody vypít před hlavním jídlem a ráno a večer před ulehnutím vypít skleničku teplé vody. „Každá žena má v sobě ohromnou sílu učinit svou rodinu zdravou a spokojenou - záleží na tom, co vaří, a také jestli se přípravě jídla věnuje s láskou a s chutí. Kuchyň není jen pracovním místem, ale alchymistickou dílnou, z níž může vzejít jídlo, které nás uzdraví,“ uzavírá Jana Janoušková.

Vločkové karbanátky s kapustou
1 menší hlávka kapusty, půl litru vody, ve které se kapusta vařila, 150 g ovesných vloček, 3 stroužky česneku, 1 vejce, 50 g droždí, mořská sůl, špetka pepře
Do slabě osolené vody dáme vařit kapustu, vyjmeme a do téže ještě teplé vody namočíme vločky, dokud voda nevychladne. Pokud se všechna voda nevsákne, vylijeme ji. Vařenou kapustu nasekáme nadrobno, vmícháme ji do vloček, přidáme ostatní přísady i droždí. Vypracujeme těsto a je-li příliš řídké, zahustíme strouhankou. Tvoříme malé karbanátky, které obalujeme v mouce, do níž jsme přidali trochu sladké papriky. Osmažíme na oleji a podáváme s bílou ředkví nebo saláty.
Jáhlové kuličky
1 hrnek jáhel, půl hrnku rozinek, 2 lžíce medu, kokos, trochu kakaa, špetka soli
Spařené jáhly uvaříme se špetkou soli v dvojnásobném množství vody. Necháme zchladnout, přidáme spařené nasekané rozinky, med, trochu kokosu a kakaa a vypracujeme tužší těsto. Je-li těsto řídké, přidáme trochu jemných ovesných vloček. Tvoříme kuličky, které obalujeme v kokosu nebo semínkách. Jako obměnu přidáme k jáhlám spařené sekané mandle a trochu marmelády, obalujeme v granku nebo sekaných mandlích.