Způsoby chování, které nejčastěji vedou k rozvodu

Mnozí lidé těsně před rozvodem tvrdí, že si nikdy nemysleli, že to dojde až tak daleko. Odborníci s nimi ale ne vždy souhlasí. Podle nich často stačí v počátku vztahu sledovat i jen pouhých 15 minut interakci mezi partnery. I z takto krátkého úseku prý dokážou často až s 90procentní přesností předpovědět, zda pár vydrží dalších pět let.

Nejde o žádné věštění. Vědci jen identifikovali čtyři specifické styly chování, které nevyhnutelně k rozvodu směřují.

I když jde často o naučené styly chování, i tak se jim dá vyhnout, respektive se naučit nové, lepší. Čemu se rozhodně vyvarovat?

Neustálé obviňování je jasný polibek smrti pro mnohá manželství. Obzvlášť, pokud protějšku připisujete automaticky vinu, aniž byste znali všechna fakta, tvrdí pro server Yourtango vztahový, rodinný i rozvodový kouč Dave Elliott s více než desetiletou praxí v oboru.

Chcete-li mít kvalitní a láskyplný vztah, „dopřejte” manželovi (manželce) výhodu pochybností a vždy předpokládejte to nejlepší, ne to nejhorší. Chyby dělá každý.

Lidské emoce dokážou mnoho, hlavně pokud jsme pod tlakem. Buď spirálovitě stoupají, nebo naopak klesají. Při hádce často stoupají, a to právě s již zmíněným obviňováním. Dotyčný má svoji pravdu, vina je na druhé straně – takové chování je doslova destruktivní.

„Existuje jedna základní otázka, jejíž odpověď dokáže nejen tuto ničivou sílu změnit – Chcete mít pravdu, nebo chcete být zamilovaní?“ uvádí Elliott. Vždy se tak snažte najít porozumění a řešení problému. Díky tomu budou negativní emoce klesat.

Dalším nepříjemným zlozvykem je znehodnocovat tvrzení či činy partnera ve snaze ho jakkoli zdiskreditovat nebo oslabit. Jedná se o poměrně kruté chování, které může na určitou dobu snížit sebevědomí dotyčného.

Klíčem k nápravě je naopak uznání, že jako lidské bytosti děláme to nejlepší, co můžeme. S tím, co v danou chvíli máme.

Odcizení je o rutinním ustupování nebo opouštění snahy vyřešit problém. Někdy je viditelný tzv. pasivně agresivní přístup – třeba odpor formou zarytého mlčení. Jindy jde naopak o poněkud ráznější způsob – třeba dramatické zabouchnutí dveří a rázný odchod z místnosti.

Ať tak či tak, jde o mechanismus, jak manipulovat s protějškem a vzít si zpět svou „moc“, nebo alespoň její iluzi.

„Pokud ve svém manželství zaznamenáte některý z uvedených scénářů, pak mějte na paměti, že hrajete velmi nebezpečnou, nákladnou a riskantní hru. Tyto toxické návyky v 90 procentech případů způsobí rozvod ve výhledu pěti let, o tom není pochyb. Navíc bývají silně zakořeněné, takže si je můžete přenášet do nových vztahů. Pokud tedy chcete, aby váš vztah obstál ve zkoušce časem, je jen na vás, abyste jej nasměrovali tam, kam chcete, aby se ubíral. Abyste zvládli výzvy, musíte spolupracovat jako tým, ne bojovat jeden proti druhému,“ uzavírá Elliott.