Hlavní obsah
Nedobrovolný pohlavní styk zažije asi deset procent žen. Foto: Profimedia.cz

Sexuální násilí by nemělo projít ani v manželství

Pryč jsou doby, kdy manželky musely vyhovět manželovi pokaždé, kdy zatoužil po pohlavním styku. A to i tehdy, když na něj neměly chuť. Pokud se bránily, řada manželů se nerozpakovala a vynutila si na nich sex i násilím. Nejčastěji tehdy, když měli vypito. A ženy to musely snášet. Nemohly žalovat manžela za to, že je znásilnil. Kdysi totiž platila naivní představa o plnění manželských povinností, do kterých byl zahrnován i sex.

Nedobrovolný pohlavní styk zažije asi deset procent žen. Foto: Profimedia.cz
Sexuální násilí by nemělo projít ani v manželství

Dnes už je v civilizovaném světě běžnou normou, že se spolu i stálí partneři musí milovat dobrovolně. Jinak násilníkovi hrozí žaloba a trestní stíhání.

Do extrému dovedla princip dobrovolnosti švédská legislativa. Vyžaduje i po manželích a stálých partnerech, aby uzavřeli notářsky ověřenou dohodu o tom, že dobrovolně souhlasí s pohlavním stykem.

Teoreticky by takový souhlas měli podepisovat před každou souloží. Jak se tento přístup osvědčí v praxi, to ukážou nejbližší roky.

Nedobrovolný pohlavní styk zažije asi deset procent žen. Na policii je ale nahlášena jen malá část těchto případů. Hlavní roli v tom hrají jejich obavy a emoce.

Statistiky ohlášených trestných činů, při kterých došlo ke znásilnění, jsou v ČR vcelku stabilní.

Sexuologové, stejně jako lidé, kteří se zabývají trestnými činy, ale vědí, že policii nahlásí ženy jen malou část nedobrovolných sexuálních styků. Tedy takových, při kterých pachatel sáhl k fyzickému násilí nebo násilím své oběti hrozil, případně využil její momentální bezbrannosti. To je chyba. Hrozí, že pachatel svou agresi zopakuje v jiné situaci s jinou ženou.

Žalob kvůli znásilnění přibývá v posledních letech hlavně u lidí, kteří se rozcházejí nebo rozvádějí. Často jsou spojené s urputnými spory o to, jak bude vypadat vztah k dětem. A není vzácností, že partnerka, která neuspěla s žalobou na údajné pohlavní zneužívání dětí či dítěte, kterého se měl dopouštět jejich otec, podá žalobu na to, že ji partner znásilnil.

Pachateli znásilnění, ke kterému dojde mezi manžely, jsou v naprosté většině muži a obětí pak ženy. S opačnými situacemi, kdy si dvojice vymění role, se setkáváme spíš vzácně. Ale to neznamená, že k nim nedochází, jen mohou mít kuriózní podobu.

Vzpomínám si na rozvodové řízení, kde o rozluku žádal manžel. Jeho paní byla agresivní, neklidná a dost hysterická osoba. Při finálním stání se rozšafný předseda senátu manželů ptal, kdy spolu měli naposled pohlavní styk.

Navrhovatel lakonicky odpověděl, že „včera“. Překvapený soudce se zajímal, co je k tomu vedlo. Muž odpověděl, že se své manželky prostě bál. Trestní oznámení ale nepodal a soud tehdy tuto událost jako znásilnění nekvalifikoval.

Znásilnění není nijak vzácným trestným činem

Z různých průzkumů vyplývá, že ho někdy ve svém životě zažije asi deset procent žen. Velmi častými pachateli jsou jejich příbuzní i známí. A někdy také partneři nebo manželé. Ženy se zdráhají podávat trestní oznámení na tyto blízké osoby. Je jim to nepříjemné, trapné a často se stydí za to, že k něčemu takovému vůbec došlo.

Většinou mají strach o svých zážitcích mluvit nebo dát průchod svým emocím – ponížení, hněvu, zármutku, případně pocitu viny. Jindy pachatele dokonce litují.

Oznámit tento trestný čin policii se rozhodnou obvykle tehdy, pokud je vztah mezi nimi a partnerem už rozvrácený nebo pokud k činu došlo v době rozvodového řízení.

Jako soudní znalec se setkávám také s žalobami na údajné znásilnění, kterého se měl partner dopustit před několika lety. Takový trestný čin ale není snadné dokázat. Stává se i to, že si ženy, jež se rozcházejí nebo rozvádějí, vzpomenou na údajná znásilnění až po dlouhých měsících soudních sporů.

Někdy z takových podání cítíte jejich účelovou motivaci. Jindy k takovému oznámení dojde proto, že se žena na počátku trestního řízení styděla mluvit o domácím násilí, které zažívala. A trvalo jí delší dobu, než se rozhodla a udělala pro ni těžký krok: začít o svých traumatizujících zážitcích mluvit.

Hlavní příčinou těchto činů bývají asociální povahové rysy pachatelů. Jejich impulzivní a agresívní reakce mohou navíc zhoršit alkohol nebo drogy. Zejména pak drogy se stimulačním efektem, jako je třeba pervitin, který často zvyšuje sexuální agresi.

Stále častěji se jako soudní znalec setkávám s případy znásilněných žen, které ale užívaly drogy spolu se svým partnerem či manželem.

Ženy, které zjistí, že jejich protějšek má sklony vynucovat si na nich pohlavní styky násilím, by neměly na nic čekat, a buď takového muže co nejrychleji opustit, nebo jeho chování okamžitě oznámit orgánům činným v trestním řízení.

Často se stává, že se nechají umluvit. Kající se agresor jim vykládá, že ho to mrzí, už se to nebude opakovat, prostě se polepší. Ženy ale brzy zjistí, že nepolepší. Pachatel jedné sexuální agrese je potenciálním pachatelem dalších podobných deliktů. V těchto případech může pomoci spíš odborná psychiatrická nebo sexuologická léčba než nějaká omluva.

Čím později žena ohlásí policii agresivní chování svého partnera, tím obtížněji se pak bude prokazovat v trestních nebo rozvodových sporech. To je stejné jako u dalších forem domácího násilí nebo stalkingu, tedy při pronásledování partnera. Nikdy se nevyplatí odpouštět podobná jednání svému protějšku a začínat takzvaně znovu.

Pokud žena nemá dost kuráže na to, aby šla rovnou na policii, může navštívit poradnu Bílého kruhu bezpečí nebo může zavolat na nepřetržitou linku této organizace: 116 006.

Poskytuje obětem trestných činů bezplatnou právní i psychologickou pomoc a funguje po celé republice. Podrobnosti zjistíte na www.bkb.cz. Spousta žen o této možnosti vůbec neví.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků