Článek
Vzorec chování můžeme definovat jako záznam uložený v naší paměti. Na základě toho pak reagujeme na různé situace. Vzorec chování tak vlastně předurčuje naše reakce a velice často ovlivňuje naše chování.
Součástí vzorce je často i typické myšlení a pocity, ty právě obvykle způsobují to, jak se chováme nebo zachováme v dané situaci.
„Naučené vzorce chování nás ovlivňují denně. Mohou mít vliv na to, co ve svém životě děláme, kam chodíme, jak jednáme s lidmi, ale třeba i na to, jak se oblékáme,“ upozorňuje Barbora Šouláková, lektorka a terapeutka z psychedelické kliniky Psyon.
Proč to dělám, když vím, že to nedává smysl?
Zajímavé u naučených vzorců chování je to, že člověk často ví, že nedává smysl, jak se chová, myslí nebo se cítí. Nezabrání mu to však v tom, aby to pořád dělal.
„Většina lidí si uvědomuje, že není správné nebo nemá smysl, aby se s druhými porovnávali, žárlili, záviděli nebo měli z něčeho strach. Jenže při naučených vzorcích chování, do kterých zahrnujeme i způsob myšlení a cítění, nejde o to jen vědět. Mysl ví, že tento druh jednání není logický, je přehnaný, ale někdy prostě nedokáže tělu poručit,“ vysvětluje terapeutka zaměřená na kognitivně behaviorální terapii.
Nejčastější negativní vzorce chování
Mezi časté nepomáhající vzorce chování patří právě porovnávání. „Ve své praxi se často setkávám také se vzorcem nedůvěry sám v sebe či strachu, že mě nebude mít nikdo rád, čekání na potvrzení od druhých, že jsem v pořádku či strach z nepřijetí nebo vyhýbání se nejistotě,“ říká terapeutka Barbora Šouláková.
Jak si přestat neustále stěžovat a šířit negativní energii
Vzorce chování vznikají i v nás samotných
Naučené vzorce chování jsou obvykle přisuzovány tomu, že vznikají ve vztahu s druhým (ovlivňují nás rodiče, sourozenci, partneři, přátelé, kolegové, učitelé a další). Ne vždy to však platí. Člověk se může naučit sám k sobě něco vztáhnout, něco si myslet.
„Málokdo si nejspíš uvědomuje, že poměrně dlouhou dobu žijeme bez jakýchkoliv požadavků sami na sebe. Skvělým příkladem je hrající si dítě, kterému je jedno, jak vypadá nebo co si o něm druzí myslí. Později se však něco změní a my začneme věci vnímat jinak. Začneme si klást podmínky k tomu, abychom se ve svém životě uvolnili nebo se s radostí učili nové věci,“ upozorňuje odbornice.
Začneme si například říkat: „Nemůžu být spokojená a spontánně ‚si hrát‘, protože nejsem dostatečně hezká. Nemůžu být šťastný, protože nemám tak dobré zaměstnání jako ostatní apod.“
Nástrahy věčného pesimismu aneb Jak se začít dívat na svět pozitivně
Vzorec můžeme odkoukat od rodičů, kdy třeba cítíme, že maminka se nepřijímá, nevěří si nebo má přehnané obavy ze života jako takového. Stejně tak to ale může vycházet přímo z výchovy, kdy bylo dítě chváleno nebo dostávalo lásku a přijetí pouze tehdy, když dokázalo něco velkého, mělo výborné známky a podobně.
„Na základě toho se pak člověk může naučit, že musí nutně něco vykonávat, aby se mohl mít rád. Samozřejmě nejde jen o rodiče, učíme se pořád v každém okamžiku, celý život. Zvláště důležité jsou kolektivy, ve kterých jsme a vlastně jakékoliv vztahy,“ dodává terapeutka.
Pracujte vědomě sami se sebou
Pokud sami cítíte, že v některých situacích kopírujete chování rodičů, pak je dobré vědět, že naučené vzorce můžete změnit.
„Zamyslete se nad svým dětstvím a najděte konkrétní chování rodičů, které jste si osvojila v dospělosti. Případně se při hádce zamyslete, zda hlas, jakým komunikujete, je doopravdy váš. Možná vás samotnou překvapí, že intonace i vyřčená slova jsou zcela identická se slovy, kterými komunikovala vaše matka nebo otec,“ doporučuje pro Bridge psycholožka Rebecca Bergenová.
Zbavit se zastaralých vzorců chování, které nám škodí, lze účinným způsobem během terapie. Pracuje se na rozpoznání těch, které klientovi ubližují. Důležité je jejich rozdělení na myšlenky, které mi během vzorce běží hlavou, cítění, které mám na těle a jaké chování z toho vychází. Jakmile jsou tyto systémy konkrétní a pojmenované, dokáže s nimi mnohem lépe pracovat.
Nevhodné způsoby chování, které své děti učíme
„Postupně člověk získává vědomosti o svých myšlenkách, emocích a jak ovlivňují jeho chování, díky tomu se může rozhodovat, jak se sám k sobě a světu zachová. Začne mít víc pod kontrolou svoje psychické zdraví a fungování. Začne se na věci dívat s větším nadhledem nebo si dovolí jednat podle svých potřeb, bez studu či strachu z reakce okolí,“ vysvětluje Šouláková.
Co když na terapii nechci?
Kromě terapie může být nápomocná meditace, kterou můžeme zpomalit naše myšlenky, dostat náhled na naše emoce.
Myšlenky sice úplně nezmizí, ale zpomalí se, díky čemuž jsme schopni si lépe říct, na co reagovat a na co nikoliv.
Ukázka, jak by mohla vypadat taková meditace
- Posaďte se na židli. Pokud je potřeba, dejte si za záda polštář tak, aby byla vaše páteř vyrovnaná.
- Položte jednu ruku dlaní na oblast srdce. Poté proveďte několik nádechů a výdechů nosem.
- Zavřete oči. Pokud vás to děsí, nechte je otevřené.
- Soustřeďte se na dýchání. Uvědomte si vlastní hluboké nádechy a výdechy. Dýchejte co nejvíce do hloubky. Prodlužujte dech hlubokým nádechem i výdechem. Při výdechu co nejvíce vytlačujte vzduch, ale nepovolujte břicho. Silný výdech pomůže k lepší a hlubší inhalaci.
- Vytvořte si poklidný dechový rytmus, vyrovnejte na stejný čas dobu nádechu i výdechu, vše vždy uzpůsobte kratšímu rytmu (kratší nádech, delší výdech, uzpůsobte nižší hodnotě).
- Poté, co zklidníte vlastní dech, zkuste si kdekoli na těle najít místo, kde ucítíte srdeční pulz. Pomůže vám to přiblížit se vlastnímu srdci.
- Pokud ucítíte pulz, zkuste se díky němu soustředit na nádechy a výdechy. Napočítejte několik úderů srdce na nádech, to samé na výdech (běžné je napočítat šest až osm).
Pokud se na to budete cítit a mít chuť, meditujte podobně alespoň 10 minut každý den.
Terapie křikem aneb Jak se vypořádat se stresem či vztekem
„Někdy se ale může stát, že člověk skrze meditaci podporuje svůj vzorec neřešení a nehlídání si svých hranic, může jít ještě víc do reakčního klidu a nebude řešit ani věci, které si naopak řešení žádají,“ varuje terapeutka.
Místo terapie lze zvolit i jakékoliv fyzické cvičení. Nejde totiž jen o to, že člověk posílí fyzicky, ale zároveň si zažívá, že má sám nad sebou moc: „Nechce se mi jít dnes běhat, ale stejně jdu.“
Je ale důležité, aby tato fyzická cvičení nesklouzla opět k tomu, že si skrz ně budeme něco dokazovat. To by jen vedlo k pokračování v negativních vzorcích.
Řešením může být i tzv. mindfulness – jedná se o techniku, která nás učí záměrně věnovat pozornost tomu, co se děje v přítomném okamžiku, a to bez hodnocení, posuzování nebo očekávání. „To znamená, velmi zjednodušeně, přijímat věci tak, jak jsou,“ vysvětluje Magdaléna Prunerová, uznávaná trenérka a koučka MgC Group.
Proč hned nemalovat čerta na zeď
Cílem mindfulness je soustředit se na okamžik, který je teď a tady a nenechat mysl ani emoce přeskakovat do minulosti, nebo do budoucnosti.
Takové cvičení nemusí nutně probíhat v hlubokém meditačním stavu, lze praktikovat i ve všednostech každodenního života. Trénovat lze například při jídle či čištění zubů tak, že je plná soustředěnost věnována právě těmto činnostem.
„Důležité je si uvědomit, že naučené vzorce máme všichni. Naučili jsme se je a děláme je automaticky. Někdy nám život ztěžují a nejde je předělat pouze tím, že si řeknu, že je dělat nebudu. Prací na sobě samém lze však vzorce chování změnit. V některých případech mohou fungovat i psychedelika, díky kterým se můžeme dostat do vlastních struktur bez jakýchkoliv zábran a obran, bez kontroly. To je v běžné práci skoro nemožné dokázat,“ uzavírá terapeutka Šouláková.
Může se vám hodit na Firmy.cz: