Hlavní obsah
„Je rozdíl mezi osamělostí a samotou, tu někdy i vyhledáváme a máme rádi. Osamělost je však stav, který zažíváme bez ohledu na to, jestli jsme v něčí společnosti,“ říká vztahový kouč Vratislav Hlásek. Foto: Profimedia.cz

Pocit osamělosti alespoň občas přepadne každého. Pokud jsme opravdu sami, zpravidla víme, co je třeba udělat. Zato v partnerském vztahu nás osamělost obvykle překvapí, znepokojí a možná ji dokonce prožíváme intenzivněji. Máme totiž pocit, že bychom se měli cítit viděni a vnímáni. Dá se tímto obdobím úspěšně prokousat?

„Je rozdíl mezi osamělostí a samotou, tu někdy i vyhledáváme a máme rádi. Osamělost je však stav, který zažíváme bez ohledu na to, jestli jsme v něčí společnosti,“ říká vztahový kouč Vratislav Hlásek. Foto: Profimedia.cz
I ve vztahu se můžete cítit sami. Co s tím

„Každý z nás někdy podlehl kouzlu prvotní zamilovanosti. Představovali jsme si, že s naší spřízněnou duší po boku už nikdy nezažijeme ten pocit osamocení, který přicházel do našich životů, když jsme byli sami,“ popisuje rodinná terapeutka Kathy McCoyová.

„Po čase ale romantická bublina praskne a my si uvědomíme, že jsme prostě jen lidé, kteří jsou v rámci jednoho vztahu někdy těmi milujícími, jindy ne až tak moc. Máme období, kdy jsme vůči sobě nádherně pozorní, a jindy zaujati něčím jiným. Nevyhnutelně pak přichází zklamání a smutek.“

Mezi samotou a osamělostí je rozdíl

Pocit osamělosti je často pouze symptomem hlubších vztahových problémů, to ale neznamená, že nevznikne ve fungujících partnerstvích.

„I u milujících se párů se objeví problémy a rozepře. Přijdou fáze, kdy mezi námi bude propast. A fáze, kdy se k sobě s radostí znovu přiblížíme.“

A pak je tady věčná otázka, jestli jsou naše požadavky na vztah přiměřené, nebo příliš tlačíme na pilu.

„Je dobré dívat se na osamělost ze dvou úhlů pohledu. Je rozdíl mezi osamělostí a samotou, tu někdy i vyhledáváme a máme rádi. A jindy jsme zase rádi mezi lidmi. Osamělost je však stav, který zažíváme bez ohledu na to, jestli jsme v něčí společnosti,“ říká vztahový kouč Vratislav Hlásek.

„Pocit osamělosti může vést k tomu, že ve vztahu hledáme kompenzaci tohoto pocitu. Vlastně hledáme někoho, kdo je taky osamělý. Chceme svou situaci řešit tak, že si ji navzájem vykompenzujeme.“ Vztahy založené na tomto principu se ale podle kouče nutně dostanou do disharmonie. Kompenzace nebudou a nemohou být vždy rovnocenné.

„Ovlivňují to různé faktory – zdravotní stav, pracovní vytížení nebo úspěch v práci.“ Pokud jedna strana začne věnovat více pozornosti jiné oblasti života, ta druhá může mít pocit, že jí partner něco dluží, že se o ni nestará, nepomáhá jí a dostatečně o ni nepečuje. Osamělý partner si často myslí, že je to povinnost toho druhého.

„S trochou nadsázky se dá říct: Pokud chceme být exkluzivní dodavatel, musíme takto exkluzivně i dodávat,“ vysvětluje kouč.

Hledejte i jiné vztahy

„Vztah sám o sobě neexistuje, tvoří ho vzájemné interakce. Pokud jich nemáme dostatek, partnerství skomírá,“ upozorňuje Vratislav Hlásek na skutečnost, na kterou často zapomínáme. Kromě dobré verbální komunikace je na místě i ta nonverbální.

„Záleží i na tom, jestli se obejmeme, nebo neobejmeme, pohladíme toho druhého, usmějeme se na sebe a jsme v sexuálním kontaktu, to všechno jsou složky komunikace.“

Podle kouče je pocit vlastní osamělosti signálem pro nás samotné a má hlubší příčiny. Pro vyřešení takových pocitů je nejlepší hledat v sobě a také se neupínat jen na partnera.

„Člověk k životu potřebuje jiné lidi. My tuto potřebu bohužel často zaměňujeme za to, že potřebujeme jen jediného člověka – partnera. Chceme, aby nám dal pocit sebepotvrzení, což je náhražka sebevědomí, jen jeden člověk.“ A nastavíme sami sebe tak, že ostatní nejsou schopni uspokojovat ani část našich potřeb.

Naši potřebu být ve společnosti ostatních, je tedy dobré rozdělit a pěstovat i jiné mezilidské vztahy a také do nich investovat. I přátelství nám mohou pomoci při překonávání partnerských těžkostí.

Co tedy dělat?

Pokud zrovna ve vztahu procházíte obdobím, kdy se cítíte osamělí a nevíte, co s tím, zkuste se řídit radami Kathy McCoyové. Podobně jako Vratislav Hlásek nedoporučuje hned obviňovat toho druhého ani manželství jako takové. Nejdřív by se totiž měl každý důkladně podívat do vlastního nitra.

Zamyslete se nad tím, jaká máte v danou chvíli očekávání. Podle terapeutky manželství rozhodně není způsob, jak navždy zabránit nepříjemným stavům a pocitu osamocení. Pokud to budeme mít na paměti a naše očekávání budou realistická, můžeme být v dlouhodobých vztazích spokojení a zažívat štěstí. I když intenzivní pocit lásky a štěstí nejsou ve vztazích konstantou.

Hledejte souvislosti. Je dobré položit si otázku, zda naše špatné stavy souvisejí se vztahem, nebo mají jinou příčinu, třeba naše vlastní psychické těžkosti. Zamyslet se, zda jsme stejné pocity nezažívali i v předchozích svazcích.

Pozor na změny. Uvědomte si, že změny a přechody do jiných životních období mohou na čas přinést nepříjemnosti a samotu. I radostně očekávané události mohou vztahem nepříjemně zahýbat. Například první dítě vztah redefinuje, přinese do něj nové tlaky a často i únavu z nových každodenních úkolů. Povýšení v práci přinese osobní uspokojení a víc peněz, ale zároveň i větší nároky na čas.

Důchod zase páru umožní, aby spolu trávil více času, o kterém oba vždy snili, zároveň může přinést palčivou otázku: „Kdo po odchodu z práce vlastně jsem?“ a také chuť stáhnout se do sebe a přemítat.

Poraďte se s odborníkem. To nemusí znamenat jen schůzku se vztahovým specialistou, ale také individuální terapii pro někoho, kdo trpí existenciální samotou a má psychické obtíže. Najít si poradce v obdobích, kdy si nevíme rady, je čím dál běžnější způsob řešení problémů a rozhodně není známkou slabosti.

Nepanikařte. Pocity odcizení a osamění často odezní samy. Jak už bylo řečeno, občas je to součást přechodu z jedné fáze vztahu do druhé. Děje se to, když se děti začínají osamostatňovat nebo partner nachází nový směr v ostatních oblastech života.

Nicméně takzvaně držet se, neznamená být pasivní a jen čekat na to, až těžké časy odezní. Zkuste se jeden ke druhému přiblížit s láskou, zvlášť když se blízkost, kterou jste dříve prožívali, najednou zdá neuchopitelná. A pamatujte, že i při každodenním shonu se dá dát najevo trocha náklonnosti.

Mluvte se svým partnerem o svých pocitech. Dejte svému protějšku vědět, jak se cítíte, aniž byste ho obviňovali. To by mohl být klíč k produktivní komunikaci.

Možná vás překvapí, jak je druhá strana ochotná naslouchat a ujistit vás o své lásce. Nebo se najednou rozpovídá o své vlastní potřebě větší blízkosti a společně stráveného času. Váš partner může být otevřen možnosti pozitivní změny, jako je větší vyjadřování emocí častěji a více jasně.

„Nikdo nám nevidí do hlavy, nemůžeme se bát mluvit nebo předpokládat, že on či ona na to přijde, a když ne, tak nás nemá vlastně rád. To je začarovaný kruh,“ vysvětluje vztahový kouč Vratislav Hlásek.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků