Hlavní obsah
Bílá sobota připomíná křesťanům den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Foto: Profimedia.cz

Bílá sobota je pro křesťany dnem smutku. Velká noc ale přináší konec truchlení

Bílá sobota je nejdůležitějším dnem křesťanského roku a součást Svatého týdne – druhý den velikonočního tridua, kdy Ježíš ležel v hrobě. Blíží se už ale také jeho vzkříšení. Noc ze soboty na neděli, kdy došlo ke Kristovu zmrtvýchvstání, se nazývá Velká: proto tedy Velikonoce.

Bílá sobota připomíná křesťanům den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Foto: Profimedia.cz
Bílá sobota je pro křesťany dnem smutku. Velká noc ale přináší konec truchlení

Bílá sobota a její význam

Během Bílé soboty se neslaví mše svatá ani další svátosti (kromě pomazání nemocných), jde o tzv. aliturgický den, kdy se drží u hrobu Páně hluboký smutek. Ten ukončuje až hlavní obřad, velikonoční vigilie: ten začíná s koncem soboty, tedy po setmění, na Velkou noc.

Velikonoční vigilie je „noc nocí“: v prvních křesťanských dobách končil obřad až společnou hostinou za svítání. Dodnes začíná před kostely slavnostním svěcením ohně, kterému se říkalo též Jidášův. Od něj se poté zapaluje velká obřadní svíce, tzv. paškál, od které si potom zapalovali svíčky věřící.

Zvyk svěcení ohně církev zavedla již v 8. století, jedním z důvodů byla snaha potlačit rituální pohanské pálení ohňů, kterým se tradičně oslavoval konec zimy.

Během vigilie, která je oslavou vzkříšení Ježíše Krista, nastává zlom: světlo vítězí nad tmou a v katolických kostelích se opět rozezní varhany i zvony, které se symbolicky vracejí z Říma a při zpěvu Gloria umocňují slavnostní atmosféru.

Lidové zvyky a tradice Bílé soboty

Na rozdíl od Velkého pátku, kdy byla zapovězena celá řada činností, se na Bílou sobotu nezahálelo: ještě před východem slunce se zametalo stavení, nejlépe novým koštětem, aby se v domě nedržel hmyz. Během dne se uklízelo, pralo a bílilo, pletly se pomlázky a byl čas začít zdobit vajíčka.

Protože Bílá sobota byla posledním dnem dlouhého půstu, nelenilo se ani v kuchyních, kde probíhaly přípravy na Boží hod velikonoční: pekly se tradiční dobroty, například mazance – u nás nejstarší velikonoční pečivo.

Mazance se do 18. století připravovaly bez cukru: z mouky, másla, vajec a sýra nebo tvarohu, někde se dokonce plnily masem. Dělala se také nádivka neboli velikonoční hlavička – z uzeného vepřového masa, vařeného jehněčího, vajec a zelených bylin. A nechyběl velikonoční beránek: někde jen ten sladký, v bohatších rodinách zavonělo i pečené jehně.

Další lidové obyčeje Bílé soboty
Při „honění Jidáše“ naposledy zazněly řehtačky. Někde kostým Jidáše děti nakonec pálily, což mohlo připomínat pohanské vynášení smrti a vítání jara.
Popel z vysvěceného ohně se sypal na louky a křížky vyrobené z ohořelých dřívek se nosily do pole, aby byla dobrá úroda.
Hospodyně hasily ohniště: znovu se zapalovalo svěceným ohněm přineseným z kostela.
Někde se uhlíky z „Jidášova ohně“ dávaly za trámy domu na ochranu před požárem.
Zamilovaní chlapci dělali "chodníčky lásky" – pískem vyznačovali cestičku k domu své milé.
Pokud se děvčata před svítáním umyla rosou, mělo jim to zaručit bílou pleť bez pih.
V sadech se tradičně mělo zatřást ovocnými stromy, aby se probudily a dobře rodily.

Svátek pravoslavných, protestantů i židů

V noci na neděli mají podobně významnou bohoslužbu i pravoslavní křesťané. Ti ale slaví Velikonoce často v jinou dobu než západní církve, nikájský sněm ve 4. století totiž rozhodl, že Kristovo vzkříšení se smí slavit až po židovském svátku Pesach.

Pesach je osmidenní svátek (v Izraeli sedmidenní), během kterého se pojídá maces – nekvašený chléb z mouky a vody. Židé si během tohoto svátku připomínají vysvobození z egyptského otroctví. Křesťané – na rozdíl od židů – věří, že židovský učitel Ježíš Nazaretský byl Boží syn a že byl po ukřižování vzkříšen. Pro jeho oběť ho osobně považují za svého Spasitele.

Noční vigilii praktikují i některé protestantské církve. Také u nich hraje při obřadu podstatnou roli světlo jako symbol vzkříšeného Krista.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků