Článek
Na videa ze svého pokoje, na nichž bylo mimo jiné zaznamenáno i to, jak se převléká, přišla dívka náhodou, když pomáhala matce v práci. V telefonu, který žena používala ke komunikaci se zákazníky, totiž našla řadu videí z pokoje. Svěřila se své kamarádce, ta to řekla své matce a ta případ ohlásila policii.
Policisté případ nevzali na lehkou váhu, provedli u dívky doma i domovní prohlídku, vyslechli matku a jejího přítele, analyzovali videa, ale nakonec došli k závěru, že případ nelze kvalifikovat jako výrobu dětské pornografie, ani jako poškození cizích práv. To pak potvrdilo i brněnské státní zastupitelství.
Proti odložení případu se dívka prostřednictvím ustanovené advokátky bránila stížností k Ústavnímu soudu. „Kamera byla nainstalována v pokoji dítěte, tedy na místě, které dítě právem považuje za svůj osobní prostor a kde oprávněně předpokládá nejvyšší míru intimity, a k přechovávání záběrů nebyl dán souhlas,“ stálo ve stížnosti.
„Narušení soukromí dítěte instalací skrytého nahrávacího zařízení a ponecháváním vzniklých nahrávek nelze přejít prostým konstatováním, že se jednalo o konání nestandardní,“ přidala advokátka.
Nebyl vyvrácen dobrý záměr matky
Brněnští žalobci oponovali, že nahrávky neodpovídají definici pornografického díla, když bylo podle nich navíc prokázáno, že kameru dala do pokoje matka kvůli tomu, aby na dceru více dohlížela, například aby viděla, zda si nedává příliš vyzývavý make-up a nefotí se pak na sociální sítě.
„Záběry stěžovatelky nebyly vytvářeny se sexuálním podtextem, ale z důvodů výchovných, jakkoliv realizovaných nevhodným způsobem. Postup byl nevhodný s ohledem na intimitu dospívající třináctileté dívky. Nebyl však vyvrácen „dobrý“ záměr matky,“ argumentovali žalobci s tím, že takový postup není potřeba řešit prostředky trestního práva.