Život v satelitu po letech

„Já jsem tam nikdy nebyl. Bydlím na opačném konci u mostu přes Vltavu a tam nahoru se dostanu, jen když někam projíždím,“ povídá pan Libor, kterého jsem oslovil u nelahozeveského hřbitova. Řeč je o čtvrti pojmenované Anglický resort, která do jeho rodné obce přivedla nárazově několik set nových sousedů.

Stojí v místní části Lešany, na kopci dosti vzdáleném od samotného centra už tak dost „roztahané“ obce, která se pyšní renesančním zámkem a rodným domem skladatele Antonína Dvořáka.

Snad i kvůli vzdálenosti se pan Libor s nikým z přistěhovalců nepotkává. Dodnes tam nevede zpevněný chodník, ani tam nezajíždí autobus. „To je náplava z Prahy,“ hodnotí příkře. „Řekl bych to lidově, každý si hraje na svém písečku.“

„Je to tragédie. Já vůbec nevím, proč to tu udělali,“ připojuje se další muž, jenž nechce uvést jméno. Není sice rodákem, dům tu však postavil už před třiceti roky.

„Vím, že lidi z resortu dávají sem dolů děti do školky a do školy, ale neznám je. Myslím, že se to sem, do zámeckého prostředí, ani nehodí,“ komentuje čtvrť, která se stala sice oddělenou, ale výraznou a dnes už nedílnou součástí této obce na Mělnicku, vzdálené asi půl hodiny autem od metra v pražských Letňanech. I kvůli této nové výstavbě stoupl během patnácti let počet obyvatel Nelahozevsi o více než polovinu na 2100 lidí.

„Můj první dojem bylo velké překvapení, že lze v 21. století vůbec vystavět něco tohoto typu. Bez chodníků, autobusové dopravy, parku, hřišť,“ svěřuje se Jakub Brynda, jenž se do obce přistěhoval a první volební období v ní starostuje. Na Anglickém resortu kritizuje mimo jiné úzké silnice.

„Nedovedu si představit, jak by tam projela hasičská tatra. Ale stavební povolení dostali, zkolaudováno mají,“ pokrčí rameny nad dědictvím předchozích zástupců samosprávy.

Sedmatřicetiletý starosta je sám „náplava z Prahy“, do sídla na břehu Vltavy se podle svých slov s manželkou zamilovali asi před osmi lety a se stěhováním neotáleli. To už satelit v téměř nejvyšším bodu obecního katastru několik roků stál.

„Já osobně bych si tam dům nikdy nekoupil, není to typ mého vysněného bydlení, ale druhým dechem musím říct, že jsem ve spoustě těch domů byl a jsou opravdu pěkně dispozičně řešené. Nedivím se, že je lidé chtějí a že se volné domy hned prodají,“ říká Jakub Brynda.

Navzdory odloučenosti čtvrti si uvědomuje, že není dobré dělit obyvatele podle toho, kde bydlí, a všechny považuje za rovnoprávné občany.

Projekty, které si stanovil za cíl, proto mají lokalitu trochu zútulnit a opticky přiblížit starší zástavbě. To je úkol, s nímž se za patnáct let téměř nepohnulo.

Lešanský satelit je jedno z typických „sídlišť naležato“, která po roce 2000 živelně vyrůstala v okolí velkých měst, nezřídka necitlivě přilepená k původní zástavbě.

Jejich dokončení nastolilo otázky, které si zastupitelé při posvěcování developerských plánů ne vždy uvědomovali. Budou mít kde zaparkovat? Kam dají děti? Vystačí stará kanalizační síť?

Domy podobné jako vejce vejci nabídly celkem komfortní a dostupné bydlení pro mladé rodiny, které utíkaly z paneláků nebo od rodičů a dokázaly překousnout nejrůznější kompromisy. Anglický resort v Nelahozevsi v tom nebyl výjimkou.

Jen si to představte: Nový rodinný dům v osobním vlastnictví. Šest pokojů a kuchyňský kout. Celková užitná plocha přes 150 metrů čtverečních. V ceně malá zahrada, podlahové vytápění v koupelně, zabezpečovací zařízení a další prvky. To vše za 3,5 milionu korun. Pokud byste dali přednost variantě holodům a zbytek si zařídili sami, zaplatíte jen 2,8 milionu.

To není sci-fi, spíše ozvěna minulosti, konkrétně roku 2009. Právě v tom roce se do Anglického resortu nastěhovali poslední obyvatelé.

Stejné jméno nese developerská společnost, která v podobném stylu staví dodnes. V Nelahozevsi šlo o její první a zároveň nejrozsáhlejší projekt řadových rodinných domů, které mají svým uspořádáním a červenými cihlovými fasádami (ve skutečnosti nalepenými obklady) připomínat anglický venkov.

Záhy po horním resortu se 114 domy následovala níže v Lešanech druhá, o třetinu menší lokalita, zasazená těsněji k vesnické zástavbě. Horní resort však dodnes zůstává obydleným ostrovem mezi poli.

„Bydlíme tady od začátku, stěhovali jsme se jako druzí v pořadí, prakticky na staveniště. Domy v řadě za námi neměly ani první patro,“ vzpomíná devětatřicetiletá Tatiana Bayerová, která by se po třinácti letech v Anglickém resortu mohla považovat za starousedlíka. Tehdy čekala druhé ze svých tří dětí, dnes je díky nejstaršímu synovi, jenž si se založením rodiny pospíšil, dokonce babičkou.

„Hledali jsme vlastní barák a klid, zároveň blízko Praze,“ uvádí obvyklé důvody. „Cenová dostupnost pak rozhodla, že půjdeme sem. Jsme spokojeni, sousedy máme naštěstí dobré,“ vypíchne důležitou věc v místě, kde jsou domy nalepené jeden na druhý.

K výčtu nevýhod ji nemusím tlačit, začne sama: „Po tak dlouhé době uznávám, že zahrádka je pro nás malá. Někomu možná stačí, ale my bychom s dětmi potřebovali obrovský prostor. Dále je to doprava. Ani ne tak nás dospělých, ale dětí. Zastávka je odsud 500 metrů, jenže z kopce, bez chodníku, bez osvětlení. Někteří rodiče pouštějí děti po silnici, já je vozím autem,“ zmíní dopravní prostředek, bez něhož se tu nikdo neobejde. K jedinému obchodu v Nelahozevsi se dá dojít asi za 25 minut, k vlaku to trvá ještě déle.

„Dříve jsem pracovala v Praze, ale když děti začaly chodit do školky a školy, rozhodla jsem se pro podnikání doma,“ přiznává Tatiana Bayerová, která v přízemí provozuje salon pro psy. Pohříchu jediná občanská vybavenost v celém satelitu, pokud se za ni dá vůbec považovat.

Milovnice zvířat, nejen psů, vzpomíná, že kdysi tu někdo zkoušel ve svém domě rozjet prodejnu potravin, ale fungovala krátce, čemuž se nediví. „Když jdete nakoupit, tak autem do Lidlu, nakoupíte na týden a je to.“

Mateřské školy fungují v Nelahozevsi hned tři, starosta v den rozhovoru dokonce kolaudoval rozšíření jedné z nich o šestnáct dětí. „A už teď vím, že je to málo,“ konstatuje. „Nárůst obyvatel byl strašně rychlý. Když se to předem zkoordinuje, není problém. Jenže developer sliboval leccos - kulturní dům, školku, ale už to nedotáhl do konce. Tím, že teď už je to obecní starost, následky neseme a platíme ze svého.“

Přítomnost rozsáhlého satelitu není zadarmo, jak dokládá největší investiční projekt, který Nelahozeves nedávno dokončila. Rozšíření kanalizace by mělo odvést dešťovou vodu z Lešan včetně obou anglických resortů. Ten horní to podle starosty v podstatě zapříčinil, byť to klade za vinu nikoli developerovi, spíše projektantovi. „Satelit je koncipovaný tak, že v něm vsakování vody není možné. Při deštích se pak celá masa vody valí dolů na obec,“ vysvětluje.

Zástupkyně společnosti Anglický resort Ladislava Piskáčková na výhrady reaguje tak, že projektování je vždy záležitostí autorizovaných osob, a to v souladu s platnými předpisy a vyhláškami. V projektové dokumentaci se přihlíží k vyjádření jednotlivých účastníků řízení, což jsou mimo jiné samotná obec, policie nebo hasiči. „Výsledkem je stavební povolení,“ připomíná.

Platí to podle ní i pro záležitost s dešťovou vodou. „K projektu byl doložen hydrogeologický posudek pro řešení zasakování dešťových vod dle tehdy platných propočtů,“ sděluje a poukazuje na to, že vývoj klimatu, četnost a intenzita přívalových dešťů a s nimi spojené propočty se za posledních dvacet let změnily.

Situace v resortu se pak dle jejího názoru zhoršila poté, kdy obec k odvodnění okolních polí po jednom extrémním přívalovém dešti využila odvodňovací systém resortu. „Do obce ještě dva dny po srážkách proudila voda z horního resortu, která však ve skutečnosti pocházela z okolních polí,“ tvrdí.

Na otázku, zda mohly být některé dílčí části projektu řešeny jinak, odpovídá obecně: „Zcela jistě lze na všech projektech vždy najít něco, co by mohlo být vyřešeno lépe, tento projekt nevyjímaje.“

I další letité bolesti se snad časem zahojí. První na seznamu je osvětlený chodník, pak by měla přijít na řadu autobusová zastávka.

„Letos v létě hodláme soutěžit revitalizaci Lešan. Rád bych, aby byla do příštího roku hotová studie proveditelnosti a možná i územní studie na autobus a chodníky,“ přeje si starosta Jakub Brynda. „Dřív to bohužel nebude. Jsme na začátku a nikdo to před námi neřešil,“ dodává.

Ať už se na tom charakter horního lešanského satelitu podílí více či méně, faktem je, že fluktuace obyvatel je v něm obrovská. Podle odhadu samotných obyvatel resortu tvoří „starousedlíci“ nanejvýš čtvrtinu.

Po deseti letech jej s celou rodinou opustila i herečka Linda Bláhová Lahnerová. O přesídlení z Prahy, kam se nakonec před dvěma lety znovu vrátili, rozhodla podle ní tehdejší lákavá cena domu, jehož podobu mohli dotáhnout podle svých přání. Jenže když vesnička zůstala bez infrastruktury, dostavilo se vystřízlivění.

„Slibů developera byla spousta. Největší byl kamerový systém včetně hlídací agentury, za satelitem mělo být centrum občanské vybavenosti s pizzerií, soukromou školkou, fitness… Dodnes je tam zelená louka. Jen nám lhali,“ nebere si servítky.

Zástupkyně developera Ladislava Piskáčková připouští, že v podstatě vše vyjmenované bylo v plánu. U kamerového systému poukazuje na tehdejší zpřísňování legislativy a nutnost získat souhlas všech majitelů domů a pozemků. Někteří však odmítli.

Nebytové prostory pro budoucí služby občanské vybavenosti byly podle jejího vyjádření součástí smluvních vztahů s Nelahozevsí, ale k naplnění nedošlo, když nové zastupitelstvo po volbách 2010 odmítlo pokračování výstavby v této lokalitě.

Linda Bláhová Lahnerová, která se již odstěhovala, nepovažuje ani soužití s obyvateli domovské obce za nijak růžové.

„Nesnášeli nás. Zabírali jsme jim místa ve škole a školce, markantně se zvýšil průjezd Lešany, a hlavně byl kvůli nám problém s vodou při deštích,“ naráží na záležitost, kvůli níž se kopala nová kanalizace.

Sousedskou pospolitost v satelitu pak hodnotí střízlivě. „Po nastěhování jsme všichni vycházeli skvěle, časem se ale projevila rozdílnost životního stylu rodin, tak jako všude jinde.“

Zvědaví sousedé, kteří člověku nahlížejí málem až do ložnice, jí chybět nebudou, ačkoli oceňuje: „Celkově jsou lidé zvyklí si tam pomáhat a vím, že tam fungují i různé spolky.“

Když ji požádám o kontakt na jiné rodiny, které resort opustily, omluví se: „Upřímně, všichni, které jsem znala, se odstěhovali kvůli rozvodu nebo rozchodu.“

Že může mít bydlení v odříznutém satelitu neblahý vliv na partnerské vztahy, potvrzují i ti, kteří v něm vydrželi dodnes. Míra rozvodovosti je tu vysoká, byť je otázkou, jak moc se na tom uzavřenost lokality podepisuje.

Najdeme tu ale i rodiny, jimž bydlení v Anglickém resortu vyhovuje. „V zaměstnání v Praze mám kolem sebe mraky lidí, ale doma si chci oddychnout. Nechtěl jsem ani do středu vesnice, ale opravdu stranou. Upřednostnil jsem pohodu a klid na úkor toho, že musím všude jezdit autem nebo na kole a nic nemám po ruce. Ale nechybí mi to,“ tvrdí Ivo Kubica, státní zaměstnanec a otec dvou dcer, jenž se do satelitu nastěhoval před dvanácti lety.

Jen pár kroků to má na návštěvu k Jiřímu Michalovi, pro něhož se stal domovem ve stejnou dobu. Oba čtyřicátníci se v novém bydlišti spřátelili, záleží jim na sousedské pospolitosti, dbají na pořádek v resortu a coby členové komise pro životní prostředí se angažují i v obci. Co jiní lidé zvenčí mohou považovat za překážky, vnímají naopak jako přednosti.

„Za mě balíček pozitiv převažuje. Mám super práci, rodinu, kamarády a solidní bydlení. Vůbec podle mě nezáleží na místě bydliště, nejdůležitější je komunita a její soužití, které fakticky vytváří místo k životu. To je důvod, proč se tomu v obci věnujeme,“ zdůrazňuje Jiří Michal, profesí nákupčí v potravinářském odvětví.

„Když jsem bydlel v pražském paneláku,“ navazuje Ivo Kubica, „znal jsem jen sousedy na patře a s těmi si nanejvýš řekl ve výtahu dobrý den, jak se máte, na shledanou. Tady jdu a každého druhého zdravím. Je to pro mě osobnější, příjemnější. Když cokoli potřebujete, máte za kým jít. Ať už jsem bydlel kdekoli, nikde jsem si nenašel tolik přátel jako tady.“

Výhrady pochopitelně vnímá, například úzké cesty, které se v dnešní době zdají nemyslitelné. Na druhou stranu říká: „Nemůže sem přijet velký náklaďák, auta tu nemůžou jezdit rychle, takže vypustím děti ven a nemusím se nervovat, že se jim něco stane,“ líčí. A když do místa, kde se všichni znají, přijede někdo cizí, třeba i podezřelý, snáze si ho někdo z obyvatel povšimne.

Oba pánové považují za rozhodující, že přes zmiňované výtky či nenaplněné sliby developera dokázali navázat dialog nejen s vedením obce, ale i se starousedlíky, a postupně pracují na zvelebování této lokality, která k Nelahozevsi podle nich zcela jistě patří.

Kdyby se přece jen jednou rozhodli odstěhovat, finančně tratit nebudou. Hlad po nemovitostech způsobuje, že i satelity zůstávají atraktivním bydlením a volné domy nacházejí nové kupce rychle. „Za dvanáct let se jejich cena zhodnotila alespoň dvojnásobně,“ odhaduje Jiří Michal.

To ostatně vyzdvihuje i developerská společnost Anglický resort, která i po letech hodnotí celý resort kladně. „Na svoji dobu, v jaké vznikal, byl velice úspěšný a jeho specifický nadčasový design mu dává jedinečnou atmosféru,“ míní Ladislava Piskáčková.

„Stále věříme, že se v budoucnu najde společný zájem obce na citlivém dobudování další zástavby v okolí tak, aby místu přinesla přidanou hodnotu v podobě služeb a volnočasových aktivit, tím zatraktivnila celé místo a v neposlední řadě ještě více zhodnotila nemovitosti, které tam v současné době stojí.“