Hlavní obsah
Rodačka z Peekskillu ve státě New York oslaví v prosinci padesátiny. Foto: Jan Handrejch, Právo

Přesně polovinu svého života prožila Tonya Graves v rodných Spojených státech, tu druhou v Česku. Zdejší posluchači si ji oblíbili jako energií čišící showmanku a strhující zpěvačku několika žánrů. Jako vichr teď vtrhla i na taneční parket.

Rodačka z Peekskillu ve státě New York oslaví v prosinci padesátiny. Foto: Jan Handrejch, Právo
Tonya Graves: Moje srdce je české

Konec letošního roku rozdělí váš život na dvě stejné půlky: 25 let v USA a 25 let v Česku. Kdo teď jste?

To je dobrej otázka! Jsem já: zpěvačka, herečka, matka, kamarádka.

Jste víc Američanka, nebo Češka?

V Česku jsem dospěla, je mi tu fajn a tady se cítím doma. V Americe žít nechci a ani nechci, aby tam vyrůstaly moje děti. Nicméně mají dvoje občanství a vždycky budou mít možnost si vybrat. Já stále české občanství nemám, jen trvalý pobyt. Až donedávna totiž nebylo možné mít dvojí občanství.

Po StarDance o něj chci zažádat. Jediná věc, která by se však pro mě změnila, by byla, že bych mohla volit. Moje srdce je české už teď.

Jak jste na tom před StarDance byla se společenským tancem?

V USA není zvykem chodit do tanečních. Tančí se v klubech, při koncertech. Společenské tance se v takovém rozsahu jako tady nevyučují. Já se s nimi setkala až teď na trénincích StarDance.

Ani v padesáti ale není pozdě začít něco nového. Navíc jsem se tu potkala s bezvadnou partou lidí, máme se moc rádi a jsem smutná z toho, že každý týden někdo vypadne a nezůstaneme takhle až do konce.

S tanečním partnerem v soutěži StarDance Michalem Burešem.

Foto: ČT

Vašemu tanečnímu partnerovi Michalu Burešovi je teprve jednadvacet…

A už je osminásobný mistr republiky v deseti tancích! Mohl by být můj syn. Má se mnou velkou trpělivost, té je opravdu zapotřebí. Učíme se ale jeden od druhého: sice neumím tance, které on perfektně ovládá, zase ale umím dělat show. Což neznamená, že nemám před přímým přenosem velkou trému.

Nejste se svými 152 centimetry na tanečnici malá?

Spíš musíme pracovat s tím, že je mezi námi třiceticentimetrový výškový rozdíl. Což už umíme, takže to za handicap nepovažujeme.

S třiceticentimetrovým výškovým rozdílem se Tonya a Marek už naučili pracovat a za handicap jej nepovažují.

Foto: ČT – David Raub

Nezaskočily vás ty dlouhé róby, ve kterých tančíte?

Je to pro mě zábava. Nedovedete si představit, v jakých bláznivých kostýmech jsem s Monkey Business zpívala! Tohle je nádherná změna.

Šaty, ve kterých tančím, jsou šité na míru, cítím se v nich naprosto pohodlně. Díky, Táňo Kovaříková!

Ve filmu Rytmus v patách, který v roce 2009 natočila Andrea Sedláčková podle literární předlohy Josefa Škvoreckého.

Foto: archiv ČT

Jak vysoko míří vaše soutěžní ambice?

Top tři! Nekladu si malé cíle.

Co budete dělat, až pro vás StarDance skončí?

To, co jsem dělala předtím: budu zpívat, koncertovat, moderovat, hrát ve filmu. Už se moc těším na natáčení hudební komedie Bourák, kterou režíruje Ondřej Trojan a jeho bratr Ivan hraje hlavní roli. Oba je mám moc ráda.

Do českého filmu jste vstoupila velkolepě jako habešský císař v Menzelově přepisu románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.

To byla nádhera! Volali mi z produkce, že pan Menzel hledá černocha malého vzrůstu. Černochů měl na výběr spoustu, ale všichni to byli obři. Při konkurzu se mě zeptal, proč jsem tak vážná.

„To přece musím, když mám hrát císaře,“ odpověděla jsem a měla jsem za to, že jsem neuspěla.

Za chvíli mi ale volali, že jsem tu roli dostala. Byl to pro mě sen, protože miluji Menzelovy filmy a miluji Hrabala. Je to můj nejoblíbenější český spisovatel a patří mezi mé čtyři nejoblíbenější spisovatele vůbec. A Obsluhoval jsem anglického krále byla úplně první jeho kniha, kterou jsem četla.

Vy jste četla Hrabala v češtině?!

Ne, v překladu, česky moc dobře nečtu. Na tom ještě pracuju. Čtu noviny, časopisy, dětské pohádky, Krtečka…

Rolí habešského císaře ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále si splnila dva sny o setkání s velikány české kultury Jiřím Menzelem a Bohumilem Hrabalem.

Foto: Bioscop

Jaké pohádky jste četla synům?

Spíš v angličtině. Doma ale mluvíme pomíchaně. Když byli malí, mluvila jsem na ně anglicky, oni odpovídali česky, teď to je naopak. Navzájem se vylepšujeme a zdokonalujeme.

Česky jsem se učila jako miminko, které napřed poslouchá ty kolem a pak je začne napodobovat.

Kdo jsou ti další tři oblíbení spisovatelé?

Gabriel García Márquez, Isabel Allendeová, Ivan Klíma.

Jak jste se učila česky?

Jako miminko, které napřed poslouchá ty kolem a pak je začne napodobovat. Jelikož hrozně ráda mluvím, šlo to celkem rychle.

Žádného učitele jste neměla?

Nejvíc mi pomohl MacGyver.

Když přijela do Prahy, měla zpěv jen jako koníčka. Brzy se stal životní náplní.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Máte na mysli ten americký akční seriál?

Ano. Když jsem dorazila, začal se tady dávat v televizi. V Americe jsem ho velmi sledovala, znala jsem každý díl. Nadabovali ho do češtiny, a tak jsem poslouchala a vybavovala si, co jsem už znala. MacGyver byl můj nejlepší učitel češtiny.

Pracovala jsem zpočátku v knihkupectví, kde se prodávaly anglické učebnice. Snažila jsem mluvit česky, jakkoli s chybami, a teprve když to opravdu nešlo, jsem přešla do angličtiny.

Jaký byl váš vstup na českou hudební scénu?

Vůbec to nebylo tak, že jsem přišla do Prahy a chtěla se tu stát zpěvačkou. Toužila jsem pracovat s dětmi, jak jsem to dělala v USA: pracovala jsem tam v takovém azylovém domě s dětmi, které utekly z domova, dostaly se do špatné situace a my jsme jim pomáhali tu situaci vyřešit. Jenže bez znalosti jazyka jsem tady takovou práci nemohla dělat.

Hned druhý večer, co jsem přijela do Prahy, jsem zašla do jazzového klubu AghaRTA a o přestávce jsem pochválila hudebníky, kteří tam zrovna hráli. Zeptali se mě, odkud jsem a zda zpívám. Zpěv byl můj koníček, nic víc.

Nabídli mi, abych s nimi zazpívala tři písničky. Tak jsem začala zpívat s kytaristou Lubošem Andrštem a jeho Blues Bandem.

A přicházelo jedno ocenění za druhým.

Svého prvního Anděla (cena Akademie populární hudby – pozn. red.) jsem vyhrála v roce 1999, to jsem zpívala s kapelou Liquid Harmony. Zpěv jsem měla pořád jako koníčka. Od roku 2000 mě mezi sebe vzala kapela Monkey Business.

Proč vaše spolupráce po 16 letech skončila?

Nazrál čas. Chtěla jsem dělat jiné věci podle svého. Vedle zpívání moderovat, hrát ve filmu, mít svoje trio, zúčastnit se StarDance…

Další Anděl do sbírky: s kolegy z Monkey Business zpěvákem Matějem Ruppertem a klávesistou Ondřejem Brouskem se radovala z titulu Skupina roku 2009.

Foto: ČTK

Proč jste se vůbec v roce 1995 usídlila v Praze?

Chtěla jsem žít v Evropě a nejvýhodnější letenka tehdy byla do Prahy. Vplout do života tady pro mě bylo lehké jako andělská křídla. Po USA se mi nikdy nestýskalo.

Jen po pár lidech, ale v době internetové komunikace není problém s nimi udržovat kontakt. Jezdím tam málo. Tady jsem šťastná.

Nevybavíte si žádné negativní zážitky?

Snad že lidi neumějí na veřejných záchodcích zaťukat, než otevřou dveře. Pak jsem samozřejmě zažila soukromé negativní události jako rozvod. Ale to by bylo stejně nepříjemné kdekoli na světě.

Hrálo při rozpadu vašeho manželství roli to, že si Američanka vzala Čecha?

Ne, ne. Můj bývalý manžel (novinář Marek Gregor – pozn. red.) žil dlouho v cizině. Prostě jsme k sobě neseděli. Nelituji však ničeho, mám dvě krásné děti, máme spolu jako rodiče dobrý vztah. Bývalá tchyně je pořád „babička“. Nemám ráda špatné konce.

Překvapily vás nějaké české zvyky, vlastnosti?

Jsem tady tak dlouho, že si už na nic, kromě toho klepání na záchodě, nevzpomínám. Stejně tak už nedovedu vyjmenovat nějaké odlišnosti od amerického způsobu života – už ho vlastně neznám.

S novinářem Markem Gregorem se sice rozvedli, ale jako rodiče synů Nikiho (14) a Sebastiana (10) fungují bez problémů.

Foto: Profimedia.cz

Vidíte tu dobrou budoucnost pro své syny?

Tahle země je podle mě nejlepší na světě! Nacházíme se ve středu Evropy, je tu bezpečno, máme kvalitní zdravotní péči, školství. Jsem ráda, že tu moje děti vyrůstají. Ve Spojených státech bych se teď o ně bála. To, že tu mohu žít, považuju za velké štěstí.

Popravdě řečeno si nedovedu představit, že jste se u nás nikdy nesetkala s projevem rasismu. Když jste v roce 1995 přijela, mnoho Afroameričanů tu nebylo.

Bylo tu pár Afričanů, ale my černoši nejsme všichni stejní: vedle obyvatel afrických zemí jsou Francouzi, Britové, Belgičané, Američané černé pleti. Máme každý jiné kultury, vychování.

Na rasismus jsem narazila jedinkrát před vystoupením v jižních Čechách. Ocitla jsem se v hospodě, kde bylo pár opilých lidí z Dělnické strany. Nestalo se tehdy víc, než že padlo pár špatných slov, někdo mě zatahal za vlasy a plivnul na mě. Navíc se pak začali prát mezi sebou.

Jsem přesvědčená, že Češi nejsou rasisti, ale xenofobové, mnozí z nich jen mají strach z toho, co neznají. Když to poznají, je po problému.

Narazily na rasismus vaše děti?

Několikrát se něco takového stalo. Vědí ode mě, že pokud někdo klesne tak nízko a zaútočí kvůli barvě pleti, je blbec. Dokazuje, že to je jediná věc, kde si myslí, že má takzvaně navrch, a jinak nestojí za nic.

Přitančil z Prostějova
Její jednadvacetiletý taneční partner v soutěži StarDance prostějovský rodák Michal Bureš studuje v současnosti informatiku na Masarykově univerzitě v Brně. Ve třech letech začal s folklorními tanci, se společenskými o dva roky později, osmkrát vyhrál mistrovství republiky v kombinaci deseti společenských tanců. „Tonička se neučí na základě informací, ale pocitů. Takže trénujeme rovnou na hudbu, téměř nepočítáme, protože matematika není její silná stránka,“ směje se Michal.
Z Liquid Harmony k Monkey Business
Už když Tonya Graves působila v devadesátých letech v kapele Liquid Harmony, bylo zřejmé, že tahle Američanka přináší na českou hudební scénu důležité zpestření. Její barva hlasu byla a je unikátní, její výraz nezapomenutelný.
Velmi dobře to věděl hudebník Roman Holý, když Tonyu Graves oslovil, aby se stala jedním ze dvou hlasů jeho kapely Monkey Business. To, co pak společně s Matějem Ruppertem předváděli především na koncertech, byla žeň pěvecké krásy.
Jaroslav Špulák  

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků