Hlavní obsah
Petr Jákl Foto: Petr Horník, Právo

Petr Jákl: Jan Žižka byl muž, který bojoval za to, v co věřil

Příští rok dobude Jan Žižka Ameriku i svět. Nepřátel se nelekaje a na jejich množství nehledě. To není historický nesmysl, ale sen režiséra Petra Jákla, jenž z něho udělal hrdinu svého nového filmu. Nazval ho jednoduše: Jan Žižka.

Petr Jákl Foto: Petr Horník, Právo
Petr Jákl: Jan Žižka byl muž, který bojoval za to, v co věřil

„Film jsem připravoval osm let. Napsal k němu sedm úplně jiných scénářů. Byly doby, kdy jsem jeden vzal, zahodil ho a začal psát znovu. Jen v poslední verzi scénáře jsme měli ještě šedesát podverzí…,“ líčí Petr Jákl, režisér i producent snímku. Jeho rozpočet přesáhl pro českou kinematografii neuvěřitelnou částku: čtyři sta milionů korun.

Jak často jste v posledních letech, měsících slyšel, četl větu: Jákl na Jana Žižku nemá.

Tuhle větu neslýchám. Ti, co podobné věci tvrdí, je asi spíš někam píšou. A já podobné věci nečtu. Ani na internetu, ani jinde.

Vidím to takto: každý má na to, na co se cítí. Kdybych si na Jana Žižku nevěřil, nikdy bych ho nedělal. Do projektu bych určitě nešel před pětadvaceti lety, kdy jsem s filmařinou začínal. Navíc já ho nezachycuju jako národního hrdinu…

Jeho lze zachytit i jinak?

Nedělám husitské války, husitské hnutí, soustředím se na to, kým byl před nimi. Zachycuji mladého Žižku, zrod vojevůdce. Co ho vedlo k tomu, že se stal tím, kým se stal. Film je o člověku, který jde za svým cílem, protože k tomu nazrály jakési okolnosti uvnitř i kolem něj.

S mým poměrně rozsáhlým historickým vzděláním vám řeknu: o té době se moc neví.

Já s vámi souhlasím. Vždyť se ani neví, zda nejdříve přišel o levé, či pravé oko. Přesto jsou nějaké skutečnosti známé, historicky podložené a já se jich pevně držím. Ve zbytku mám ale volné ruce, což mi vyhovuje.

Vytvářím lidský příběh, o němž jsem přesvědčený, že by divácky fungoval i tehdy, kdyby nebyl hlavním hrdinou Žižka. Co si budeme nalhávat, v zahraničí nikdo neví, kdo to je, což chci změnit.

Americký herec Ben Foster (vlevo), představitel Jana Žižky. Fotografie vznikla před rokem na tiskové konferenci v Praze.

Foto: Milan Malíček, Právo

V něčem mi to připomíná váš film o odsouzeném vrahovi Jiřím Kajínkovi.

I ten jsem točil s tím, že není o konkrétním člověku, což v cizině naprosto pochopili. Neměli českou informační „zátěž“.

Můj Kajínek je o systému, zachycuje události, které mohou nastat, když justice, policie, podsvětí, politici – a to se stalo v mnoha kauzách – selžou…

Podobné to bude podle mě s Žižkou. Češi ho přijmou jinak než cizinci, protože každý z nás o něm něco ví, každý z nás má k němu nějaký vztah, nějak si ho představuje. Hodně lidí si ho spojuje s filmem Otakara Vávry, kde tuhle roli hrál rozložitý Zdeněk Štěpánek.

Váš Žižka je drobnější. Americký herec Ben Foster měří 175 centimetrů, skoro jako já.

Podívejte se na to jinak. Nikdo dnes neví, jak byl Žižka vysoký. Vycházíme-li z předpokladu, že lidé ve středověku byli menšího vzrůstu než my, také on byl asi menší než vy a Ben.

Vždyť i Vávra si jeho podobu vymyslel. Jen díky němu je pro nás, Čechy, často Jan Žižka „ten rozložitý pán“.

Nicméně četla jsem, že jste prý používal kostýmy, které se pro Vávru kdysi šily.

Zvažoval jsem to, hodně. Byly šité před více než šedesáti lety. Říkal jsem si, že budou mít tu správnou patinu. Nakonec jsme je nepoužili. Na mě byly moc barevné, což odpovídalo pozdnějším fázím husitství, období, o němž jsem netočil. Chtěl jsem oděvy zašedlejší.

Kolik jste jich řádově nechal našít vy?

Jde určitě o tisíce nejrůznějších kousků oblečení.

A co skutečný Žižka? Vidíte ho spíš jako lapku, nebo vojevůdce?

Na svém pohledu na něj jsem spolupracoval s vyhlášenými odborníky, českými historiky. Ptal jsem se jich, jak vidí Jana Žižku oni. Nejvíc jsem naslouchal profesorovi Jaroslavu Čechurovi…

Snažil jsem se Žižkův obraz zachytit tak, aby co nejvíc odpovídal době, o níž jsem točil. A jelikož byl tehdy námezdní žoldák, lapka pracující v nějaké formě pro krále, je pro mě Jan Žižka námezdní žoldák.

Že byl i lapkou? Ano, to ale historici vysvětlují tím, že škodil mocnému rodu Rožmberků, hlavně Jindřichovi. Nikdy neokrádal „chudé pocestné“, okrádal konkrétní konvoje, konkrétního člověka. To jsou ty dějinné střípky, jichž se držím.

Profesor Čechura s vámi ještě po natáčení mluví?

Jo, on je chápavý. Ví, že film musí mít v sobě nějakou fikci, aby fungoval.

Fiktivní postavu Boreše ztvárnila další hvězda světového filmu, Angličan Michael Caine.

Foto: Bioscop

Do výsledné podoby hodně mluví střihač. Vy jste sáhl po tom špičkovém Američanovi Stevenu Rosenblumovi. Jak jste ho přemluvil?

Složitě, ale – jak vidíte – jde to. Právě on říkává: nejlepší film podle skutečnosti je fikce. V tom si rozumíme. Nedělám dokument o Žižkovi, neskládám jeho životopis, nepopisuju bod po bodu události. Kdo tohle ode mě čeká, bude zklamaný.

Snažím se zachytit jeho povahu. Můj film v sobě nese poselství: je to muž, který bojoval za to, v co věřil, za lidi utlačované ať králem, či církví. Proto ho davy následovaly, ač byl chudý, bez majetku. To je podle mě přínos Jana Žižky.

Všechno ostatní se může zapomenout. Bojovat za to, v co věříte, vždycky stojí za to, a to jakkoli. Nemusíte nutně sekat někomu hlavy, můžete „jen“ psát.

Vraťme se ke střihači. Zpočátku stříhal film na dálku. To vážně jde?

Hrozně blbě, proto jsem věděl, že ho chci tady. V USA stříhal měsíc, pak se stal zázrak a teď byl do začátku září v Praze. Většinu času trávil na Barrandově. Teď bude ještě stříhat dva tři měsíce v Americe. To je neskutečné!

Takže sbalil rodinu a loni na podzim vyrazil směr Praha?

Sbalil jen sám sebe. Ubytoval se v bytě v centru Prahy a sem tam za ním přijela manželka a dcera, které tu pobyly tak čtrnáct dnů, pak se vrátily do USA…

Steven je úžasný člověk, padli jsme si do noty. Oba si práci na Janu Žižkovi užíváme. A já se při našem tlachání jen mimochodem dozvídám, že odmítl velké hollywoodské projekty, třeba Piráty z Karibiku.

Už víte, proč váš projekt vzal?

To víte, že jsem ten dotaz Ty vole, proč jsi to vzal? položil.

Co vám odpověděl?

Že si přečetl scénář a zjistil, že je o tématu, které ho baví, zajímá. Pak dodal: „Jen jsem si přečetl jméno režiséra a řekl si: Ty vole, kdo to je?“

Je prostě zvyklý dostávat nabídky od lidí typu Mel Gibson, Steven Spielberg, od oscarových tvůrců. Něco mu prý ovšem tehdy, jak tvrdí, ještě řeklo: Udělej to, no, a když to bude velký průs…, utečeš.

Zatím neutekl.

Díkybohu! Máme teď asi přes tři tisíce střihů, což on, špičkový střihač, naštěstí chápe. Mimo jiné stříhal Statečné srdce, Posledního samuraje, rovněž historické, bojové snímky s akcí.

Ví, že proces skládání záběrů prostě trvá. Zkoušíme dávat k sobě to a to, chvíli přemýšlíme….

Bojovat za to, v co věříte, vždycky stojí za to, a to jakkoli.

Foto: Petr Horník, Právo

Předpokládám, že tak drahý projekt bude plný drahých triků.

Bude, což jsem předpokládal, ovšem – jak se ukázalo – částečně. Může jich být až tisíc… S tím souvisí rozpočet.

Původní, opravdu dávný, počítal s částkou kolem devadesáti milionů korun. Pak jsme ho zvýšili na 275 milionů. Teď činí přes čtyři sta milionů. Doufám, že dále moc neporoste, protože by to bylo opravdu nebezpečné vůči produkci i vůči tomu, co máme.

Zpět k trikům. Ty patří v postprodukci k tomu nejdražšímu. Co nějaké vynechat?

Nějaké ústupky dělám pořád. Zároveň vím, že právě triky film, jako je Jan Žižka, dělají. Vezměte si, že musíme mít starou Prahu, tu ze 14. století. Děláme ji celou, hlavně kvůli záběru na Karlův most…

Můj film je určený pro celý svět. Vy víte, jak Karlův most vypadá, cizinci často ne. A já chci ukázat Českou republiku tak hezky, jak ji vnímám. Jsem na to, že jsem Čech, pyšný. Proto chci ty naše krásy ukázat nejlíp, jak to jde.

Jde to vůbec v tak kruté době, kterou zachycujete?

Byla to drsná doba, ale příroda, hrady jsou přece krásné pořád. Prostě v těch nádherných kulisách probíhají různé nepokoje, hodně se v nich bojuje a také zabíjí.

Romana mi dává naprostou svobodu. Je úžasná. Nikdy moje rozhodnutí, co se týká pracovních věcí, nezpochybňovala.

Řekněte mi jedno jediné číslo, které vás v souvislosti s Janem Žižkou napadne.

Rozpočet. Částka přesahující čtyři sta milionů. Musím mít stále na paměti, že je to hodně.

Jan Žižka bude jistě nejdražším projektem české kinematografie. Vy nesete za projekt odpovědnost. Mluví vám do něj třeba vaše manželka?

(Smích) Romana mi dává naprostou svobodu. Je úžasná. Nikdy moje rozhodnutí, co se týká pracovních věcí, nezpochybňovala. Nikdy neřekla: Tohle by mohlo být finančně nebezpečné. V životě! A to jsem dělal ještě horší rozhodnutí než kvůli Žižkovi.

Manželka Romana mu do pracovních věcí nemluví. „Za tohle ji obdivuji,“ říká její muž.

Foto: Profimedia.cz

Ale riziko tam určitě je. A velké. Nebo ne?

Posunul jsem se do čísel, kde jsem nikdy nebyl. Rizikovost ovšem nemusí být nutně vyšší než u předešlých filmů. Vysvětlím vám to.

Je rozdíl, zda riskujete třeba deset milionů korun, což mohou být všechny vaše peníze, či prostředky, které nejsou tak úplně vaše, čímž někdo s vámi ta rizika sdílí.

Ale pozor! Žádné svěřené prostředky nerozhazuju. I ty vnímám jako své, proto dělám maximum pro to, aby Žižka uspěl. A troufám si říci, že jsem na projekt připravený. Prošel jsem si všemi stupínky zodpovědnosti, od statisíců po miliony. Teď jsou to prostě stamiliony. Odpovědnost zůstává stále stejná. Musím počítat, nesmím prodělat.

Propočítala jsem to jinak. S novým filmem přicházíte co pět let. Asi vás neživí, že?

Mám společnosti, které se zabývají marketingem, PR, produkcí, vyrábějí klipy, reklamy, zajišťují firemní akce a podobně. Shrnu-li to, tyhle příjmy stačí na pokrytí rodinných nákladů. Příjmy z filmů také mám, jen je to s nimi složitější. Zpočátku do nich investuji vlastní čas, peníze. Zisky přicházejí s odstupem.

Produkuju americké filmy, což poněkud upozadilo mé české aktivity. Hned po Žižkovi jsem spoluprodukoval film s Alem Pacinem.

Jakou první otázku si položíte, když dostanete chuť točit?

Věřím si natolik, že ty peníze seženu? Odpovím-li si ano, jdu do toho. Velká část filmů se totiž nikdy nezrodí. Nenajdou se lidi ochotní do nich investovat, nespojí se s těmi, kteří jsou schopní je natočit, s dalšími, co diváky dotáhnou do kin. Mně toto zatím vychází. Každý projekt mi navíc přináší další možnosti. Například Ghoul a teď Žižka mě dostaly do amerických produkcí.

Dcera Sofie se Jáklovým narodila v roce 2008. Elisa přišla na svět o tři roky později.

Foto: Profimedia.cz

Trochu se ztrácím. V jakém směru?

Produkuju americké filmy, což poněkud upozadilo mé české aktivity. Hned po Žižkovi jsem spoluprodukoval film s Alem Pacinem v Portoriku Axis Sally inspirovaný příběhem americké špionky, která za druhé světové války dělala propagandu pro Hitlera.

I tenhle snímek je právě ve střižně. A s Michaelem Cainem, s nímž jsme se sblížili během natáčení Žižky, na podzim točím v Kanadě. Další projekty jsou v jednání.

Herci Caine a Foster. Střihač Rosenblum. Zopakuji otázku: Čím jste zlomil taková esa?

Asi osobním kouzlem. (smích) Teď vážně. Budu k vám upřímný, až při obsazování Žižky jsem zjistil, že když máte v Americe peníze na film, tak to nic neznamená. Tam to není jako v Česku, kde dáte herci jistou sumu a on jde točit.

Že máte prachy? Ale to má dalších deset producentů, kteří ho nebo ji chtějí obsadit v ten samý čas, nabízí jim podobné peníze. Je na herci, co si vybere. Hlavními kritérii v těchhle úvahách bývají režisér a kvalita scénáře.

Aha, takže Jan Žižka musel mít kvalitní scénář. Jméno Jákl asi nikoho neoslnilo.

Ano, Jákl neoslnil. Nicméně evropští režiséři jsou v Americe v kurzu… Dodám k tomu, že i scénář může být kvalitní, ale k herci se nemusí vůbec dostat. Jisté je, že v jednu chvíli na něj musí najednou tlačit více lidí, jimž věří, aby textu věnoval čas.

Přesný princip jsem však ještě nerozklíčoval. Tedy, zda někdo za něj dělá jakýsi předvýběr, posouvá mu jen něco, či herci čtou všechno. Možná je to kus od kusu.

Agenti, manažeři v tomhle dost mlží, šponují možné honoráře. U mě zafungovalo to, že do projektu vstoupil respektovaný britský producent Cassian Elwes. Produkoval mimo jiné Klub poslední naděje, který získal tři Oscary. Právě s ním dělám ten film s Cainem v Kanadě.

Mně to zní pořád jako pohádka. Elwese přesvědčil také scénář?

A ještě něco podstatnějšího. Vždy snil o tom, že bude spolupracovat s Michaelem Cainem. Vnímá ho jako legendu. Poslal mi jednou fotku, jak vedle něj stojí jako malý kluk a on ho objímá. Přesto mi říkal, že nemá ani cenu to zkoušet, že to nevezme. A vidíte, vyšlo to. Jemu se jedním ano splnil životní sen. A já mám Caina v Žižkovi.

Kdy jste vytušil, že je nalomený roli přijmout?

Přečte-li si herec scénář, je ochotný s režisérem mluvit o roli, je – jak jste řekla – nalomený. Podobné rozhovory jsou přesto pro mě velmi náročné.

Představte si situaci: někoho opravdu, opravdu chcete, přemlouváte ho, ale zároveň na něj nesmíte tlačit moc, abyste ho neotrávila.

Petr Jákl má za sebou i herecké zkušenosti. Titulní roli si zahrál ve filmu Krysař (2003) režiséra F. A. Brabce.

Foto: ČTK

Připomíná mi to rande, na němž mi hodně záleží.

(Smích) V něčem se to může podobat. Jenže u velkých filmů jde ještě o velké peníze. Dnes se chodí do kin na herce, pak na sebe nabalují distributory.

Vím, že pár týdnů před první klapkou jste všechny herce ještě neměl. Pane Jákle, vy musíte být neskutečný flegmatik.

(Smích) Možná se všem tak zdám. Opakoval jsem si spíš stále větu: V klidu, to dopadne.

Takže jste flegmatik?

Rozhodně ne, musel jsem se jím ale na čas stát, v čemž mě vycvičilo soužití s milovanou manželkou. Vždy, když jsem říkával: Tohle je vážně v pytli…, ona reagovala: Všechno je tak, jak má být, přijmi to, ono to nějak dopadne.

Zjistil jsem, že když ideu vezmu za svou, žije se mi líp. Jinak bych nemohl přípravy, natáčení přežít. Po jeho skončení jsem si to shrnul: Tohle byla jízda. Teď běží postprodukce, pak mě čekají premiéry. I to dám.

Jsem hodně soutěživý, bojovný člověk, dotahuji věci do konce. Tohle mám ze sportu. Pravda, někdy to rvu přes sílu. V tom se však snažím zlepšovat.

Kdy si odbude Jan Žižka své premiéry? Předpokládám, že budou v ČR i v USA.

Nejspíš v létě 2020. Těch premiér bude asi ještě víc, ovšem zmíněné dvě jsou základní i zásadní. Na tu českou chci k nám dostat co nejvíc lidí z projektu. Snad se to podaří.

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků