Článek
Kvůli koronavirové krizi spolu mluvíme po telefonu. Vy u toho ještě stačíte péct, což chápu. Vrtá mi ale hlavou, kdo se na vás při tom pečení kouká.
Ten, kdo chce. Vysílám živý stream ze své kuchyně na Instagram. V minulosti jsem to už párkrát dělala a zjistila jsem, že to lidi kupodivu docela baví. Tak jsem si dneska řekla, že po dlouhé době zase budu péct live, když se všichni doma nudí(me). Teď peču poprvé tvarohovou bábovku, tak uvidím, jak se mi povede. Ještě je v troubě.
Kolik lidí si podobný stream na vaší stránce v průměru pustí?
Prostřídá se mi tam přibližně tak deset až patnáct tisíc lidí.
Do SuperStar by se měli přihlašovat ti, co mají skutečně výjimečný hlas, což já nemám.
Vím, že si influencerky hlídají i jiné, celkové číslo sledovanosti vlastního účtu. Prozradíte mi tu svou cifru?
Je to okolo čtyř set tisíc. Ovšem jedno chci upřesnit, za žádnou influencerku se nepovažuju. Instagram je pro mě hlavně zábava, cesta, jak komunikovat s fanoušky.
Zkusila jste si být porotkyní v SuperStar. Přihlásila byste se do soutěže, v níž se vybírá nejlepší zpěvák z Česka a Slovenska?
Určitě bych se nepřihlásila! V tom mám jasno. Já zpívám úplně průměrně. Do takové soutěže by se měli přihlašovat ti, co mají skutečně výjimečný hlas, což já nemám. Myslím si, že bych ani neprošla přes porotu.
Televizní diváci ji teď znají hlavně jako porotkyni SuperStar. Na snímku s kolegou, slovenským hudebníkem Mariánem Čekovským.
Vaše nynější „role“ leckoho překvapila. Mnozí vás měli spojenou jen s nekonečným televizním seriálem Ulice. Proč chtěla produkce do poroty právě vás?
Na to jsem se jich loni v září taky ptala, když mi poprvé zavolali. Vysvětlili mi, že ode mě nikdo neočekává, že budu hodnotit lidi z pěveckého hlediska. Spíš že budu v porotě v podstatě za laika… To mě zaujalo.
Zároveň mi bylo jasné, že lidi budou řešit, že zpěvačka nejsem. Tak jsem na tuhle nabídku okamžitě nekývla. Nechala jsem si nějaký čas na rozmyšlenou. Přece jen být v porotě podobné soutěže je úplně jiná věc, než čemu jsem se kdy věnovala.
A vymyslela jste, že je čas zkusit něco nového…
(Smích) Nakonec jsem vymyslela, že být v porotě za laika mezi skutečnými zpěváky vůbec není špatný nápad. Že když mi to místo z Novy nabídli, mají to promyšlené. Řekli mi k tomu ještě, že mám být takový hlas lidu, což mi smysl dalo a stále dává.
Dočetla jsem se, že jste musela být v maskérně už v sedm ráno, abyste byla za tu „krásnou“.
Nejen já, ale i Monča (další porotkyně, zpěvačka Monika Bagárová). Obě jsme si musely přivstat… Před tím, než se zapnou kamery, nás musejí učesat, nalíčit, obléct, což trvá dvě hodinky. Kluci z poroty to mají v tomhle jednodušší.
Poznáváte se následně, když se náležitě upravená podíváte do zrcadla?
Moc ne. (smích) Já se v běžném životě skoro nelíčím. Nebaví mě to, neumím to. Nalíčená se necítím sama sebou. Ale když se o mě jednou za čas starají profesionálové, tak si to náležitě užiju. V SuperStar navíc cíleně nejde o make-up na denní nošení. Jsme schválně nalíčené výrazně.
„Za žádnou influencerku se nepovažuju. Instagram je pro mě hlavně zábava, cesta, jak komunikovat s fanoušky.“
Zmínila jste, že jste v porotě za laika. Jste tím hlasem lidu? Některé diváky vaše upřímnost až zaskočila.
Já jsem ale upřímná i normálně. Vždycky jsem se snažila soutěžícímu říct své dojmy narovinu. Hodnotit zpěv podle toho, jaký jsem z něj měla pocit. Ale když tam přijde někdo, kdo opravdu neumí zpívat, tak mu přece nebudu říkat, že to bylo dobré, ale na SuperStar to nestačí, a mazat mu tak med kolem huby…
Nemyslím si, že jsem v porotě ta ostrá, přísná. Opravdu jsem se snažila řídit se svými pocity, svým srdcem. Koneckonců taková byla i moje úloha.
V Česku vás diváci většinou znali a znají. Jak na vás reagují Slováci?
Musím říct, že hezky. Tím, že mě neznali, mě vidí, hodnotí jinak.
Líp, nebo hůř?
Většinou jsou milí. Píšou mi na sociální sítě zprávy ve smyslu: já jsem tě vůbec neznal(a), ty jsi hrozně sympatická. Což mě samozřejmě moc těší. Snažím se na vzkazy odpovídat, ovšem není to úplně pravidelné, v čemž není žádný naschvál.
S mým odepisováním na cokoli je to jednoduše občas docela těžké. To by vám potvrdili mí blízcí a příbuzní. Takže, milí fanoušci, jestli vám neodepíšu, neberte si to osobně.
Myslím si, že nikdo ani nečeká, že každému odpovíte. I když teď na to asi máte víc času. Co děláte ve vynucené herecké nečinnosti?
Přiznám se, že si docela užívám toho volného času, který teď můžu věnovat svému muži, rodině, úklidu, cvičení. Jezdím na koni. Každý den vyrážíme s pejskama do přírody. Konečně jsem například taky probrala všechny skříně, což jsem pořád odkládala…
A v neposlední řadě se konečně zase pořádně věnuju józe. Točíme pro Stream.cz pořad s názvem Pagáč jóga, kde se snažíme dodávat lidem inspiraci na domácí cvičení jógy.
Za koronavirové krize jste si s ní mohli online zacvičit v pořadu Pagáč jóga.
Vy jste její lektorkou?
Ne, lektorkou je v pořadu moje švagrová Barča, ke které jsem chodila pravidelně na lekce už před karanténou. Pro Pagáč jógu jsme daly dohromady deset lekcí, v každé se zaměřujeme na něco jiného a je to koncipováno tak, aby si lidi mohli díly kombinovat podle své chuti a potřeby.
Takže jednou se zaměřujeme na bolavá záda, pak zase na posílení hýždí a stehen nebo břicha. A taky bychom s Barčou rády udělaly i jógový víkend v létě nebo na podzim, tak to musíme ještě všechno promyslet a zjistit, jestli by o to vůbec byl zájem.
Vypadá to, jako by se vám život v karanténě ani moc nezměnil.
Ale změnil, kromě toho, že mi přibyl nucený volný čas, tak se nemůžeme svobodně pohybovat, nemůžeme jet za kamarády, nemůžeme zajít do kina, do restaurace, nemůžeme nic z toho, co jsme dřív považovali za samozřejmost, je to zvláštní stav. Trávím(e) ho, jak se dá…
Jsme s mužem od přírody docela lenoši. Několik volných týdnů, co nás všechny potkaly, tak vydržíme relativně v pohodě. Jistě, práce nám chybí. Pro nás oba je přirozené ji mít a věnovat se jí, ovšem naše lenost nám s tím, že není, hodně pomůže. Ale zároveň se do práce už těšíme. (smích)
Začala jste natáčet jako malé dítě, šlo často o reklamy. Do Ulice jste nastoupila v roce 2005. Co byste s odstupem poradila malé Patricii na začátku její kariéry?
Můj první větší televizní projekt byl Ranč U Zelené sedmy (2000). Před ním jsem ještě točila pořad o hudbě pro děti, který se jmenoval Návštěvy u paní hudby…
A co bych řekla té malé holčičce? Asi nic. Myslím si, že se všechno dělo přesně tak, jak mělo, a dokázala jsem se s tím vším popasovat docela v pohodě.
Proslavil ji seriál Ulice. Roky v něm hrála Terezu Jordánovou, jejímž tátou byl Petr Vacek.
Kdybych jí přece jen měla nějaké ty rady dát, asi by byly: neber to příliš vážně, neber se příliš vážně. S kolegy v divadle si říkáváme – například když je někdo vystresovaný z premiéry –, vždyť je to jenom divadlo. A je to pravda.
Já bych k tomu ještě dodala: když nejde o život, jde o prd. Je dar dělat práci, která vás baví, naplňuje, ale člověk se tím nesmí moc nechat semlít a příliš to prožívat.
Jak trefné pro současnost. Vy jste zvyklá v létě jezdívat na dětský tábor do obce Štětice. Co letošní turnus?
Já jsem tam nebyla jako instruktor už asi sedm let, ale snažím se tam jednou za čas vyrazit alespoň na vyjížďku na koně a pozdravit všechny, s kterými jsem tam tehdy ten čas trávila.
Naposledy jsme tam byli s mým mužem v září a doufám, že se tam zase brzy podíváme. Podle všeho to s dětskými tábory vypadá nadějně a nebudou zakázaný, takže držím Štěticím palce, aby to tak opravdu bylo. Myslím, že tyhle koňský tábory musí být pro děti super.
A kam tedy letos zamíříte na dovolenou, když to Thajsko nevyšlo?
Žádné konkrétní plány zatím nemáme. Naplánovaná byla jen ta Asie, která s koronavirem, zastavením letů a všemi věcmi, co se kolem nás dějí, padla. Bohužel.
Ovšem nesmutníme. Bereme to tak, jak to je. My hlavně hrozně rádi objevujeme i Českou republiku, takže si nějaké cíle určitě najdeme. Máme na co navazovat.
Loni v létě se vdala za dlouholetého přítele, dramaturga Tibora Pagáče.
Povídejte.
Loni jsme takhle jeli se psy autem, v němž jsme i spali, na Šumavu. Chodili jsme po lesích. Nic nám nechybělo…
Za současné situace to bereme s mužem tak, že aspoň podpoříme naše podnikatele, majitele kempů, hotelů, penzionů, restaurací… To je v téhle době taky důležité. A budeme doufat, že se Thajsko zadaří příští rok, nebo jindy, anebo taky vůbec, kdo ví. Všechno bude, jak má.
To zní jak o věta z reklamy; v mnoha jste kdysi hrávala. Jak jste na tom teď?
Já ani nevím. Ne že bych na reklamy zanevřela, spíš jsem se na ně přestala zaměřovat. Nejsem ani, co vím, vedená v žádné agentuře, která by mi sháněla možnou práci. Tenhle obor se navíc posunul jinam, než kde byl v mém dětství.
Z velké části právě na Instagram. Ukazuje se, že je pro firmy jednodušší i výhodnější si zaplatit konkrétního influencera, influencerku než vkládat mnohem větší peníze do natáčení, plus platit známému herci, aby se s danou značkou spojil…
A kdybych teď měla propůjčit svou tvář nějaké reklamě? Vím jistě, že by muselo jít o zboží, službu, produkt, kterým plně věřím a které třeba opravdu používám. Mám to tak právě i se spolupracemi na Instagramu.
Ale vy jste přece taky, co se týče sledovanosti, vlivná influencerka, ne?
(Smích) Já tohle označení nemám ráda. Nemám ráda, když mi ho přisuzují. Ano, těch čtyři sta tisíc sledujících asi termín influencerky naplňuje, jenže já cíleně nepracuju na tom, aby mi čísla na Instagramu rostla.
Ani příliš nehloubám nad tím, co tam dávám. Ve virtuálním světě jsem to já, stejně jako v tom reálném. Nepohlížím na něj jako na byznys, na možný zdroj příjmů.
Ve filmu Viktora Polesného Monstrum o sochaři Otakarovi Švecovi, mj. autorovi Stalinova pomníku v Praze.
A jak často vás přes sociální sítě vaši fanoušci přemlouvají, abyste se vrátila do Ulice? Vaše postava podle nejrůznějších anket divákům seriálu chybí.
Zrovna dneska, jak peču bábovku, podobná přání čtu.
Co odpovídáte? Jestli tedy odpovídáte.
Všem to samé: do Ulice se vracet v dohledné době neplánuji. Nechci dávat nikomu falešnou naději. To není můj styl.
Patricie Pagáčová, dříve Solaříková
- Začala hrát jako malá v reklamách. Její tvář propagovala jogurty, zubní pastu, bonbony, pneumatiky nebo banky, a to především v cizině, například v Německu, Itálii nebo ve Spojených státech. V Česku byla tváří jedněch bonbonů. „Děti na mě celou základku pokřikovaly: Jojo, stále nová dobrodružství,“ směje se.
- Větší roli v televizi dostala v seriálu Ranč U Zelené sedmy v roce 2000. Proslavil ji ale seriál Ulice v konkurenční televizi, kde hrála Terezu Jordánovou. Nyní má výrazné role v jiných projektech: zejména v pěvecké soutěži SuperStar a v seriálu Modrý kód.
- Hraje ve čtyřech divadelních představeních: Naprostí cizinci v Divadle Na Jezerce; Fantastická žena a Doktor v nesnázích pro Agenturu Familie a Dokonalá svatba pro Indigoart Company.
- Loni se vdala za dramaturga Tibora Pagáče. Událost oznámila na Instagramu.
