Článek
Svátky jara byly slaveny různou formou už u starých Slovanů a Germánů. Jako významné a již nábožensky organizované se objevují poprvé u Židů. Šlo o svátky přesnic (pascha) slavené na památku vysvobození Izraelitů z Egypta vždy 14. dne měsíce nisanu. Svátek pascha (hebrejsky pesah = přejití, ušetření) je oslavou toho, že Hospodin, když hubil prvorozence v Egyptě, přešel a ušetřil domy Židů, které byly označeny krví beránka.
Pro křesťany jsou Velikonoce spojeny se vzkříšením Ježíše Krista. Jedná se o pohyblivé svátky. Podle církevní historie připadlo utrpení Kristovo na dobu, jež následovala po jarní rovnodennosti, a současně mu předcházel jarní měsíční úplněk. Toto pravidlo bylo vzato za základ, křesťanské Velikonoce (Velikonoční neděle) se slaví vždy první neděli po prvním jarním úplňku.
Křesťané se na tyto svátky připravují čtyřicetidenním obdobím nazývaným postní doba, které začíná Popeleční středou.
Na Popeleční středu se věřícím na čelo uděluje znamení kříže popelem (= popelec) s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“. Přijetí popelce je znamením pomíjivosti člověka a odhodlání zříci se zlého jednání (hříchu). Tento symbol je převzatý z biblické tradice.
Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, zlé jednání (hřích) a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí.
Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (ev. "kočiček" - v našich krajích) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.
| Svatý týden |
Květná neděle (letos 9. dubna)
Květná neděle bezprostředně předchází Velikonocům. Oslavuje Kristův triumfální vjezd do Jeruzaléma několik dnů před jeho umučením. V liturgii svátku jsou význačné tři momenty: požehnání ratolestí, jež se odehrává mimo chrám, s průvodem celého společenství; čtení pašijí; slavnost mše svaté. Na tuto neděli se za papeže Jana Pavla II. začal slavit Světový den mládeže.
Sazometná (škaredá) středa (letos 12. dubna)
Tento den se vymetají saze z příbytků, tj. domy se čistí a připravují na svátky.
Zelený čtvrtek (letos 13. dubna)
Název vznikl pravděpodobně z toho, že se v dřívějších dobách v tento den měla jíst jen zelená strava (zelenina).
| Zvyky pojící se k Zelenému čtvrtku |
|---|
| Lidé v tento den vstávali velice časně, omyli se rosou, protože bránila onemocnění šíje a dalším nemocem, rodina se pomodlila. |
| Hospodyně vstávaly časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. |
| Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos. |
| V Orlických horách házeli lidé do studny chleba namazaný medem, aby se v ní držela po celý rok voda. |
| Odpoledne se nepracovalo. Pekly se jidáše, zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta. Pokud se jedly potřené medem, opět měly prospívat zdraví. |
| Ranní mše se koná pouze v biskupských chrámech. Při této mši se světí svaté oleje (olej křtěnců, svaté křižmo a olej pro nemocné). |
| Při večerní mši naposledy zvoní zvony, pak "odlétají do Říma" až do Bílé soboty - po tuto dobu jsou nahrazovány řehtačkami a klapačkami. |
| Podle tradice, když zazní zvony naposledy, si máte zacinkat penězi, aby se vás držely celý rok. Někde se zvoní paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši. |
| V tento den se také koná obřad mytí nohou. |
Velký pátek (letos 14. dubna)
Název byl odvozen od velkého tajemství. Velký pátek je připomínkou dne smrti a ukřižování Ježíše Krista, proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání.
Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí ke zvláštní bohoslužbě - není to běžná mše, otvírá se tím smysl utrpení a smrti Krista při čtení Bible, připomíná se pokleknutím před křížem, přednáší se modlitby za velké bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota křesťanů...).
V mnohých kostelech se koná tento den ještě pobožnost křížové cesty. Součástí pobožností bylo také odhalení a uctění svatého kříže.
| Zvyky a pověry spojené s Velkým pátkem |
|---|
| K tomuto dni se pojí mnoho pověr a zvyků. Věřilo se např. v magickou sílu země, která se na Velký pátek otvírala a na krátkou dobu zpřístupňovala poklady. Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí nebo zářící kapradí, otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Na souš vycházeli vodníci a proháněli se na koních. Podle pověsti se na chvíli otevřela hora Blaník. |
| Velký pátek je také postním dnem - lidé omezují maso, nastává újma v jídle. |
| Lidé vstávali před východem slunce, chodili se mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi. |
| Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, to je mělo ochránit před bolením zubů. |
| V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě, pak se udělalo na šatech několik stehů, což mělo ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem. |
| V tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Věřilo se hodně na čarodějnice a uhranutí. |
| Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí. |
| Nepralo se prádlo, protože by se namáčelo do Kristovy krve místo vody. |
| Chodilo se dům od domu, za zvuku řehtaček a různých říkaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání. Hospodyně připravovala obdarování v podobě sušeného ovoce, pečiva, vajec a někdy také drobných peněz. |
Bílá sobota (letos 15. dubna)
Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se tento den zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Skončením Bílé soboty skoncoval také dlouhotrvající půst.
| Bílá sobota - zvyky a tradice |
|---|
| Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky. |
| Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem. |
| V sobotu se také uklízelo, bílilo. |
| Připravovalo se a chystalo. Na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, připravovaly se obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí anebo vázaly březové metličky a zdobila se vajíčka. |
Velikonoční neděle neboli Boží hod (letos 16. dubna)
Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu" neboli "prvního dne po sobotě" (která byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému "lámání chleba" a tento den nazvali "dnem Páně".
| Boží hod velikonoční |
|---|
| Provádělo se svěcení velikonočních pokrmů - beránek, mazanec, vejce, chleba, víno. |
| Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo v kostele vestoje. |
| Každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla. |
| Ve východních Čechách dal hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce. |
| Pečou se velikonoční beránci. |
Velikonoční (červené) pondělí (letos 17. dubna)
Tento den je pomlázka, velikonoční hodování, mrskut. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami, většinou z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Šlehají dívky a vinšují. Za to dostanou malovaná vajíčka.
Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce vodou. V mnoha vsích bylo zvykem číhat na děvčata ráno, když šla do kostela.
Bílá neděle (letos 23. dubna)
Druhá neděle velikonoční - novokřtěnci nosili v tento den naposledy bílé křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního sv. přijímání.