Vládce v Elysejském paláci by přitom zrovna teď potřeboval koňskou dávku něčeho, co by otupilo hroty kritiky, která se na něj valí ze všech stran. Doma se mu lidé bouří kvůli důchodové reformě a v žebřících oblíbenosti Sarkozy padá do rekordních nížin. A na evropské scéně jitří rány jeho politika vůči romským přistěhovalcům.

Tygřice s vulkanickým temperamentem

Charisma a elegance Carly nejen už nestačí leštit šrámy na manželově popularitě. Naopak, první dáma Francie vyvolává spíše negativní emoce – minulostí topmodelky, ale i dnešním vystupováním. Vydatně je propírají hned dvě biografické knihy, které vyšly téměř současně v polovině září.

Kniha o Carle Bruniové

Kniha o Carle Bruniové potvrzuje pověst Carly jako požíračky mužů.

FOTO: Reuters

„Carla se stává pro manžela přítěží, největším handicapem,“ řekla autorka jedné z nich, novinářka Besma Lahouriová. Pisatelka za půl druhého roku objela více než stovku lidí, kteří prezidentovu manželku už dlouho znají, a získala od nich řadu pikantních informací, jež na téměř 300 stranách poskytla veřejnosti pod titulem Tajný život Carly (Carla, une vie sécrete).

Jde o neautorizovanou biografii, tím spíše, že autorka si původně chtěla popovídat i s Carlou, avšak poradce první dámy Pierre Charon Lahouriové řekl, že rozhovor nepřipadá v úvahu.

Pisatelka vylíčila Carlu jako sebevědomou ženu, která neúprosně kráčí za tím, čeho chce dosáhnout. Je to prý bdělá „tygřice“ s „vulkanickým temperamentem“. Jednou údajně málem ztropila Sarkozymu scénu, když se manželův pohled při jedné akci na delší dobu „zasekl“ u dekoltu topmodelky Bar Refaeliové.

Kniha potvrzuje pověst Carly jako „požíračky mužů“ či „ženského Don Juana“. „Je svůdná jako kočka, lstivá jako opice a chladná jako had. Ještě nikdy jsem nepotkal ženu, která se tak dobře vyzná ve svádění,“ řekl o Carle jeden ze zdrojů autorky.

První dáma Francie Carla Bruniová

První dáma Francie Carla Bruniová

FOTO: fotobanka Profimedia

„Hádej, s kým právě chodím,“ říkávala prý Carla svým kamarádkám. V roce 2007, kdy si začala se Sarkozym, překvapila ve svém bytě jednu přítelkyni. Carla se sprchovala, když někdo zvonil na dveře. Požádala ji, aby šla otevřít, a poznala tak její „nový objev“. O koho jde, neprozradila. Kamarádka se nestačila divit, když na prahu spatřila Sarkozyho.

Na první plastiku šla v šestnácti

Kniha Lahouriové také naznačuje, že Carlu práce jejího manžela příliš nezajímá. Nebydlí v Elysejském paláci, ale odděleně ve své vile v noblesním 16. pařížském obvodu, kde se setkává s přáteli i bývalými milenci. Povinnosti první dámy ji prý nudí a svou pozici vnímá spíše z pohledu superhvězdy, která předvádí špičkovou módu.

Když se na Carlu obrátili prezidentovi poradci s žádostí, aby navštívila místo postižené záplavami a vyjádřila lidem solidaritu, jak to dělají snad všechny ženy hlav států, zůstala prý tvrdá jako žula.

Čtenáři se mohou rovněž dovědět, že bratr Carly zemřel na AIDS, že si ji matka „pořídila“ s devatenáctiletým milencem a že Carla už několikrát využila služeb plastického chirurga, který měl v péči její prsa, tváře, rty a nos. První zákrok prý podstoupila už v 16 letech.

Carla Bruniová

Carla Bruniová

FOTO: Eric Fathayer, Reuters

Aktivity Lahouriové, která v minulosti už napsala biografickou knihu o bývalé francouzské fotbalové hvězdě Zinedinu Zidanovi, nezůstaly prezidentské kanceláři utajeny. Sarkozy o chystané knize dobře věděl.

Poradce Carly Charon se měl nejprve pokusit pisatelku od záměru odradit a při osobním setkání i zjistit, co všechno se chystá zveřejnit. Lahouriová ale nic neprozradila, což Elysejský palác přimělo k protiakci: dát podnět k sepsání jiné, takříkajíc autorizované biografie, která by vůči Carle byla přátelštější a eliminovala dopady odhalení, která shromažďovala Lahouriová.

To se nakonec stalo. Knihu Carla a ctižádostivci (Carla et les ambitieux) sepsali novináři Michael Damon a Yves Derai a vrhli na trh den po vydání knihy Lahouriové. Zaměřují se na období, kdy Carla byla už s prezidentem. Na „hyperaktivního“ Sarkozyho má prý pozitivní vliv a brání jeho plánovačům, aby mu pracovní diář zcela zaplňovali.

I druhá kniha ale poskytla první dámě a Sarkozymu částečně medvědí službu. Její autoři totiž potvrdili, že loni na jaře prý dostala tajná služba za úkol vypátrat šiřitele pomluv a spekulací o soukromém životě prezidentského páru a o údajné vzájemné nevěře, přičemž agenti směli sledovat i telefonní hovory a SMS.

Washington se ohradil

Carla později dostala dokumentaci zpravodajců k dispozici a zjistila, že dohady údajně vycházely od bývalé ministryně spravedlnosti Rachidy Datiové a bývalé švagrové Sarkozyho. Obě prý chtěly Bruniovou-Sarkozyovou z Elysejského paláce vypudit a docílit, aby se k prezidentovi vrátila jeho dřívější manželka Cécilia.

„Zvláštní praktiky, které ukazují, jaké starosti má madam Bruniová doopravdy,“ komentoval časopis Bunte fakt, že se protokoly tajné služby dostaly do rukou prezidentovy manželky. Rozruch vyvolala biografie i za oceánem.

Nicolas Sarkozy s manželkou při návštěvě na letošní světové výstavě v Šanghaji. Carla drží maskota francouzského pavilónu

Nicolas Sarkozy s manželkou při návštěvě na letošní světové výstavě v Šanghaji. Carla drží maskota francouzského pavilónu

FOTO: Philippe Wojazer, Reuters

Carla podle pisatelů vyzradila obsah svého neformálního rozhovoru s manželkou amerického prezidenta Michele Obamovou.

Ta se prý Carle svěřila, že postavení první dámy a život v Bílém domě jsou pro ni „peklem“. Washington informaci, jejíž zdroj pisatelé neuvedli, okamžitě a rozhořčeně dementoval.

Popřela ji i Carla. „Madam Obamová mi nikdy nic takového neřekla,“ řekla s tím, že knihu Damona a Deraie neautorizovala, nečetla a číst ji prý ani nemíní. Totéž platí pro publikaci Lahouriové. „Nemám na to čas, jsou důležitější věci,“ řekla podle televize CNN. Jako příklad uvedla svou práci pro světový fond pro boj s AIDS, jehož je velvyslankyní.

Damona a Deraie, kteří si za informací o Michele Obamové stojí, ale Carla výslovně nekritizovala. „Samozřejmě bych se mohla obrátit na soud, ale to by jim jen udělalo reklamu. A navíc, nemám to ve zvyku. Jsem demokratka a myslím, že každý má právo psát nebo říkat, co chce,“ zdůraznila.