Článek
V předškolním věku většina dětí ještě neumí pořádně počítat, ale už v tomto věku mohou mít svou kasičku, kam si budou vhazovat drobné peníze od rodičů či prarodičů, které dostanou k svátku či narozeninám či jako odměnu za nějaký konkrétní čin.
Hodnotu daných peněz přitom nejlépe dětem přiblížíte na konkrétních případech. Například jim řeknete, kolik stojí jedny bonbony, zda jim na jejich koupení postačí obnos, který obdržely a pak jim spočítáte, kolik sáčků s bonbony by stála hračka, po které tolik touží. Následně jim můžete dát vybrat, co z toho by si raději vybraly.
Při nákupu věcí za peníze z pokladničky pak společně s dítětem pozorujte, jak peníze ubývají. Nebojte se své děti nechat chybovat.
„Klidně dítě nechte impulzivně koupit něco, o čem dopředu budete vědět, že mu to nebude chutnat. Když mu poté ukážete, kolik mu kvůli tomu ubylo peněz v kasičce, určitě toho bude litovat. Naučíte ho tak chybu neopakovat. Nikdy mu ale nesmíte takto špatně vynaložené peníze nahrazovat. Tím by lekce byla ztracena,” upozorňuje Marta Gellová, spoluzakladatelka a předsedkyně rady EFPA ČR a spoluautorka knihy Na penězích záleží.
Kromě hotových peněz se děti často od mala setkávají s tím, že rodiče vybírají peníze z bankomatu anebo platí kartou, je tedy dobré jim již od útlého věku vysvětlovat, jak se peníze do bankomatu i na kartu dostávají a jak vlastně funguje banka. Děti by měly od mala vědět, že opravdu není nic zadarmo a že aby získaly peníze, musí proto něco udělat.
Je proto dobré jim i vysvětlovat, že touží-li po něčem, většinou to nemůžou dostat hned. Že i rodiče mají jen omezené množství peněz a na spoustu věcí musí šetřit a koupit si je až za nějaký čas. Děti se tak učí od mala i trpělivosti a určování priorit. Rodiče jim ale musí jít příklad a pokud možno před dětmi nekupovat věci, které vyloženě nepotřebují.
Jana Merunková: S dětmi nemluvíme dostatečně brzo o penězích a jejich hodnotě
Pravidelné kapesné pomáhá vytvářet zdravé finanční návyky
S přechodem na základní školu by děti měly začít dostávat pravidelně kapesné. Což není tak obvyklé, jak se může zdát. Jak ukázal nedávný průzkum Abecedy peněz České spořitelny, kapesné dostává jen polovina školáků.
„Pravidelné kapesné je přitom klíčový nástroj, který děti učí finanční gramotnosti. Jen tím, že mají nějaké vlastní peníze, se mohou naučit s nimi správně hospodařit,“ vysvětluje David Hubáček, který je v České spořitelně zodpovědný za finanční gramotnost.
Na výši kapesného by se přitom měli domluvit rodiče společně s dětmi. V první třídě se může jednat například jen o 10-20 Kč týdně, s vyšším věkem tato částka může růst. Vše se samozřejmě musí odvíjet od možností rodičů.
Jak ukázal výše zmiňovaný průzkum, v průměru české děti dostávají kolem 330 Kč měsíčně. Dětem na střední škole je poté dobré začít dávat peníze již jen jednou měsíčně, aby musely nad penězi ještě více přemýšlet.
V ideálním případě by mělo kapesné obsahovat dvě složky. První by měla být automatická, druhá motivační. Nicméně ani automatická složka kapesného by neměla předpokládat, že dítě doma nepomáhá, např. vynesení koše, pomáhání s nádobím by mělo být samozřejmostí a nijak zvlášť oceňováno.
Pokud budou děti toužit po větším kapesném, než bude v možnostech rodičů a budou argumentovat tím, že jiné děti takové kapesné dostávají, je zapotřebí jim dát nahlédnout do rodinného rozpočtu, aby samy pochopily, co je a není v možnostech rodiny.
V každém případě je vždy dobré dávat dítěti alespoň nějakou částku, i když půjde skutečně o malý obnos než nedávat dítěti nic.
Problémy ale mohou nastat i v opačném případě, když rodiče dávají dítěti příliš vysoké kapesné. Takové dítě se obvykle cítí mezi ostatními vrstevníky privilegovaně, v podstatě si kupuje jejich přátelství, což snadno zdeformuje jeho vnímání kvalitních vztahů. Zároveň se nenaučí znát skutečnou hodnotu peněz a vše začne vnímat jako samozřejmost.
Za co děti peníze z kapesného utratí, by mělo být jen na nich
Rodiče jim mohou dávat doporučení, ale ne za ně rozhodovat.
„Pokud školákovi budete jeho nákupy vymlouvat či zakazovat, hospodařit se nenaučí. Nechte ho zažít zklamání ze zbytečně utracených peněz či špatného odhadu, kolik peněz bude ještě potřebovat po zbytek měsíce. Nabídněte mu radu a pomoc. Ale to, jakým způsobem se svým kapesným naloží, by mělo být na něm. Mnohdy to bude zkouška vašich nervů. Ale lépe teď s desetikorunou než za pár let se stovkami či tisícovkami,” doporučuje David Hubáček.
Bylo by dobré, kdyby si děti za kapesné platily i vše nadstandardní, např. hru do mobilu apod. Případně, aby se podílely pomocí šetření na nákup větších věcí pro ně.
„Jak ukázal náš průzkum, až polovině dětí se stává, že se svým kapesným nevyjdou. Dvě třetiny rodičů jim v této situaci půjčí, ale na vrácení půjčky trvá méně než polovina z nich. Vždy je ale důležité s dětmi mluvit o tom, za co utrácejí, proč (zase) nevyšly s kapesným, na co potřebují půjčit. A pokud potomek bude toužit po něčem speciálním, je dobré se s ním domluvit, že určitý obnos (pokud ne celou částku) si přece jen musí našetřit a zbytek dostane od vás. Pokud se ale spolu dohodnete, že mu na nákup půjčíte, trvejte na vrácení peněz. Jen tak dítě pochopí, co znamená půjčka,” uzavírá téma Hubáček.
