Hlavní obsah
Na výši kapesného by se měli vždy domluvit rodiče společně s dětmi a stanovit i cíle, které umožní získat peněz víc. Foto: Profimedia.cz

Děti nejčastěji utrácejí kapesné za sladkosti a hlouposti. S penězi hospodařit neumějí

Naučit děti znát reálnou hodnotu peněz i věcí za ně koupených je zapotřebí již od školního věku. Rodiče tak mohou činit jak za pomoci nastavení odměn, tak pomocí kapesného. Nicméně nesmí zůstat jen u dávání peněz, je to i o učení, jak s nimi hospodařit. Jak ukázal nedávný průzkum Abecedy peněz České spořitelny, děti většinu svého kapesného utratí za sladkosti a hlouposti.

Na výši kapesného by se měli vždy domluvit rodiče společně s dětmi a stanovit i cíle, které umožní získat peněz víc. Foto: Profimedia.cz
Děti nejčastěji utrácejí kapesné za sladkosti a hlouposti. S penězi hospodařit neumějí

Čím dříve naučíte děti zacházet s penězi, tím více násobíte jejich šanci na úspěch a snižujete riziko, že skončí v dluhové pasti.

Kapesné od svých rodičů dostávají čtyři z pěti dětí ve věku 8 až 15 let, i když v pravidelných intervalech jen polovina z nich. Přesto polovina dětí se svým kapesným neumí vycházet. Často se tak stává, že jakmile získají nějaké peníze, okamžitě je utratí, a to nejčastěji za sladkosti, limonády a hlouposti. Starší děti pak také za návštěvy ve fast foodech.

Aby kapesné zafungovalo jako učební metoda, je zapotřebí dodržovat několik základních pravidel. „Pravidla si nastavujete sami, domluvte si je přímo se svým potomkem. Měla by obsahovat dohodu o termínech kapesného - právě pravidelnost výplaty je velmi důležitá, aby si děti mohly své výdaje plánovat, dále jeho výši a účel,” radí David Hubáček z České spořitelny.

Výše kapesného by pak měla být úměrná věku a potřebám ratolestí. Samozřejmě s ohledem na finančních možnosti rodinného rozpočtu. Kapesné by mělo obsahovat ideálně dvě složky. První by měla být automatická, druhá motivační.

Nicméně ani automatická složka kapesného by neměla předpokládat, že dítě doma nepomáhá, např. vynesení koše by mělo být samozřejmostí a nemělo by být nějak zvlášť oceňováno. Pohyblivou částku kapesného by dítě mělo dostávat za speciální zásluhy, které nejsou zcela běžné, jako pomoc babičce s nákupem apod. Děti by si měly samy platit všechno nadstandardní, ať už se jedná o počítačovou hru, nebo třeba vysoký účet za telefon.

U prvňáčků se doporučuje nastavit kapesné na 10–20 Kč týdně, které by mu rodiče měli dávat v pravidelnou dobu – např. každou neděli večer. S každým dalším školním rokem je dobré kapesné o stejnou sumu navyšovat. Dětem na druhém stupni se doporučuje dávat kapesné v hodnotě 300 korun na měsíc.

„Pokud dítě se svými penězi nevystačí, není dobré hned částku navyšovat. Jinak se nenaučí nad každou korunou skutečně přemýšlet,” doporučuje psychoterapeutka Jana Tamchynová.

Rodiče by také neměli zapomínat s dětmi probírat, za co každý den utrácejí a doporučit jim, aby si část peněz dávaly stranou. Pokud dítě se svým kapesným nevyjde, pak mu rodiče mohou půjčit nějaké peníze, ale vždy musí jít o skutečnou půjčku a ne, že na vrácení peněz přestanou časem trvat. Tím ho rozhodně s penězi hospodařit nenaučí.

Bude-li si chtít dítě koupit něco dražšího, mohou mu rodiče nabídnout, že když si dokáže našetřit polovinu na danou věc, pak mu druhou část doplatí.

Hotovost či platební kartu

Pokud jsou děti malé, je vhodnější jim dávat hotovost. Počítání úspor v prasátku u nich velmi dobře rozvíjí matematické dovednosti. Postupně ale přejděte i u dětí na bankovní konto a svěřte jim vlastní platební kartu a veďte je k tomu, aby si odkládaly třeba deset nebo dvacet procent.

„Drtivá většina dětí dostává kapesné v hotovosti. Někteří rodiče však učí své děti zacházet s bankovními produkty, a tak jim část nebo dokonce celé kapesné vyplácejí na účet. Přestože účet v bance má 43 % dětí, celé kapesné dostane na účet jen 6 % dětí," upozorňuje Hubáček.

Správa bankovního účtu v době chytrých mobilních telefonů a mobilních bankovních aplikací je snadná a zároveň děti učí práci s rozpočtem na měsíční bázi.

Díky přehledu výdajů a dalším nástrojům bankovnictví se jim bude účet spravovat jednoduše a navede je i k plánování dalších výdajů. A taky si uvědomí, že bankomat peníze netiskne.

Rodiče tak navíc získají i lepší dohled nad výdaji potomka. V jejich moci totiž je povolovat jim či zakazovat určité funkce. Mohou tak významně útratu svých ratolestí regulovat.

Důležitá realita všedních dnů

Nejpodstatnější je ale nechat děti, aby si zažily co nejvíce situací na vlastní kůži. To je často i těžká lekce pro dospělé - musí se totiž naučit dát dětem důvěru a nechat je, aby si samy poradily. Svěřte jim finanční plánování i realizaci malých rodinných událostí.

Osvědčeným trikem je nechat na dětech třeba nedělní oběd. Pomozte jim sestavit nákupní seznam i rozpočet na jimi vybrané jídlo. Vybavte je přiměřeným finančním obnosem a nechte je nakoupit. Nebojte se dětem s přibývajícím věkem dávat více a více zodpovědnosti.

Postupně na nich nechte, aby si samy platily třeba tramvajenku, obědy a podobně. Samozřejmě jim o tyto položky navyšte kapesné. A taky si platby občas zkontrolujte.

Zajímejte se také o programy finanční gramotnosti, které nabízí škola, kam vaše děti chodí. Děti, které prošly jakýmkoli programem finanční gramotnosti, mají prokazatelně lepší finanční dovednosti.

Kapesné od střední školy

Na střední škole je na děti kladena větší zodpovědnost a fungování kapesného by tomu mělo odpovídat. Děti mohou dostávat vyšší obnos, ale s tím, že se budou podílet na části svých denních potřeb, ať už se jedná o jídlo či dopravu.

„Důležité je, aby rodiče od patnáctého roku dítě směřovali k tomu, aby si samo ve volném čase vydělávalo. Pokud si dítě chce pořídit počítač, rodiče by se s ním měli domluvit na tom, kolik mu na tak drahou věci přispějí a kolik si bude muset vydělat samo. Může jít samozřejmě jen o symbolickou částku, ale takovou, na kterou dítě musí vynaložit určité soustředěné úsilí a cílenou snahu," radí psychoterapeutka Jana Tamchynová.

U vysokoškoláků by mělo přijít ještě větší osamostatnění, a tedy i menší finanční závislost na rodičích. Pokud to finanční situace rodičů dovolí, dítěti mohou pomáhat se zajištěním ubytování, cesty a základního jídla. Zbytek by měl student být schopen pokrýt z vlastních zdrojů. Dnešní režim vysokých škol je většinou slučitelný s prací na poloviční úvazek.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků