Hlavní obsah
Posílat Natálii tři různá blahopřání se snad ani nevyplatí. Foto: Jan Handrejch, Právo

Narozeniny i svátek na Vánoce? To je pech

Datum narození ani svátku si člověk nevybere. Je ale trochu smůla, když se oboje sejde v době Vánoc. Zvlášť v dětství z toho vyplývá jasná nevýhoda – málo oslav, málo dárků. I poté, co dospějete a jste zdánlivě nad věcí, malá křivda ve vás přece jen zůstane…

Posílat Natálii tři různá blahopřání se snad ani nevyplatí. Foto: Jan Handrejch, Právo
Narozeniny i svátek na Vánoce? To je pech

„Upřímně řečeno si nepamatuju, že bych někdy sfoukávala svíčky na dortu,“ loví v paměti právnička Natálie z Prahy, která 19. 12. oslavila jednatřicáté narozeniny a 21. prosince slavila svátek. Pouhé tři dny před Štědrým dnem.

Slovo slavit ale berte v uvozovkách. Pro většinu lidí, jimž se obě události sešly poblíž Štědrého dne, platí, že na poctivé oslavy s dortem, výzdobou a kupou pozvaných hostů nebývá koncem prosince čas.

„Když jsem byla malá, tak jsem párkrát pozvala na narozeniny kamarádky, to ještě neměly před Vánoci nabitý program,“ vzpomíná Natálie.

„Že by se ale dělaly nějaké velké oslavy s dortem, to ne. Vlastně ani teď v dospělosti nejsem schopná ji uspořádat blízko toho data, protože všichni mají předvánoční shon.“

Vždycky trochu záviděla mladšímu bratrovi jeho červnové narozeniny, přestože musí férově přiznat, že ani ty nebyly nijak velkolepé. „Jenže je má alespoň v době, kdy je teplo, a může si pozvat spoustu přátel.“

Proč to vlastně rodiče Natálii „provedli“? Těžko jim vytýkat, že si víc nehlídali datum početí, ale nešlo vybrat jiné jméno?

„Myslím, že si ani neuvědomili, kdy je v kalendáři. Táta chtěl nějaké netradiční, což před třiceti lety Natálie byla, a vybíral mezi ní a Ninou. Definitivně to rozhodl děda, který s komunisty zrovna nepekl a prohlásil, že Nina je moc ruské.“

To máš za ty narozeniny

Natálie sice dostávala dárky v prosinci natřikrát, jenže čekání na ně bylo po celý rok dlouhé. Rodiče jí to kompenzovali alespoň nějakou drobností třeba za vysvědčení. Na její narozeniny a svátek se ale časem začalo zapomínat, Vánoce všechno přebily, s čímž se už smířila.

Pocit nespravedlnosti se znovu dostavil poté, co se provdala do rodiny, kde si na oslavách v širokém příbuzenstvu potrpí. Jenom ona zase nic, je to přece moc blízko Vánoc…

Když ji tchyně poněkolikáté v průběhu roku zvala oslavit něčí svátek, dovolila si pichlavou poznámku: „A kdy budeme slavit všechny ty moje narozeniny, které jsme vynechali?“ Dopadlo to pro ni docela dobře. Od té doby jí tchyně kupuje jako kompenzaci jeden dárek v létě se slovy: „To máš za ty narozeniny.“

Odpustila i manželovi, jenž si první roky soužití její důležitá data ani nepamatoval. Když mu jednou 19. prosince psala, co budou dělat večer, bezelstně odpověděl, že půjde s kamarády do hospody. Vyžehlil si to na její loňské třicátiny, kdy pro ni tajně uspořádal oslavu, kam sezval příbuzné z obou stran.

„Překvapivá opravdu byla, protože aby se všichni sešli, konala se pro jistotu už v listopadu,“ dodává s úsměvem Natálie.

Dortová křivda

„Maminka mi říkala: Narodila ses na Vánoce, tak jsem tě dostala pod stromeček,“ vzpomíná dnes jednasedmdesátiletá Eva z Prahy (narozeniny má 22. prosince), která má, jak známo, svátek na Štědrý den. „Ale jen půlku, ta druhá je Adamova,“ připomíná.

Všechny tři důležité události slavila se svými rodiči naráz a přiznává, že se kvůli tomu cítila trochu ošizená. Ani ne tak kvůli dárkům, těch bývalo v době jejího dětství pod stromečkem málo, ale hlavně kvůli dortu.

„Každé dítě dostává na narozeniny dort. Mně ho maminka upekla taky, jenže až na Štědrý den, což jsem brala tak, že není jen pro mě, ale pro všechny. To mě mrzelo, protože děti mají sladkosti rády, tím spíš, že toho tehdy moc nebylo.“

Narozeniny i svátek na Vánoce? To je pech!

Foto: Profimedia.cz

Když si loni postěžovala, že ani v dospělosti jí nikdy nikdo dort neupekl, nečekala, co tím způsobí. Dcera přiletěla s rodinou ze svého bydliště v cizině 22. prosince, cestou z letiště se zastavila pro objednaný dort a mamince ho přivezla. A tak se Eva v sedmdesáti letech konečně dočkala vytouženého narozeninového dortu.

Pointa však teprve přijde. Navzdory křivdě z dětství pojmenovala svou dceru po sobě.

„Když se narodila, vůbec mi nedošlo, že jsem jí tím částečně přivodila to, co jsem sama prožívala,“ říká omluvně. Historie se však neopakuje, dcera jí to totiž nikdy za zlé neměla. Ostatně nenarodila se na Vánoce, nýbrž v červnu…

Žádné fatální následky

„Při rozhodnutí pořídit si druhého potomka nehraje argument, kdy jsou Vánoce, žádnou roli,“ připomíná šedesátnice Dana, že taková zásadní věc se dá těžko naplánovat.

Proč čerstvě čtyřicetiletému synovi Danielovi „umístili“ svátek hned na druhý den po narození, tedy 17. prosince, je věc jiná.

„Při vymýšlení jména pro holčičku jsme se s manželem velmi rozcházeli, zato u chlapečka jsme se vzácně shodli na Danielovi. Vůbec jsme tehdy nepomysleli na to, kdy bude mít svátek,“ přiznává.

Na svou „obranu“ dodává, že její rodina si na bujaré slavení svátku, ba ani Vánoc příliš nepotrpí. Aby mezeru mezi jednotlivými událostmi alespoň trochu rozšířili, slavily se synovy narozeniny o den dřív, než je má ve skutečnosti. Z pohledu rodiče je takový souběh událostí podle ní docela příhodný.

„Dárky jsme vždycky nakoupili v jednom balíku a pak se dohodli, co kdy dostane. A dávali jsme si velký pozor, aby necítil nějaký deficit.“

Přesto připouští, že syn bral tuto vrozenou nespravedlnost úkorně. „Ano, vyčítal nám to, ale spíš v duchu to jsem to teda vyhrál, že mám všechno v jednom týdnu.“

V dospělosti ho to přešlo, přesto občas svému synovi narozenému v červnu připomíná, jaké má privilegium, že může slavit v nejkrásnějším měsíci, zatímco on si musel všechno odbýt v jednom týdnu.

Navzdory příkoří, které Daniel zažíval, Dana s nadsázkou uklidňuje budoucí rodiče: „Pro vaše děti to nebude mít žádné fatální následky.“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků