Článek
Důvodů, proč se stala tato cesta, při níž musejí běženci zdolat sto kilometrů v bouřlivých a nebezpečných vodách Atlantiku, tak frekventovanou, je hned několik. Především je to cena. Za místo v gumovém člunu se platí kolem 800 eur (22 tisíc korun), zatímco běžně je to kolem 2000 eur (55 tisíc korun).
„Dalším důvodem je pandemie koronaviru, kdy je výrazně omezen volný pohyb a na obvyklých trasách je podstatně méně pašeráků,“ řekl Bram Frouws z Centra smíšené migrace, nezávislého výzkumného ústavu v Ženevě.
Už žádné migranty. Švédsko mění azylovou politiku
Některé evropské země v posledních letech uzavřely dohody s tranzitními zeměmi, jako je například Libye či Niger. Tyto země se snaží zabránit migrantům, aby se dostali na severoafrické pobřeží. Na oplátku Evropa převádí do těchto zemí značné finanční částky.
Takové dohody podle Frouwse však často jen změní migrační trasy. Jako příklad uvádí situaci Maroka a kontinentálního Španělska. „Když se počet migrantů mezi Marokem a kontinentálním Španělskem významně zvýšil, Španělsko převedlo do Maroka 30 milionů eur,“ řekl Frouws. Maroko okamžitě začalo vyhánět migranty z oblastí na severu, odkud se do Španělska dostávali. V první polovině roku 2020 se sice příliv migrantů na španělské pobřeží snížil o více než 4000 osob, ovšem zvýšil se na Kanárských ostrovech.
Německo nezvládá boj proti sňatkům s nezletilými
„To, co v současné době vidíme, je předzvěst nových masivních migračních pohybů směrem do Evropy,“ varuje Matt Herbert z nevládní organizace Global Initiative Against Transnational Organized Crime. Současně připomíná, že v důsledku četných politických krizí v Sahelu (území v severní Africe na jižním okraji Sahary) míří do Evropy stále více lidí. Například z Tuniska uprchlo od počátku roku přes 7000 lidí. Je to nejvyšší počet lidí od Arabského jara v roce 2011. Také v sousední Libyi, která byla dosud nejdůležitější tranzitní zemí takzvané Středomořské trasy, se nyní z pašeráků stávají sami migranti.