Z návrhu zmizela také povinnost věrnosti partnerovi, jež by podle katolické církve odkazovala na rovnost registrovaného partnerství s manželstvím.

Naopak vzájemná vyživovací povinnost partnerů, možnost pobírat vdovský či vdovecký důchod, udělení občanství partnerovi ze zahraničí, právo navštěvovat partnera v nemocnici či možnost přijmout partnerovo příjmení v normě zůstaly.

Téma registrovaného partnerství Itálii rozdělilo na dva zhruba stejně velké tábory. Debatu silně ovlivňoval odpor katolické církve proti této formě partnerství, i když sám papež proti němu až tak vyhraněně nevystupuje.