Dokumentace čítala 581 stran a její zničení podle týdeníku Der Spiegel vzbuzuje podezření, že BND Brunnera chránila, nebo ho dokonce najala jako agenta.

Historici, kteří pod vedením Boda Hechelhammera pro BND pracují, zjistili, že rozkaz k vymazání Brunnerova spisu z počítačů přišel v prosinci 1997, kdy byl německým kancléřem Helmut Kohl (CDU). „O takovém nařízení nevím,“ řekl týdeníku tehdejší šéf BND Hansjörg Geiger.

Brunner má na svědomí deportace nejméně 130 tisíc Židů do koncentráků za holocaustu. „Je to můj nejlepší muž,“ říkával Adolf Eichmann, organizátor holocaustu, o veliteli internačního tábora Drancy ve Francii, kam nacisté deportovali Židy předtím, než je posílali na smrt do Osvětimi. Než Brunner přišel do Francie, podílel se na vyhlazení židovských komunit ve Vídni, na Slovensku a v řecké Soluni.

Židovské děti, které přežily tábor smrti v Osvětimi-Březince, ukazuje v lednu 1945 fotografům vytetovaná čísla.

Židovské děti, které přežily tábor smrti v Osvětimi-Březince, ukazují v lednu 1945 fotografům vytetovaná čísla.

FOTO: Reuters

Pomohli kamarádi

Brunnera zatkla po válce americká armáda, u níž se živil jako řidič náklaďáku. Podařilo se mu však pod falešnou totožností uprchnout. Pomáhal mu přitom mj. Reinhard Gehlen, první šéf BND, a Rudolf Vogel, bývalý člen oddělení nacistické propagandy v Soluni a později poslanec Spolkového sněmu za CDU. Pas mu na jaře 1954 zařídil Georg Fischer, kamarád z SS z pařížských časů.

Přes Egypt dorazil až do Sýrie, kde se v 60. letech usadil právě pod jménem Georg Fischer. Údajně se stal „zvláštním poradcem“ syrské vlády – dvou vysokých důstojníků syrské tajné služby, kteří byli už za druhé světové války ve styku s německou rozvědkou: Mohameda Rada Istambulmiho a Abdala Hamída Sarraje. Spřátelil se s prezidentem Háfizem Asadem.

Dvakrát ho zranily dopisové bomby zaslané izraelskou rozvědkou Mossad. V roce 1961 přišel o levé oko. V červenci 1980 otevřel balíček z Rakouska od Svazu přátel léčivých bylin a výbuch mu utrhl několik prstů na ruce.

Jeho vydání požaduje dodnes šest zemí – Německo, Francie, Polsko, Rakousko, ČR a Řecko. Byl několikrát souzen v nepřítomnosti a ve Francii dostal v roce 1954 trest smrti za zločiny proti lidskosti.

Izrael mě nikdy nedostane, tvrdil

Od roku 1993 se už o Brunnerovi žádné nové informace neobjevily. Přestože se všeobecně soudí, že je v Sýrii, v roce 2001 se vyrojily spekulace o úkrytu v Brazílii.

V říjnu 1985 poskytl v Sýrii rozhovor německému časopisu Bunte, ve kterém nevyjádřil sebemenší lítost nad svými činy. Mimo jiné řekl: „Izrael mě nikdy nedostane. Židé si zasluhovali zemřít. Byly to odpadky. Jsem se svým životem spokojen. Kdybych mohl, udělal bych to znovu. Jediné, co mě pobuřuje, je, že v Evropě ještě žijí Židé.“

O dva roky později rakouskému listu Kronen Zeitung řekl:. „Buďte rádi, že jsem vyčistil krásnou Vídeň od Židů.“

Lovec nacistů Simon Wiesenthal o Brunnerovi v roce 1992 napsal: „Z dosud žijících zločinců třetí říše je Brunner v mých očích absolutně nejhorší. Eichmann navrhl plán zničit židovstvo, Brunner ho uskutečnil. Dalo by se říci, že Eichmann byl hlava a Brunner jeho paže, ale to by snižovalo Brunnerovu roli."