Partnerství s šesti státy východní Evropy a Kavkazu včetně Gruzie bylo navrženo Polskem za podpory Švédska. Výrazně se v něm ale angažují i Češi, agendu navíc v současnosti vede český komisař pro unijní rozšíření a sousedskou politiku Štefan Fülle. Partnerství bylo přijato jen pár měsíců před ruským vojenským zásahem v gruzínské Abcházii a Severní Osetii.

Francouzi hrozili, že budou projektu házet písek do soukolí a pozastaví ho, bude-li Varšava a Stockholm odmítat Dohodu o partnerství a spolupráci EU s Ruskem. Z depeše odeslané americkým chargé d'affairs ve Stockholmu Robertem Silvermanem po rozhovoru se švédským diplomatem Johanem Frisellem v listopadu 2008 vyplývá, že Francouzi ve vztahu k Rusku prosazovali „tutéž agendu jako vždycky“.

„Jakmile bude přijato rozhodnutí vést rozhovory o dohodě s Ruskem, Švédsko a Polsko dostanou zelenou,“ citoval Silverman Frisella.

EUObserver upozornil, že francouzská podpora Rusku přišla v době, kdy se ruské jednotky stále nacházely na území Gruzie, což bylo v rozporu s mírovou dohodou, kterou Francie zprostředkovala.

Francouze motivoval obchod – později od Ruska koupili účast na plynovodu Nord Stream, přičemž se též hovořilo o možné účasti na projektu South Stream, a Rusům prodali dvě válečné lodě.

Paříž ale nebyla jediná, kdo postoj unie vůči Moskvě mírnila. Dříve zveřejněné depeše odhalily, že stejnou roli hrály NěmeckoItálie.

Východní partnerství EU s Běloruskem, Ukrajinou, Gruzií, Arménií, Ázerbájdžánem a Moldavskem bylo přijato v květnu 2008. Ustavující schůzka se uskutečnila o rok později v Praze během českého předsednictví.