Agentura poukázala na spojenectví bývalého amerického prezidenta George W. Bushe s regionem, který se po teroristických útocích na USA z 11. září 2001 ochotně připojil ke koalici spojenců. S příchodem Baracka Obamy se mnozí představitelé cítí opominutí a nezměnil to ani Obamův strhující projev o transatlantických vztazích, který v dubnu pronesl před Pražským hradem.

Průzkum německého Marshallova fondu sice minulý měsíc potvrdil, že s Obamovou zahraniční politikou souhlasí dva ze tří Bulharů, Čechů, Poláků i Rumunů, podle AP to ale nic není v porovnání s podporou, jakou se Obama těší v západní Evropě. Tam je poměr 9:10.

Oběti vlastního úspěchu

Podle Janusze Bugajského, ředitele projektu Nové evropské demokracie při Centru pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu, je normální, že se vzájemné vztahy jednotlivých zemí vyvíjejí a v tuto chvíli je málo důvodů, aby střední a východní Evropa byla pro Američany prioritou.

„Tyto země mohou být oběťmi vlastního úspěchu. Jsou dost stabilní, nejsou v nich žádné velké sociální nepokoje či politická nestabilita, žádné reálné bezpečnostní hrozby. Čím jste úspěšnější, tím pravděpodobněji zapadnete v agendě americké zahraniční politiky. (Tyto země) chápou, že toto je nová tvář Ameriky a že (v tomto smyslu) není žádnou výhodou být protiamerický,“ uvedl.

Spojené státy zdůvodňovaly plán umístit v Česku radar a v Polsku rakety potřebou zabránit případné íránské či severokorejské hrozbě. Jakkoliv byla většina občanů v obou zemích proti plánu, i ten zbytek ho vnímal především jako projekt proti nově ambicióznímu Rusku. Ostatně i Moskva viděla v radaru narušení rovnováhy sil a vlastní ohrožení.

Strach z Ruska

Washington se snaží zlepšit vztahy s Teheránem i s Moskvou prostřednictvím dialogu a podle prvních náznaků se mu to začíná pomalu dařit. Pro střední a východní Evropu však změna americké politiky přináší nová rizika, upozornila v červenci dopisem Obamu skupina bývalých politických představitelů zemí regionu. Upozorňovali USA před vyklizením prostoru, do kterého se tlačí Rusové, což dokládá jejich energetická politika a stále výraznější přítomnost ruských agentů v těchto státech. O pár týdnů později navíc vyšlo najevo, že Česko vyhostilo dva ruské diplomaty, mimo jiné se spekulovalo, že kvůli špionáži.

„Považoval bych to za trik, kdyby Česká republika a Polsko skončily nechráněné. Jestliže nebudeme pěstovat vztahy mezi USA a střední a východní Evropou, mohlo by to v budoucnu vést ke zhoršení vztahů,“ řekl tehdy senátor a bývalý vicepremiér Alexandr Vondra agentuře.

AP přiložila další příklad, jak Evropané v poslední době pocítili americkou netečnost. Když si Polsko počátkem září připomínalo 70. výročí od zahájení druhé světové války, vyslalo Rusko na ceremoniál premiéra Vladimira Putina, Francie ministerského předsedu Francoise Fillona a Británie ministra zahraničí Davida Milibanda. Očekával se příjezd amerického viceprezidenta Josepha Bidena či šéfky diplomacie Hillary Clintonové. Američané však vyslali vládního poradce pro bezpečnost Jamese Jonese.

Bartosz Weglarczyk v Gazetě Wybrocze reagoval: „Nepochybuji, že Washington zanedbal vztahy s Polskem a celou střední Evropou. Někteří, a já se mezi ně počítám, tvrdí, že je to chyba, za kterou jednou Washington draze zaplatí“.

Příčiny změny vztahů jsou mnohdy ambivalentní. Rumuni, uvedla AP, byli snad nejvěrnějším spojencem George W. Bushe ze všech postkomunistických zemí a dokonce podle deníku The New York Times povolili existenci tajného vězení CIA pro lidi podezřelé z terorismu. Po odchodu Bushe a jeho lidí se postoj Rumunů změnil, i když se u nich Obama těší oblibě. Rumunský prezident Traian Basescu poprvé 4. července vynechal večírek na americkém velvyslanectví. Média také upozornila, že nový ambasador USA byl poprvé přijat společně se zástupci dalších zemí. Jindy by se mu dostalo zvláštního přijetí.