Článek
„Doufám, že nebude žádná válka,“ poznamenal ve čtvrtek Netanjahu ke spekulacím, zda Izrael udeří na íránská jaderná zařízení. Znovu zopakoval, že jeho země má právo preventivně zasáhnout a k načasování dodal: „Není to otázka týdnů, ani roků“.
Debka, která má blízko k izraelským tajným službám, před tím uvedla, že Američané poskytnou Izraelcům čtyři tankovací letouny KC-35, čímž dvojnásobně navýší jejich letku, a průrazné bomby GBU-31. Podle amerického serveru Avionics Intelligence ale Obamova administrativa zvažovala dodání starších GBU-28, které už v počtu 55 kusů v roce 2009 Izraelcům prodala, jak loni informoval magazín Newsweek.
Ani jedna strana zprávy o zbrojních kontraktech nekomentovala. Zástupce izraelské vlády ve čtvrtek agentuře Reuters pouze potvrdil, že Izrael o zbraně a techniku požádal. Za „nerealistické“ ovšem označil tvrzení, že podmínkou Spojených států je slib, že k útoku na Írán letos, tedy během volebního roku, nedojde.
Bomby prorazí metry betonu
Nedostatek výzbroje a techniky je považován za jednu z překážek možného izraelského útoku na íránská jaderná zařízení. Obama dosud žádosti Izraelců o další dodávky odrážel, po posledním setkání s Netanjahuem ve Washingtonu ale podle izraelského listu Ha’arec instruoval šéfa Pentagonu Leona Panettu, „aby s izraelským ministrem obrany Ehudem Barakem ve věci spolupracoval“.
Přes sedm metrů dlouhá GBU-28 váží 2,1 tuny a unese 286 kilogramů vysoce výbušného materiálu. Američané ji dvakrát použili proti velitelským bunkrům během operace Pouštní bouře v Iráku. Bomba pronikne 30 metry zeminy a šesti metry zpevněného betonu.
Další naváděcí průrazná bomba z dílny firmy Boeing GBU-31 má v jedné z verzí na délku téměř čtyři metry. Unese hlavici o hmotnosti až 900 kilogramů a prorazí téměř 13,7 metru betonu. Američané ji zavedli do výzbroje v roce 1999 a poprvé ji použili v bývalé Jugoslávii, kde jich shodili více než 600.
Potíže s palivem
Mnozí vojenští analytici se domnívají, že Izrael by se při případném útoku soustředil na čtyři objekty v Íránu - na zařízení Natanz a Fordow, kde je obohacován uran, a dále na Isfahán s výzkumným reaktorem a Arak, kde se nachází těžkovodní reaktor.
Izraelské letectvo má pro útok na Írán na výběr ze tří tras - severní přes Turecko, jižní přes Saúdskou Arábii a prostřední přes Jordánsko a Irák. Turecko s Izraelem loni rozvázala přátelství, Saúdská Arábie by možná při přeletu letounů dělala, že o ničem neví. Nejsnadnější by zřejmě byl přelet přes Irák, který po stažení Američanů prakticky nemá efektivní vzdušnou obranu. Zpáteční let přes Irák by ale byl dlouhý zhruba 4000 kilometrů.
K efektivnímu úderu potřebují Izraelci nasadit nejméně sto strategických útočných letounů, uvádějí experti. Izrael má v současnosti k dispozici 101 bojových letounů F-16I Sufas a 25 kusů F-15I Ra’am.
Uzpůsobený izraelský F-15 má podle serveru Avionics Intelligence sice akční rádius přes 4 400 kilometrů, ovšem bude-li plně naložený, bude zřejmě potřebovat během operace dvakrát dotankovat. Izraelci tedy nemají dostatečné kapacity na to, aby zajistili palivo pro celou letku potřebnou k napadení Íránu, i když v uplynulých letech podle zmíněného serveru v tichosti nakoupili sedm strojů KC-707 z dílny Boeingu spolu s pěti kusy nákladních letadel C-130 firmy Lockheed, které dali předělat na tankovací letouny.
Rusové zmodernizovali radar v Sýrii
„Teoreticky ten podnik Izraelci uskutečnit mohou, ale hrozba neúspěchu je velká. Kdyby se rozhodli zaútočit na Natanz, museli by způsobit dostatečné škody hned napoprvé, a zřejmě by nebyli schopni vést následné útoky proti dalším zařízením,“ uvedl vojenský analytik David Isenberg z výzkumného institutu Cato.
Američtí představitelé uvádějí, že Izraelci si jsou vědomi svých omezených možností a íránský jaderný program jsou schopni pouze o rok či dva zpozdit. Překážkou vzdušného úderu je i nedávná modernizace ruské radarové stanice v Sýrii, jež slouží jako středisko včasného varování pro Írán, uvedla v minulých dnech Debka.