Odpůrci změn ve vládě od dubna už několikrát zablokovali parlamentní schůze. Premiér Hajdar Abádí politiky varoval, že vládní krize, největší od porážky Saddáma Husajna v roce 2003, ohrožuje snahy porazit radikály z Islámského státu.

Irácký politický systém je prolezlý korupcí, která odčerpává prostředky, jež jsou potřeba na válku. Příjmy irácké vlády navíc omezil pokles cen ropy.

Abádí proto navrhl v březnu personální změny v kabinetu a mnoho ministrů spojených s jednotlivými stranami se rozhodl nahradit technokraty. Parlament ale jeho seznam neschválil a navrhl vlastní kandidáty, o nichž se však zatím nehlasovalo.

Krizi prohlubuje spor o jeho předsedu Sálima Džabúrího. Asi sto poslanců chce prosadit jeho odvolání a čtrnáct dní kvůli tomu pořádají protesty před parlamentem a blokují zasedání. Džabúrí svolal schůzi k hlasování o vládě na úterý, ale skupina jeho odpůrců chce jednání zabránit. Sadrův blok v parlamentu s tím nesouhlasí – naopak chce, aby se schůze konala, radikální duchovní podporuje změny ve vládě a chce, aby v ní zaujali posty technokraté.

Příznivci radikálního šíitského duchovního Muktady Sadra procházejí Bagdádem na demonstraci za změny ve vládě.

Příznivci radikálního šíitského duchovního Muktady Sadra procházejí Bagdádem na demonstraci za změny ve vládě.

FOTO: Ahmed Saad, Reuters

Muktada Sadr proto požádal své příznivce, aby pochodovali z náměstí Tahrír k Zelené zóně, kde sídlí vláda. Demonstrant abú Ali Zajdí řekl AFP: „Naše přítomnost na demonstraci je snahou odmítnout tuto vládu kvůli sektářství. Nepřinesla zemi a Iráčanům nic jiného než chudobu a vraždy.“

Vláda je nefunkční 

I poslanec a bývalý poradce pro bezpečnost Muvafak Rubají připustil, že politický systém je nefunkční a že je nutná radikální změna. Dodal ale, že protesty tomu nejsou zrovna nápomocné: „Potřebujeme klidnou politickou atmosféru, abychom si sedli a vypracovali politická řešení tohoto patu.“

Šíita Hajdar Abádí je ve funkci od září 2014. Nahradil jiného, radikálnějšího šíitu Núrího Málikího, který měl spory nejen se sunnity, ale i s Kurdy. Spojené státy odmítaly poskytovat Iráku podporu v boji proti Islámskému státu, dokud byl Málikí u moci, protože podle nich podléhal sektářské ideologii. Málikí preferoval šíity a obracel se k Íránu. Ostrakizace sunnitů, ke které docházelo za jeho vlády, vedla k tomu, že se mnozí přiklonili na stranu radikálů z IS.