Článek
„Různorodost a stáří munice, kterou Islámský stát používá, naznačuje na širokou řadu dodavatelů,“ napsala CAR ve zprávě.
Velkého množství zbraní a munice se sice radikálové zmocnili na bojišti, zvláště v Iráku po dobytí města Mosulu, ale spoustu jich také nakoupili za peníze z prodeje ropy a dalších příjmů.
Pestrý původ munice
Organizace vysílá své výzkumníky přímo do oblastí bojů, aby tam zjistili, jaké zbraně válčící strany používají. Výzkumníci na bojištích v Sýrii a Iráku posbírali více než 1700 nábojnic. Nejčastěji byly vyrobeny v USA, Rusku a bývalém Sovětském svazu, v Číně a Srbsku. Nejvíc nábojnic bylo z Číny.
Osmnáct jich pocházelo z České republiky. Dokument ukazuje fotografii nábojnice ráže .308 Winchester od vlašimského výrobce střeliva Sellier & Bellot.
Původ další munice byl v Rumunsku, Bulharsku, Severní Koreji, Turecku, Íránu, Kyrgyzstánu, Sýrii, Iráku, Albánii, Bosně a Hercegovině, Německu, Maďarsku, Súdánu, na Slovensku a v Polsku.
Nejstarší munice byla vyrobena v roce 1945, většina jí však pocházela ze 70. a 80. let a z prvních let nového století. Tyto jsou většinou americké výroby, ty starší sovětské a čínské. Deset procent munice bylo ovšem vyrobeno v posledních čtyřech letech, z toho některé náboje teprve před pár měsíci. Týká se to i ruského střeliva ráže 7,62 x 54R. To ovšem svým spojencům v regionu distribuují pod značkou Wolf také Spojené státy.
Související téma
Bojovníci Islámského státu
CAR také upozornila na munici z Íránu vyrobenou mezi lety 2006 a 2013. Pokud byla vědomě distribuována, pak byla porušena rezoluce 1737 Rady bezpečnosti OSN o sankcích proti Íránu.
