„Šance, že se mohli nakazit ostatní pasažéři, je velmi malá. Nemocná během letu nezvracela ani nekrvácela. Přesto neměla do letadla nastupovat,“ připustil ředitel Středisek pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Thomas Frieden.

Devětadvacetiletá Vinsonová se stejně jako zdravotnice Nina Phamová v nemocnici v Dallasu starala o muže z Libérie, který onemocněl po příletu do Texasu. Ve středu minulý týden Thomas Duncan na krvácivou horečku zemřel.

Sanitka přiváží zdravotnici Amber Vinsonovou do nemocnice v Atlantě.

Sanitka přiváží zdravotnici Amber Vinsonovou do nemocnice v Atlantě.

FOTO: Tami Chappell , Reuters

Mezitím se potvrdilo, že se od něj nakazila Phamová, a prvotní test naznačil virus i u Vinsonové. [celá zpráva]

Nevešla se do tabulek

Tu hospitalizovali v úterý, ale zvýšenou teplotu měla sestra už o den dříve. Dokonce byla tak svědomitá, že opakovaně tuto informaci telefonovala na CDC. Ten den měla totiž nastoupit do letadla a vrátit se do Texasu, když předtím na víkend odcestovala do státu Ohio.

Zdravotnický úřad ji přesto do letadla se 132 lidmi na palubě pustil. Sestra měla totiž jen mírně zvýšenou teplotu kolem 37,5 stupně Celsia. Hodnota naznačující možnost nákazy ebolou je však pro CDC 38 stupňů Celsia, takže Vinsonová mohla letět.

Podle stanice CNN vládní úřady nyní zvažují, že 76 pracovníkům dallaské nemocnice zakážou létat. CDC chce také snížit hranici teploty pro symptomy eboly.

Americký prezident Barack Obama k tomu řekl, že od nynějška budou zdravotnické orgány na výskyt onemocnění reagovat rychleji. Možnost velkého rozšíření nákazy je podle něj ale „velmi, velmi malá”.

Vinsonová skončila v karanténě v nemocnici v Atlantě. Přítomnost viru eboly má definitivně potvrdit druhý test.

Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých horeček, kam patří i marburská horečka. Mortalita činí v závislosti na kmeni padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je ebola zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zair).
Nemoc se projevuje vysokými horečkami, bolestmi svalů i kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce jsou poškozeny vnitřní orgány, zejména játra.
Lék proti nemoci neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. Důležité je zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů.
Epidemie byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo, v Gabonu, v Súdánu a v Ugandě i v Pobřeží slonoviny a naposled v Guineji.
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména slinami nebo krví.
Předpokládá se, že se lidé nakazí, když pojídají divoká zvířata, která jsou přenašeči viru. Spekuluje se, že rezervoárem mohou být netopýři. Virus se přináší na primáty, nejčastější je u šimpanzů požírajících maso, i na psy, u nichž se nemoc nevyvine, a na prasata, u nichž nemoc propuká. Kromě přenosu blízkým kontaktem se u zvířat nevylučuje ani přenos vzduchem.