Žádný z dosavadních převratů v arabských zemích sice nebyl otevřeně islamistický, nicméně nábožensky orientované síly v nich hrají velkou roli a jsou na vzestupu. Největší demonstrace bývají v pátek po modlitbách, kde duchovní vyzývají lidi, aby protestovali.

Vlivný jemenský duchovní tento týden například vyzval, aby tamní režim prezidenta Alího Abdalláha Sáliha podporovaný Američany vystřídala islamistická vláda.

V Egyptě pak má islamistický teoretik přední roli při tvorbě ústavních změn po nedávném pádu prezidenta Husního Mubaraka, napsal The Washington Post. Za Mubaraka bylo potlačováno významné islámské hnutí Muslimských bratří. Jeho kandidáti většinou nesměli do voleb.

Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí opakovaně tvrdí, že vzbouřenci jsou placeni teroristy z al-Káidy, která obloudila mladé a dala jim drogy.

"Neměli bychom se bát islámu v politice těchto zemí," řekl washingtonskému listu vysoce postavený činitel americké administrativy. "Bude záležet na chování politických stran a vlád, ne na jejich vztahu k islámu," dodal.

Izraelské obavy

Podobně mluvil i mluvčí izraelského velvyslanectví ve Washingtonu Jonathan Peled. „Samotné slovo a definice islamismu nepředstavují hrozbu.“ Peled ale okamžitě dodal, že Izrael se bojí. „Nedemokratické síly by mohly využít výhod demokratického systému,“ řekl a zmínil, že právě to udělalo palestinské hnutí Hamás, když v roce 2006 vyhrálo parlamentní volby. Žádné z hnutí se ale nezřeklo násilí jako nástroje politického boje. Obě také popírají právo Izraele na existenci.

Někteří američtí zpravodajci, izraelští diplomaté a republikáni se obávají Obamovy ochoty přijmout islamistická hnutí v rámci jeho programu nového začátku s islámem. Americká administrativa podle nich nebere v úvahu metodický přístup, se kterým podobná hnutí postupně přeměňují sekulární země na islámské státy stavící se proti USA.

Peled upozorňuje, že Izrael má s postupem islamistických hnutí své zkušenosti. V Turecku je islamistické vládnoucí hnutí umírněné jenom díky silné armádě a soudnímu systému. V Egyptě a v Tunisku ale takové pojistky nejsou.

Americká politika na rozcestí

Americká zahraniční politika dosud v regionu balancovala mezi podporou demokracie a stability. Zatímco v minulosti usilovala o přízeň tamních diktátorů kvůli soupeření se Sovětským svazem, v posledních letech v nich viděla hráz proti vlivu islamistů a islamistického terorismu. Rozpor mezi slovní americkou podporou pro demokracii a podporou autokratických režimů ale v arabském světě posiloval protiamerické nálady.

Nyní se Spojené státy rozhodly definovat svou zahraniční politiku v nové situaci. Studují proto například rozdíly mezi postoji egyptského Muslimského bratrstva a teroristické organizace al-Káida. "Pokud naše politika mezi nimi nebude schopná rozlišovat, pak se nebudeme umět přizpůsobit změně. Nechceme také, aby naše kroky poháněl strach," uvedl nejmenovaný americký činitel.