Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Profimedia.cz

Hamás patří ke klíčovým palestinským hnutím, které v roce 2006 překvapivě vyhrálo parlamentní volby na palestinských územích a v roce 2007 ovládlo pásmo Gazy. Z něho vytlačilo konkurenční Fatah. Hamás zastává radikální názory, odmítá uznat stát Izrael a ozbrojený boj proti němu požaduje za legitimní.

Ilustrační foto Foto: Profimedia.cz
Hamás

Představuje brzdu mírového procesu na Blízkém východě, protože odmítá uznat i starší dohody mezi Palestinci a Izraelem. Radikální Hamás odmítl jakékoli snahy o kompromis s Izraelem a veškeré mírové rozhovory, včetně dohody z Osla. Článek 11 charty Hamásu uvádí, že žádná strana nemá právo vzdát se jakékoli části palestinské půdy. Článek 13 prohlašuje džihád za jediné řešení boje s Izraelem a mezinárodní konference označuje za "plýtvání časem" a "dětinskou hru".

Vznik

USA, Evropská unie i Izrael považují za teroristickou organizaci, od dob svého vzniku Hamás podnikl mnoho útoků a atentátů proti Izraeli. Po ovládnutí pásma Gazy z ní ozbrojené křídlo Hamásu a další radikální organizace ostřelují Izrael raketami, což mělo za následek několik izraelských operací v pásmu včetně třítýdenního Litého olova z přelomu let 2008 a 2009, kdy zahynulo 1300 Palestinců.

Hnutí islámského odporu Hamás (حماس, počáteční písmena Hamásu psaného v arabštině znamenají "zápal") založili v roce 1988 pod vedením šajcha Ahmada Jásína mladí militantní členové větve Muslimského bratrstva, které působilo v pásmu Gazy.

Hnutí získalo velkou popularitu, protože se orientovalo na nejchudší obyvatele, věnovalo se i vzdělávání a charitě a nebylo zkorumpované jako Fatah a zastřešující Organizace pro osvobození Palestiny, jejímž členem nebylo. Proto rozšířilo svou působnost i na západní břeh Jordánu.

Hnutí má politické i vojenské křídlo, Brigády mučedníků Izzudíma Kásama, které založil Chálid Mišal. Je velmi dobře organizované a má řadu paralelních struktur, takže bylo schopné pokračovat v činnosti i poté, co byly zlikvidování někteří jeho vůdci.

Útoky na vůdce

V roce 1989 byl Jásín zadržen a odsouzen na doživotí za organizování vražd Palestinců, kteří údajně kolaborovali s izraelskou stranou a nařízení exekuce dvou zajatých izraelských vojáků.

První vlnu pumových atentátů připravil Hamás na rok 1996. Izrael se proto v roce 1997 pokusil zabít Chálida Mišála, jeho agenti ale selhali. Mišálovi musel být podán protijed a zadržení izraelští příslušníci tajné služby Mossad byli vyměněni za odsouzeného Jasína, jemuž se ve vězení zhoršoval zrak. Na jedno oko oslepl a také postupně ztrácel sluch. Jásín, který se stal jedním ze symbolů palestinského odporu, se po propuštění stal politickým vůdcem hnutí.

Hamás pokračoval v konfrontačním přístupu i v dalších letech. Po vyhlášení druhé intifády v roce 2000 Brigády mučedníků Izzudíma Kásama zvýšily množství útoků na Izrael, ať už s pomocí sebevražedných atentátníků nebo v Gaze vyráběnými raketami Kásam s dostřelem deset kilometrů.

Izrael podnikl řadu ochranných opatření včetně ničení domů příbuzných atentátníků a začal s útoky na špičky radikálních organizací. Izrael se nezaměřil jen na vojenské velitele. Obětí útoku se stal v březnu 2004 i Ahmad Jásín. Řízená střela ho zasáhla cestou z mešity. V dubnu byl zabit i jeho nástupce Abd al-Azíz Rantísí. Do čela Hamásu na okupovaných územích se postavil Ismail Haníja, který v roce 2017 převzal vedení nad celým hnutím. Funkci do té doby zastával exilový vůdce Chálid Mišál, žijící v Kataru.

Politické úspěchy

V roce 2004 se Hamás zapojil i do politiky. Už v komunálních volbách získal třetinu hlasů a ovládl některé radnice. Zejména chudí Palestinci mu dali hlasy, protože měl i sociální program a nebyl tak zkorumpovaný a nejednotný jako Fatah, v němž jednotlivé frakce bojovaly o moc i peníze.

V lednu 2006 překvapivě vyhrál parlamentní volby a porazil Fatah. Sestavil vládu, v níž nebyl zastoupen Fatah, musel však čelit velkým problémům, zejména zastavení zahraniční podpory. Přestal dostávat peníze nejen z USA, ale i z Evropské unie, protože se nezřekl násilí a neuznal Izrael.

Situace se vyostřila 25. června 2006, kdy palestinské komando, v němž působili i členové Hamásu, uneslo izraelského tankistu Gilada Šalita. O tři dny později začali izraelští vojáci za podpory tanků a letadel obsazovat jih pásma Gazy, kde měli radikálové vojáka ukrývat. Izraelská armáda zadržela třetinu palestinské vlády a vrtulníky zaútočily na budovu, kde sídlil palestinský premiér Ismáíl Haníja.

Přestože se na jaře 2007 podařilo ustavit vládu národní jednoty, kde byl zastoupen Fatah i Hamás, vnitropalestinské střety pokračovaly. Na začátku června 2007 Hamás zahájil akce, jejichž cílem mělo být úplné ovládnutí pásma Gazy, což se mu v půlce měsíce podařilo.

Konflikty s Izraelem

Za vlády Hamásu nad Gazou Izrael čelil několik vlnám ostřelování svého území palestinskými raketami. Radikálové začali dokonce používat silnější střely o doletu několika desítek kilometrů. V jaře 2008 proto přistoupil Izrael k blokádě pásma. V prosinci 2008 pak z týchž důvodů zahájil rozsáhlou vojenskou operaci Lité olovo proti radikálům v pásmu, do kterého vyslal i početné pozemí síly. Operace si vyžádala 1300 obětí.

V reakci na pokračující ostřelování ze strany Hamásu zahájili Izraelci v listopadu 2012 další operaci s názvem Pilíř obrany, jejímž cílem bylo trvale zamezit raketovým útokům na Izrael. Osmidenní konflikt vyústil v klid zbraní zprostředkovaný tehdejším egyptským prezidentem Muhammadem Mursím, jenž byl členem Muslimského bratrstva.

Do ostrého konfliktu s Izraelem se Hamás naposledy dostal na konci června 2014, kdy jeho členové na západním břehu Jordánu unesli a zavraždili tři izraelské mladíky. Odveta ze strany Izraele vedla k zabití či zadržení těch, kteří měli za únosem stát. Mezi nimi bylo i několik členů užšího vedení hnutí. Konflikt poté pokračoval více než sedmitýdenním vzájemným ostřelováním, které si vyžádalo více než 2 tisíce obětí.

Hamás je dlouhodobě obviňován z umisťování svých základen v hustě osídlených oblastech, své rakety vystřeloval například z nemocnic či škol. Využívání civilistů jako lidských štítů se tak podepisuje na vysokém počtu obětí během izraelsko-palestinských konfliktů.

Oslabování zahraniční podpory

Hnutí je silně závislé na zahraniční podpoře. V posledních letech však přišlo o několik klíčových spojenců. Až do vypuknutí občanské války sídlilo v Sýrii exilové vedení Hamásu, které se však v počátku konfliktu přiklonilo k islamistické opozici. Nejenže se tak muselo v roce 2012 přesunout do Kataru, finanční podporu Hamásu výrazně utlumil spojenec syrského prezidenta Bašára Asada, Írán.

O rok později ztratil Hamás dalšího spojence v podobě bývalého egyptského prezidenta Muhammada Mursího, který byl svržen po vojenském puči. Egypt následně přitvrdil kontroly na hranici s pásmem Gazy, které se tak ocitlo v ještě větší izolaci.

V roce 2011 se Hamásu naopak povedlo s hnutím Fatah vyjednat příměří, které v roce 2014 vyústilo ve vznik nové vlády národní jednoty. Izraelci vznik této vlády nepodporovali. Premiér Benjamin Netanjahu vyzval světové společenství, aby novou palestinskou vládu bojkotovalo. Uznání vlády, v níž zasedá hnutí Hamás, by dle něj jen posílilo terorismus. Nová vláda však stejně dlouho nevydržela, kvůli vnitřním konfliktům padla už o rok později, v červnu 2015.

V současnosti je hnutí Hamás, které nadále drží kontrolu nad pásmem Gazy, závislé na podpoře Turecka. To je jedním z jeho největších sponzorů. Hamás je také obviňován z toho, že využívá humanitární pomoc cílenou na Palestince k utužování moci a k vlastnímu vyzbrojování.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků