Na farmě Jona Peska poblíž městečka Phillips se krávy samy od sebe řadí, protože už cítí, že jejich vemena potřebují vyprázdnit. Jedna za druhou nastupují na pomalu se točící kruhovou dojírnu, zatímco pouhý jeden zaměstnanec jim bleskově otře struky a nasadí přístroj, který je během pár otoček rampy vysaje. Zvíře pak v poklidu vystoupí a hned je nahradí další.

Plynulý provoz navyšuje farmáři Peskovi nadojené množství o patnáct procent. „Krávy se svezou na kolotoči a jsou šťastné,“ směje se spolumajitel firmy. Méně šťastní už jsou samotní producenti mléka.

Vy nám ocel, my vám sýry

„Jeho ceny jsou nejnižší za posledních dvacet let,“ konstatuje tento osmačtyřicetiletý muž v zasedací místnosti, ze které má výhled přímo na hlavní atrakci farmy, kterou mu chodí obdivovat školní exkurze. „My zemědělci jsme svoji největší nepřátelé,“ říká Pesko, který má po prarodičích české kořeny. „Když je dobrý rok, jako tomu bylo v roce 2014, hned navyšujeme produkci. Teď ceny klesly ve srovnání s ním téměř na poloviční, tedy likvidační úroveň,“ dodává.

K běžnému cyklickému výkyvu se však loni přidal další problém, když se prezident Trump pustil do celní války se svými obchodními partnery. Konkrétně šlo o navýšení tarifů na dovoz oceli a hliníku. Evropská unie, Kanada a Mexiko zavedly protiakce – napálily cla na vybrané produkty včetně sýrů. Nebyl to náhodný výběr – šlo o to poškodit obchod v regionech, kde má republikánský politik obzvláštní zájmy.

To platí i pro Wisconsin na středozápadě země, kde v listopadu 2016 Trump vyhrál ve volbách jen těsně. Jeho obyvatelé se hrdě hlásí k přezdívce „sýrové hlavy“ a na značkách aut mají napsáno „mléčný stát“. V produkci mléka, která ročně činí kolem 13,5 miliardy litrů, Wisconsin zaostává jen za Kalifornií, ve výrobě sýrů dokonce vede.

Vzhledem k tomu, že klesá domácí spotřeba mléka, protože Američané stále více využívají sójové a další náhražky, je vývoz pro mlékaře ještě důležitější než dříve. Mimochodem stejně přesně cílené „výstřely“ celní války dopadly na jiný wisconsinský produkt – motorky Harley-Davidson. Jenže zatímco slavné mašiny zaměstnávají ve státě „jen“ necelých šest tisíc osob, mlékařský byznys jich potřebuje o řád výš.

Jak si Trump mazal Kanadu na chleba

V sýrové bitvě celního konfliktu se Trump pustil nejvíce do země javorového listu. „Kanada uvaluje na americké mléčné produkty 270procentní cla. To vám neřekli, že? To není fér k našim farmářům,“ psal na Twitteru v červnu, kdy se obchodní spory rozhořely. Jak u něj bývá zvykem, byla to pravda pouze částečná.

„Kanada má dlouhodobě kvůli ochraně svých zemědělců kvóty, kolik smějí jednotlivé farmy vyprodukovat. V tomto systému má místo i americký dovoz, který byl až do loňska s nízkým clem. Ale na přebytky, které přesáhly předepsanou výši, byla dávno před Trumpem uvalena obří cla. V případě některých produktů až přes 300 procent,“ vysvětluje ve své pracovně na Marquette University v největším wisconsinském městě Milwaukee ekonom Joseph Daniels.

Nová dohoda mezi Mexikem a EU výrazně snižuje cla na evropské sýry

„Naši exportéři to obcházeli tím, že na sever vyváželi ve velkém mléko s vysokým obsahem bílkovin, které v seznamu kvót chybělo. Až tam se pak z něj dělal sýr,“ dodává.

Při vyjednávání nových podmínek obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem, která by měla nahradit prezidentem kritizovanou NAFTA (Severoamerická dohoda o volném obchodu) z let Clintonovy vlády, se Trumpovým vyjednavačům podařilo prosadit výrazné zvýšení americké kvóty na trhu severního souseda, čímž se prezident oprávněně chlubil.

Jenže těžce vyjednanou smlouvu, která byla podepsána loni v listopadu, ještě neratifikovala ani jedna země, takže plánovaný start je z roku 2020 odložen na neurčito.

„Je to vtipné, že Trump tolik mluvil o Kanadě. Ta naše farmáře nespasí. Z hlediska spotřeby představuje jen jeden náš středně velký stát. Bylo to jen takové předvádění svalů,“ poznamenává Daniels.

Důležitější je to, jestli budou sýry z USA dále kupovat na stomilionovém trhu v Mexiku, které skupovalo čtvrtinu amerického mléčného vývozu, protože jeho vlastní produkce je nedostatečná.

„Nová dohoda mezi Mexikem a EU výrazně snižuje cla na evropské sýry a navíc stanovuje, že pod tradičními jmény budou moci být prodávány jen ty, které opravdu pocházejí z daného místa. Naše zboží budeme muset přejmenovávat, což zákazníky uvede ve zmatek,“ říká v telefonickém rozhovoru Darin van Ruden, prezident Unie wisconsinských farmářů.

Už se tak děje. Firma Sartori, která patří k lídrům sýrařů, už svoje asiago, jak se jmenuje město v Benátsku, musela překřtít na sartiago. Wisconsinští, kteří si tak jako ostatní Američané se svévolným využíváním jmen regionálních delikates nikdy hlavu nedělali, tak v Mexiku vybudovali trh, který jim teď bezpracně a bez nákladů mohou uzmout Evropané. Odhady budoucích škod pro producenty z USA se pohybují mezi 10 až 20 miliardami dolarů.

Američané chtějí levné potraviny

„V USA chtějí mít lidé základní potraviny extrémně levné. Nechtějí vidět, kolik stojí vyrobit litr kvalitního mléka. Přitom třeba za dobrou kávu jsou ochotní platit nehorázné sumy,“ stýská si van Ruden.

„Současná situace proto vede k likvidaci mlékařských farem, za rok 2018 skončilo v našem státě na šest stovek z nich. Především ty malé, které měly do 200 kusů krav,“ dodává s tím, že to však neznamená pokles počtu dojnic. Od končících sedláků je vykupují za nízké ceny větší podniky a začlení je do větších stád. Počítají i s tím, že po nějakou dobu bude mléko ztrátové a že třeba v nejhorším případě budou muset vylévat to, co nadojí, rovnou do kanálů.

Malí chovatelé zavírají krám a chov skotu se stále více industrializuje

Jedním z těch, kdo před časem kravín poblíž městečka Medfordu zrušil a čtyřicet zvířat rozprodal, je Dan King. Tento sedmdesátník, jenž v obci působí také jako protestantský kazatel, tvrdí, že se „mléčný stát“, který měl doposud na osm tisíc komerčních farem s dojnicemi, mění před očima. Malí chovatelé jako on zavírají krám a chov skotu se stále více industrializuje.

Hlavní důvody však nejsou ani tolik hospodářské jako společenské. Ač má King, jemuž už nemocné srdce nedovolovalo se dál o farmu starat, početné potomstvo, nikdo z dětí ani vnuků neměl o její převzetí zájem. „Mladí o těžkou práci u krav prostě nestojí. Není dost prestižní. Wisconsinské zemědělství by dnes nemohlo fungovat, kdyby v něm nepracovali levní přistěhovalci z Latinské Ameriky. Legální i nelegální,“ vysvětluje King.

To potvrzuje Pesko, čímž se dotýká tématu, které je v současné době za Atlantikem mnohem citlivější než celní války– migrace z jihu.

„Podívejte se, jak nízká je tu nezaměstnanost. I když nabízím slušné platy, pracovníci se na farmu shánějí čím dál hůř. Jestli to takto půjde dál, nezbyde mi než najet na robotizaci dojení. I když na tom prodělám. Člověk pořád nasadí na vemeno stroj sedmkrát rychleji než robot,“ líčí živě muž, který se stará o 2200 krav, jejichž mléko se zpracovává na mozzarellu i provolone.

Druhý jmenovaný sýr pak k Peskově hrdosti putuje na pulty bagetového řetězce Subway. Stěžuje si, že USA léta chybějí rozumné migrační zákony, které by umožňovaly nábor přistěhovalců na pracovní místa, které nikdo s americkým občanstvím prostě nechce dělat. Pak s úsměvem dodává: „Vždycky když vidím zprávy o přívalu migrantů, říkám k televizi: Tak mi jich sem pár pošlete. Já jim rád dám práci u sebe v kravíně.“