„Hypotéz je celá řada, ale jako nejpravděpodobnější se zdá, že část lidí se do těch výzkumů nikdy nedostane, protože prostě na takový výzkum odpovídat nechtějí a nechtějí se zúčastnit takového výzkumu, a jejich hlas se proto v těch výzkumech nikdy neprojeví,“ sdělila serveru Novinky.cz analytička z Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Naděžda Čadová.

Dodala, že se také voliči Trumpa v souvislosti s tím, jak média a významné osobnosti preferovaly Clintonovou, mohli za svůj názor stydět, případně se jím prostě nechlubili. Ve výzkumech pak tito lidé mohli podle Čadové lhát nebo se jich záměrně neúčastnili. Jejich názor se projevil až ve volbách, shrnula Čadová.

„Fakt, že se výzkumy lišily, je určitě důvod k zamyšlení nad metodikou těch výzkumů. Uvidíme, s jakým vysvětlením ty agentury přijdou, a kde tedy byla chyba,“ dodala.

Vyhrály volby emoce?

S tím souhlasí i analytik a ředitel výzkumné agentury STEM Jan Hartl. Podle něj agentury mohou zjistit mínění racionálně uvažujícího člověka, ale pokud je někdo naštvaný, případně příliš ovládaný emocemi, tak se výzkumů účastnit nechce.

„Běžní respondenti výzkumů více odpovídali voličům Hillary Clintonové, znamená to, že to byli lidé vzdělanější, z větších měst. Ty to analyzovalo dobře,“ uvedl pro Novinky.cz Hartl.

Budou rozhodovat ti lidé, kteří se rozhodnou na poslední chvíli na základě aktuální emoce s velice mělkou motivací, a na tyto lidi útočí moderní volební kampaněředitel výzkumné agentury STEM Jan Hartl

„Zatímco lidé, kteří jsou naštvaní, volí protestní volbou, emotivně založenou, ti na výzkumy odpověď nemusí dát, ti ve výzkumu třeba odmítnou účast,“ dodal.
Průzkumy tedy více mapují dlouhodobější stabilní a racionální volbu než volbu na poslední chvíli, konstatoval Hartl.

Pokud tedy kandidáti budou při svých volebních kampaních využívat emoce a voliči na ně budou reagovat, je pravděpodobné, že výsledky nebude možné přesně odhadnout.

„Může se stát, že výsledek volby může být vlastně nahodilý. Budou rozhodovat ti lidé, kteří se rozhodnou na poslední chvíli na základě aktuální emoce s velice mělkou motivací, a vlastně na tyto lidi útočí moderní volební kampaně,“ dodal.

Jiná metodika?

Vedoucí politického a sociálního výzkumu z agentury MEDIAN Daniel Prokop zmínil tři chyby, které mohly ovlivnit výsledky výzkumů veřejného mínění v amerických volbách.

„Může to být neochota bílých, vzdělanějších respondentů přiznat volbu, což se ukazuje na tom, že i některé exit polls (zvláštní druh ankety, kdy jsou respondenti tázáni hned po opuštění volební místnosti – pozn. red.) dopadly pro Clintonovou lépe než volby,“ sdělil Novinkám Prokop.

Další možnou chybou může být podle Prokopa práce s účastí, tedy ve špatném nastavení výběru respondentů. Do výzkumu se totiž podle něj dostanou pouze rozhodnutí voliči. Když někdo odpoví na otázku, zda půjde volit souhlasně, tak se dostane do průzkumu. Lidé, co ještě nevědí nebo zatím nechtějí jít k volbám, se do šetření nedostanou.

Příznivec republikánského kandidáta Donalda Trumpa na Floridě. Právě v tomto státě se Trumpovi nejspíš podařilo přitáhnout masy nerozhodnutých voličů.

Příznivec republikánského kandidáta Donalda Trumpa na Floridě. Právě v tomto státě se Trumpovi nejspíš podařilo přitáhnout masy nerozhodnutých voličů.

FOTO: Scott Audette, Reuters

„A přitom asi na Floridě Donald Trump vyhrál mimo jiné tím, že dostal k volbám i lidi, kteří si svojí účastí nebyli jistí,“ konstatoval Prokop.

„Velký problém amerických voleb je, že na konci je pět až sedm procent nerozhodnutých voličů. A tazatelé je odříznou, čímž předpokládají, že se rozhodnou jako ti, co už se rozhodli, ale není to pravda,“ dodal s tím, že Trumpa volilo daleko více lidí, kteří se rozhodli v posledním týdnu.

Dopředu podle něj nelze říct, koho výzkumy poškodí a komu naopak pomohou. Prokop shrnul, že pro americké výzkumníky je tohle zpětná vazba, aby s nimi příště nakládali lépe.

Bylo u brexitu přání otcem myšlenky?

Na otázku, zda výzkumy veřejného mínění neselhaly při odhadování výsledků brexitu, Prokop odpověděl, že při správné interpretaci sebraných dat by tomu tak nebylo.

„U brexitu byly dané výzkumy pro i proti, a když jste si udělali nějakou poctivou agregaci, tak to vycházelo asi 50:49 a poctivý analytik by z toho neřekl, že vyhraje setrvání v Unii. Myslím, že ve čtení průzkumů u analytiků vyhrálo taky, že přání je otcem myšlenky,“ uzavřel celou věc Prokop.