Podle poslední zprávy, kterou MSF o epidemii zveřejnila v pondělí, stoupl počet úmrtí na ebolu na nejméně 350 od letošního února. To je nejvíc od prvního objevení eboly ve střední Africe v roce 1976. V západní Africe se navíc ebola ještě nikdy nevyskytla.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Místní lidé jsou objevením této choroby zděšení a zároveň nedůvěřují zdravotnickým zařízením, což snahy dostat nemoc pod kontrolu ještě komplikuje, dodala MSF.

 

FOTO: David Ryneš, Yahoo Maps

Obyvatelům navíc chybí základní informace o nemoci, takže stále připravují těla zemřelých na pohřeb tradičním způsobem, a vystavují se tak kontaktu s tělními tekutinami, jejichž prostřednictvím se nákaza přenáší.

Devadesátiprocentní úmrtnost 

Ebola má devadesátiprocentní úmrtnost a neexistuje na ni ani očkování, ani známý lék. První příznaky zahrnují horečku, bolesti hlavy, svalů, zánět spojivek a celkovou slabost.

Další fázi pak provází zvracení, průjem a krvácení. MSF potvrdila výskyt nakažených na více než 60 místech ve zmíněných třech zemích. Jako poslední se mezi ně připojila Sierra Leone, kde se první případy nákazy objevily až koncem května.

Ebola
Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých horeček, kam patří i marburgská horečka. Mortalita činí v závislosti na kmeni padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zaire).
Nemoc se projevuje vysokými horečkami, bolestmi svalů i kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce jsou poškozeny vnitřní orgány, zejména játra.
Lék proti nemoci neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. Důležité je zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů.
Epidemie byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo, v Gabonu, v Súdánu a v Ugandě i v Pobřeží slonoviny a naposled v Guineji.
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví.
Předpokládá se, že se lidé nakazí, když pojídají divoká zvířata, která jsou přenašeči viru. Spekuluje se, že rezervoárem mohou být netopýři. Virus se přináší na primáty, nejčastější je u šimpanzů požírajících maso, i na psy, u nichž se nemoc nevyvine, a na prasata, u nichž nemoc propuká. Kromě přenosu blízkým kontaktem se u zvířat nevylučuje ani přenos vzduchem.