Hlavní obsah
Filovirus Eboly na záběru z elektronového rastrovacího mikroskopu Foto: Profimedia.cz

Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých (hemoragických) horeček podobně jako marburgská horečka. Smrtnost (letalita) je v závislosti na kmeni viru padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire.

Filovirus Eboly na záběru z elektronového rastrovacího mikroskopu Foto: Profimedia.cz
Ebola

Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zaire). Podobně jako další filoviry má vláknitý charakter a patří mezi ssRNA viry.

Nemoc má inkubační dobu většinou dva až tři dny, může se ale prodloužit i na čtyři týdny. Projevuje se vysokými horečkami, bolestmi svalů, kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce poškozuje vnitřní orgány, zejména játra.

Nemocný Konžan nakažený ebolou ošetřovaný Lékaři bez hranic

Foto: Christopher Black, ČTK/AP

Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví. Kanadští vědci prokázali i přenos vzduchem mezi psy a opicemi, kteří se vůbec nedostali do fyzického kontaktu.

K přenosu na člověka dochází obvykle z infikovaných mrtvých zvířat. Za možný přirozený rezervoár viru jsou považováni netopýři, kteří přenášejí marburgský virus, nebo hlodavci. Nepodařilo se to ale zatím zjistit. Virus se objevuje u primátů (nejčastější je u šimpanzů), ale také u psů a prasat. U prvních se nemoc nevyvine, u druhých propuká.

Filovirus Eboly na záběru z elektronového rastrovacího mikroskopu

Foto: Profimedia.cz

Lék proti ebole neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. U nakažených je důležité zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů.

Kmeny eboly

Známo je pět kmenů. Nejnebezpečnější je zairská ebola (ZEBOV, nyní EBOV) se smrtností až 90 procent. Rozšířená je i súdánská ebola (SEBOV, nyní SUDV), vzácnější je bunddibugyjská (BEBOV, nyní BDBD).

Ebola z Pobřeží slonoviny (CIEBOV, nyní TAFV) je minimálně prozkoumaná, nakazil se s ní jediný člověk při pitvě šimpanze. Odlišná je restonská (RESTV, dříve REBOV), která se rozšířila v americké laboratoři, ale žádný člověk jí nepodlehl. Zřejmě jako jediná není afrického původu, pochází z opic dovezených z Filipín a je přenosná i na prasata.

Pečené maso divokých zvířat je podezřelé, že se přes něj šíří ebola

Foto: Thierry Gouegnon, Reuters

Vražedné epidemie

První epidemie byly zaznamenány v roce 1976 Zairu a v Súdánu, kde zahynulo dohromady 331 lidí. Menší pak v obou zemích propukly na konci sedmdesátých let.

V roce 1994 se ebola poprvé objevila na Pobřeží slonoviny a v Gabonu. O rok později zasáhla velká epidemie opět Zair, kde zemřelo 245 lidí. V letech 1996 a 1997 se ebola objevila v Gabonu a Demokratické republice Kongo. Uganda byla zasažena epidemií v letech 2000 a 2001.

Dezifekce domu obývaného člověkem podezřelým z nákazou eboly

Foto: Reuters

V letech 2001 a 2002 byly opět zasaženy Gabon a Demokratická republika Kongo.

V roce 2014 byla ebola zjištěna poprvé na východě Afriky v Guineji. Podle genové analýzy Lékařů bez hranic je nejbližší zairskému kmenu EBOV, i když úmrtnost je nižší, kolem dvou třetin nakažených. Virus se následně rychle rozšířil do sousední Libérie a Sierry Leone. Zvláště v liberijském hlavním městě Monrovii byla situace kritická, lékaři nezvládali péči o všechny nakažené.

Epidemie vyvrcholila v říjnu 2014 a od té doby postupně ustupovala. Menší epidemie vypukly i v Nigerii a Mali. Jednotlivé případy hlásil Senegal.

V západních zemích se ji podařilo podchytit

Ebola se také dostala do některých západních zemí, kde se ji podařilo včas podchytit. Spojené státy hlásily pět případů, z toho jeden člověk se nakazil při zkoumání viru v laboratoři. Po jednom případu hlásily Španělsko a Velká Británie.

Podle Světové zdravotnické organizace se podařilo epidemii eboly zastavit v březnu 2016. Dohromady bylo nahlášeno přes 28 tisíc případů nakažení, z toho 11 tisíc lidí nemoci podlehlo, úmrtnost se tak pohybovala kolem 40 procent. Přibližně deset procent mrtvých pak připadlo na zdravotnický personál, který se s nemocnými dostal do styku. Celkové statistiky však mohou být podle WHO podhodnoceny. Organizace dodala, že se jednalo zatím o nejhorší propuknutou epidemii v moderních dějinách, která se navíc šířila nebývale rychle.

V letech 2017 i 2018 propukly menší epidemie v Demokratické republice Kongo, které se podařilo rychle zastavit. V zemi nicméně krátce poté poslední propukla v srpnu 2018 nová epidemie, do června 2019 se zde nakazilo přes dva tisíce lidí, z toho 1357 pacientů nemoci podlehlo. Dva případy pak hlásila i sousední Uganda. Situaci v Kongu navíc zhoršuje epidemie spalniček.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků