Článek
Podle poslední zprávy, kterou MSF o epidemii zveřejnila v pondělí, stoupl počet úmrtí na ebolu na nejméně 350 od letošního února. To je nejvíc od prvního objevení eboly ve střední Africe v roce 1976. V západní Africe se navíc ebola ještě nikdy nevyskytla.
Místní lidé jsou objevením této choroby zděšení a zároveň nedůvěřují zdravotnickým zařízením, což snahy dostat nemoc pod kontrolu ještě komplikuje, dodala MSF.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Obyvatelům navíc chybí základní informace o nemoci, takže stále připravují těla zemřelých na pohřeb tradičním způsobem, a vystavují se tak kontaktu s tělními tekutinami, jejichž prostřednictvím se nákaza přenáší.
Devadesátiprocentní úmrtnost
Ebola má devadesátiprocentní úmrtnost a neexistuje na ni ani očkování, ani známý lék. První příznaky zahrnují horečku, bolesti hlavy, svalů, zánět spojivek a celkovou slabost.
Další fázi pak provází zvracení, průjem a krvácení. MSF potvrdila výskyt nakažených na více než 60 místech ve zmíněných třech zemích. Jako poslední se mezi ně připojila Sierra Leone, kde se první případy nákazy objevily až koncem května.
| Ebola |
|---|
| Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých horeček, kam patří i marburgská horečka. Mortalita činí v závislosti na kmeni padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire. |
| Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zaire). |
| Nemoc se projevuje vysokými horečkami, bolestmi svalů i kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce jsou poškozeny vnitřní orgány, zejména játra. |
| Lék proti nemoci neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. Důležité je zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů. |
| Epidemie byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo, v Gabonu, v Súdánu a v Ugandě i v Pobřeží slonoviny a naposled v Guineji. |
| Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví. |
| Předpokládá se, že se lidé nakazí, když pojídají divoká zvířata, která jsou přenašeči viru. Spekuluje se, že rezervoárem mohou být netopýři. Virus se přináší na primáty, nejčastější je u šimpanzů požírajících maso, i na psy, u nichž se nemoc nevyvine, a na prasata, u nichž nemoc propuká. Kromě přenosu blízkým kontaktem se u zvířat nevylučuje ani přenos vzduchem. |