Hlavní obsah
Sobi v tuhé zimě na severu Švédska Foto: Kevin Kurek, DPA, ČTK

Tuhý mráz odolné soby nespálí. Za vším hledej geny

Zejména v letní srsti vypadají sobi jako křehká, snadno zranitelná zvířata. Jak je tedy možné, že snášejí hodně drsné podmínky arktické zimy?

Sobi v tuhé zimě na severu Švédska Foto: Kevin Kurek, DPA, ČTK
Tuhý mráz odolné soby nespálí. Za vším hledej geny

Nehostinnému polárnímu prostředí se sobi dokázali přizpůsobit hned několika způsoby. Dlouhá srst s dutými pesíky a překvapivě hustou podsadou je chrání před silnými mrazy i sněhovými bouřemi.

Osrstěné nozdry vedou do nosní dutiny s velkou vnitřní plochou, v níž se vdechovaný studený vzduch nejprve ohřeje tělesným teplem, než se dostane do plic. Ztrátám tepla sobi zabraňují také zúžením cév zásobujících končetiny.

Dokážou produkovat a využívat vitamin D až dvacetkrát účinněji než jiní velcí býložravci.

Na měkkém sněhu v tajze nebo tundře fungují roztažitelné sobí paznehty jako účinné sněžnice. Uvádí se, že sob mívá až třikrát větší nášlapnou plochu kopyt než jelen stejné velikosti.

Naopak jestliže se pohybuje po tvrdém sněhu nebo ledu, zasekává do něj hrany paznehtů jako horolezci stoupací železa (mačky). Současně končetiny spolu s parohy umožňují sobům dostat se i silnou sněhovou vrstvou až k oblíbené potravě – lišejníkům.

Při hledání odpovědi na otázku, co umožňuje sobům s úspěchem přečkat mimořádné mrazy, nedostatek světla během polární noci i období s úbytkem dostupné potravy, přišli s vysvětlením genetici. Ti dnes mají díky rozvoji molekulární genetiky k dispozici informace o struktuře úplné dědičné hmoty různých druhů organismů (genomu).

Čínští, norští a dánští vědci vedení Zešanem Linem ze Severozápadní polytechnické univerzity v Čchang-anu proto mohli porovnat geny pro různé znaky, tedy určité viditelné vlastnosti u sobů a dalších 43 druhů přežvýkavců včetně skotu, ovcí a velbloudů.

Mutace místo slunce

Na rozdíl od jiných jelenovitých mají parohy i sobí samice a stejně jako samci je každoročně shazují. Proto potřebují velké množství vitaminu D, který se tvoří v kůži suchozemských obratlovců působením slunečního záření. Přitom během polární noci slunce celé týdny nevychází vůbec nebo vystupuje jen nízko nad obzor.

Sobi uvedenou nevýhodu překonávají dvěma změnami (mutacemi) v genech pro syntézu a zpracování vitaminu D. A výsledek? Dokážou produkovat a využívat vitamin D až dvacetkrát účinněji než jiní velcí býložravci.

Další mutace sobího genomu zlepšují stejně jako u medvědů ledních a tučňáků kroužkových využití a přenos tuku a vytváření jeho zásob. „Toto zjištění může napomoci lepšímu pochopení hromadění tuku u lidí,“ upozorňují badatelé ve vědeckém časopise Science.

Může se hodit:
Termíny jarních prázdnin v roce 2020 ve všech regionech ČR: Jarní prázdniny 2020
Šest prodloužených víkendů: Jak vychází svátky v roce 2020
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků