Hlavní obsah

Po sto letech práce dokončen slovník prastarého jazyka. Co zůstane po nás?

Novinky, luk

Jazykovědci z celého světa slaví: po 96 letech usilovné práce dokončili kompletní slovník akkadštiny - jazyka používaného ve staré Mezopotámii. Radost jim nekazí ani fakt, že už se jím pěknou řádku let nikde nemluví.

Foto: ČTK/AP

Stéla nejmocnějšího krále Akkadské říše Naráma-Sína

Článek

Asyrština a babylónština – dva dialekty původního východosemitského jazyka zvaného akkadština – jsou už téměř 2000 let považovány za mrtvé. Přesto se o ně zajímají vědci po celém světě.

„Toto je významný a vítězný moment v historii našeho oboru,“ pochlubil se pro BBC dr. Irving Finkel z Blízkovýchodního oddělení Britského muzea.

Finkel se už jako mladík v 70. letech zapojil do projektu Ústavu pro orientální studia Chicagské univerzity, která od roku 1921 sestavuje slovník asyrštiny. Pracovalo na něm 90 odborníků z celého světa, kteří pilně zaznamenávali a porovnávali své záznamy a poznámky. Nakonec získali více než dva milióny jednotlivých hesel do rejstříku.

Chicagský slovník asyrštiny má 21 svazků a ve svém rozsahu je doslova encyklopedický; jedinému klínovému písmenu je věnováno i několik svazků, a navíc je vybaven obřím poznámkovým aparátem, odkazujícím na původní zdroje.

Okno do minulosti

Bylo to „občas poněkud zdlouhavé“, přiznává pro BBC profesor Matthew W. Stolper z Ústavu pro orientální studia – ale dodává, že nakonec to byla fascinující a uspokojující práce: „Je to pocit, jako byste mohli otevřít okno a podívat se do světa, jaký byl před několika tisíci let.“

Foto: Profimedia.cz

Pojednání psané klínovým písmem o králi Sargonovi Akkadském, který v Mezopotámii vládl na přelomu 23. a 22. století před naším letopočtem.

Slovník je založen na pečlivém studiu textů napsaných klínovým písmem na kamenných a hliněných destičkách, objevených na území starověké Mezopotámie, která ležela v oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris. Dnes se tu rozkládá Irák a zasahuje sem částečně i Sýrie a Turecko. Nálezů, nad nimiž mohli vědci hloubat, se tu našlo nespočet. Šlo o vědecké, lékařské a právní dokumenty, stejně jako o epická vyprávění, milostné dopisy a vzkazy bohům.

Svět, jak ho známe i my

„Je to doslova zázrak,“ raduje se dr. Finkel. „Můžeme číst a studovat prastará slova básníků, filosofů, kouzelníků a astronomů, jako by nám psali současnou angličtinou. Když naši předchůdci začínali s vykopávkami na území Iráku kolem roku 1850, našli na zemi i na zdech paláců spousty nápisů. Nikdo je tehdy nedokázal přečíst, protože byly napsány jazykem, kterým už dávno nikdo nemluvil. My je dnes můžeme snadno přečíst.“

Co je ale podle editorky slovníku, profesorky Marthy Rothové, opravdu pozoruhodné? Nejsou to rozdíly, ale překvapivě značné množství podobností mezi tehdejší dobou a současností.

„Nesetkáváme se s cizím, zvláštním světem, ale se světem, který je nám velice, velice povědomý,“ říká profesorka Rothová. Lidé si tehdy lámali hlavu s podobnými věcmi jako my dnes. Trápily je mezilidské vztahy, láska, emoce, touha po moci. Zajímali se o praktické záležitosti, jako je zavlažování nebo správné využívání půdy.

V Mezopotámii to začalo

V dnešní době se lidé daleko víc dozvídají o starověkém Egyptě, Řecku nebo Římě, a to jak na nižších stupních škol, tak i na univerzitách. V 19. století ovšem lidi fascinovala právě Mezopotámie – zčásti proto, že vědci hledali oporu pro příběhy z Bible, a také proto, že byla tehdejší společnost tolik vyspělá. „Velká a zásadní část lidské historie se odehrála právě v Mezopotámii. Tady lidstvo poprvé vytvořilo skutečnou civilizaci,“ vysvětluje profesor Stolper.

Právě tady lidstvo udělalo obrovský skok kupředu a vědci věří, že Mezopotámie je jedním ze tří nebo čtyř prvních míst na světě, kde se začalo používat písmo.

Klínové písmo, kterým se zapisovala jak asyrština, tak babylónština, a které bylo poprvé použito i pro zápis sumerského jazyka, je podle dr. Finkela nejstarším písmem na světě. Stalo se dokonce inspirací i pro daleko známější hieroglyfy.

Jeho hranaté tvary se vyrývaly do hliněných tabulek, které se potom sušily na slunci, případně vypalovaly v pecích. Výsledek byl velmi trvanlivý. Asyrština se ale bohužel jen těžce převáděla do psané podoby, a kolem r. 600 př. n. l. se tak do popředí začala dostávat západosemitská aramejština. Vědci se domnívají, že se tak stalo zejména proto, že ji bylo snadnější písemně zachytit.

Co zůstane po nás?

A teď je tedy dílo konečně hotové. „Mám smíšené pocity,“ přiznává profesorka Rothová. „Byla jsem v tomto projektu denně ponořená posledních 32 let a myslím, že mi ta práce bude trochu chybět.“

„Je to obrovský úspěch a jsme na něj velmi pyšní,“ dodává profesor Stolper. „Bylo to jako živoucí organismus, který postupně rostl. Měnili jsme přístup a způsoby práce, dělali jsme chyby a opravovali je. Teď máme hotovo, je to monumentální dílo, impozantní, a je čas si odpočinout.“

Nicméně ti, kteří na slovníku pracovali nejvíce, také uznávají jeho limity. Stále není jasné, co některá slova znamenají, a jelikož průběžně dochází k novým objevům, je i toto dílo navždy otevřené změnám a úpravám. Profesor Stolper má ale jasno – pro něj je práce skončená, další revize a vylepšení už by měli dělat jiní lidé, s čistou hlavou a novým úhlem pohledu.

Celý slovník stojí 1 995 dolarů (zhruba 50 000 korun), ale je také volně k dispozici online, což je technologické řešení na hony vzdálené dobám, kdy práce na slovníku začínaly.

Podle dr. Finkela je zajímavé zamyslet se nad odkazem našeho elektronického věku, kdy mnohé z toho, co děláme a vytváříme, je nehmotné povahy.

„Za tisíc let odteď, až přijdou další takoví blázni jako já, kteří čtou a luští nápisy – co po nás vlastně najdou? Třeba si řeknou, že jsme neměli žádné písmo, že to musela být doba temna, kdy lidé na všechno zapomněli, protože po nás moc písemných památek nezbyde.“

Akkadština

nejstarší doložený semitský jazyk náležící do východní větve semitské jazykové rodiny. V oblasti Mezopotámie postupně nahradil nepříbuznou sumerštinu, přejal však její způsob zápisu klínovým písmem. Název je odvozen od města Akkad, které bylo vybudováno kolem roku 2340 př. n. l. a stalo se významným mezopotamským kulturním střediskem.

Později se akkadština rozštěpila na severní asyrštinu a jižní babylónštinu. Obě byly následně postupně vytlačeny o něco jednodušší aramejštinou, která náleží podobně jako hebrejština mezi severozápadní semitské jazyky. Aramejštinu pak v oblasti nahradila rovněž semitská arabština.

Všechny semitské jazyky sdílejí podstatnou část kořenů slov a mají i obdobné systémy časování sloves, což ve starověkých společnostech umožnilo jejich snazší prolínání a nahrazování jednoho druhým. Akkadský slovník je tak významnou pomůckou i pro lingvisty zabývající se ostatními příbuznými semitskými jazyky. Pozůstatky některých akkadských či babylónských výrazů lze dodnes najít třeba v ivritu - moderní hebrejštině používané ve Státě Izrael.

Reklama

Výběr článků

Načítám