Článek
Za poslední více než rok objevili evropští a američtí vědci (Kjaer a kol., 2018, MacGregor a kol., 2019) další dva kandidáty na impaktní krátery, a to pod ledem severozápadního Grónska.
Prvním krokem k objevu byl dálkový průzkum povrchu z letadla nesoucího radar pronikající ledem. Zjistili dva kruhovité útvary o průměru asi 30 km na severozápadě Grónska.
Kruhový tvar samozřejmě ještě neznamená kráter impaktního původu, jak upozornil Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, ale je to rozhodně významná indicie.
Horniny vytvářené náhlým obrovským tlakem
Obrázek 1 ukazuje první z nich pod ledovcem Hiawatha, druhý je nedaleko na jihovýchod odtamtud, má název Paterson (znázorněn na souhrnném obrázku 2, kde jsou vidět oba).
Obr. 2: Magnetické anomálie u obou oblastí najednou, Hiawatha i Paterson.
Novinky již o některých předběžných závěrech psaly.
Pod grónským ledovcem objevili další masivní kráter
Poté byl proveden geologický průzkum na místě – v případě Hiawathy je ledová vrstva až jeden kilometr tlustá, u Patersona asi dva kilometry. Geologové nalezli horniny vytvářené obrovským okamžitým tlakem při dopadu asteroidu, což je pro ně silnou indikací impaktního původu objektu.
„Po dlouhých diskusích o existenci či neexistenci obřího impaktu (kráterového bazénu) ve východní Antarktidě jsou to další objekty skryté lidskému oku, které se přesto daří objevovat geologickými a geofyzikálními postupy, a také další příležitost pro nás a naši metodu, neboť tu ani pro Antarktidu, ani v případě Grónska nikdo z objevitelů zatím nepoužil,“ poznamenal vedoucí českého výzkumného týmu Jaroslav Klokočník z Astronomického ústavu AV ČR.
Náznak lemu kráteru
Obrázek 3 je dalším a detailnějším příkladem výsledku pro kráter Hiawatha pod stejnojmenným ledovcem. V kráteru jsou dle očekávání negativní hodnoty takzvané radiální derivace, kolem je ale náznak kráterového lemu, tedy pozitivní hodnoty.
Obr. 3 je příkladem výsledku pro kráter Hiawatha a ukazuje druhé radiální derivace v oblasti. V kráteru jsou podle očekávání hodnoty negativní.
„Naše gravitační i magnetické výsledky poukazují na nesymetrii geofyzikálních polí, což indikuje i v souladu s geologickými odhady, že impaktor (dané vesmírné těleso, které narazilo do povrchu – pozn. red.) pravděpodobně přiletěl ze severu,“ doplnil Günter Kletetschka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který se na tuzemské práci též podílel.
„Nezávisle na pracích kolektivu Kjaera a MacGregora tak přinášíme silnou indicii ve prospěch impaktního původu uvedených dvou kráterů. Krátery jsou ve sluneční soustavě úplně všude, i když na Zemi je následná geologická činnost může zamaskovat. Tak proč by se některé nemohly schovávat pod ledem Grónska?“ shrnul Klokočník.
Čeští vědci našli největší impaktní kráter na Zemi. Vešla by se do něj celá ČR
Česká metoda je založena na použití gravitačních aspektů (funkcí gravitačního potenciálu získaných z družicových i pozemských měření po celém světě), které zevrubně popisují podpovrchové hustotní anomálie různého původu.
„Vyvíjeli jsme ji a testovali na různých geologických objektech. Neméně důležité je, že se nám podařilo potvrdit existenci kráteru také pomocí toho, jak impakt modifikoval magnetické anomálie v kráteru,“ řekl Klokočník.
Impaktní kráter
Impaktní kráter je prohlubeň většinou kruhového tvaru na povrchu těles v planetární soustavě, tedy planet, měsíců a planetek. Vzniká nárazem jiného tělesa (asteroidu) a může mít průměr od několika mikronů do tisíce kilometrů. Dno typického impaktního kráteru leží níže než jeho okolí. Jeho vyvýšený okraj se prudce svažuje do středu kráteru a pozvolna vnějším směrem.
Na Zemi byly mnohé z nich později zahlazeny geologickou činností, například i pohybem kontinentů. Dochovalo se jich tu přibližně 190 a další stále přibývají, respektive jsou nově objevovány.
Tuzemské gravitační i magnetické výsledky týkající se grónských kráterů jsou v aktuálním vydání mezinárodního prestižního časopisu Tectonophysics.
