Článek
Lasery mají být podle plánu podobné těm, jaké se používají v automobilkách ke svařování. Pomocí teleskopů by měly rozpohybovat nepotřebný odpad na orbitu. Tím by se uvolnila dráha pro pohyb satelitů a jiných strojů, jimž by tak nehrozila kolize. Nebezpečí by tak byla zbavena i Mezinárodní vesmírná stanice (ISS).
Zároveň by se tak zabránilo vzniku tzv. Kesslerova syndromu. Americký vědec Donald J. Kessler v roce 1978 předpověděl, že oběžnou dráhu Země zaplní vesmírný odpad do té míry, že bude nemožné jím proletět, aniž by se poškodilo plavidlo astronautů.
Potřeba nalézt účinné řešení vznikla v nedávné době po dlouhé řadě incidentů, kdy téměř došlo ke kontaktu odpadu například se satelity. Podle Jamese Masona z NASA je klíčem k řešení komplikované situace právě posunutí částí odpadu na oběžné dráze lasery. Plán nasazení laserů spočívá ve fyzikální teorii, že fotony světla mají určitou hmotnost a kinetickou energii, která za určitých podmínek při působení na jiný předmět dokáže tímto předmětem pohnout.
Jednotlivé částice vesmírného odpadu tak mohou být na své dráze kolem Země posunuty. Zaměřením laseru na prvky odpadu může během 24 hodin dojít ke změně jejich kurzu asi o 200 metrů. Nestačí to sice k jejich úplnému odstranění z orbitu, je však možné je dostat z případné dráhy jiných těles, jako je například satelit či raketoplán.
Nápad použít lasery při eliminaci rizika spojeného s pohybujícími se hromadami kovu a jiného materiálu ve vesmíru není úplně nový. Předtím však NASA plánovala využít tyto paprsky jinak. Lasery měly částice vesmírného odpadu přímo rozdrtit a zničit, znamenalo by to ale nasazení vojenské technologie, která by v tomto případě vyšla neúměrně draho.
Vesmírný odpad
Za více než padesát let dobývání vesmíru lidmi se kolem Země nashromáždilo obrovské množství úlomků kosmických raket nebo družic, nefunkčních satelitů, různého nářadí a materiálu. Jednotlivé prvky do sebe navzájem dále narážejí a způsobují nárůst této masy. Mezi případy, kdy došlo k největšímu zanesení orbitu, patří nehoda z roku 2009, kdy do sebe narazily satelity Iridium 33 a Kosmos 2251. Podle Pentagonu se do prostoru uvolnilo přes 600 úlomků, které mohou představovat pro okolní přístroje značné nebezpečí. Celkem se hmotnost nežádoucího smetí na oběžné dráze odhaduje na 3000 tun.
Nový projekt by podle výpočtů mohl stát jen 800 tisíc dolarů (asi 14 miliónů korun), což není v měřítkách kosmického výzkumu zase tak mnoho. Cenu navíc může ještě snížit úprava stávajících teleskopů místo toho, aby se postavily nové.