Lasery mají být podle plánu podobné těm, jaké se používají v automobilkách ke svařování. Pomocí teleskopů by měly rozpohybovat nepotřebný odpad na orbitu. Tím by se uvolnila dráha pro pohyb satelitů a jiných strojů, jimž by tak nehrozila kolize. Nebezpečí by tak byla zbavena i Mezinárodní vesmírná stanice (ISS).

Zároveň by se tak zabránilo vzniku tzv. Kesslerova syndromu. Americký vědec Donald J. Kessler v roce 1978 předpověděl, že oběžnou dráhu Země zaplní vesmírný odpad do té míry, že bude nemožné jím proletět, aniž by se poškodilo plavidlo astronautů.

Potřeba nalézt účinné řešení vznikla v nedávné době po dlouhé řadě incidentů, kdy téměř došlo ke kontaktu odpadu například se satelity. Podle Jamese Masona z NASA je klíčem k řešení komplikované situace právě posunutí částí odpadu na oběžné dráze lasery. Plán nasazení laserů spočívá ve fyzikální teorii, že fotony světla mají určitou hmotnost a kinetickou energii, která za určitých podmínek při působení na jiný předmět dokáže tímto předmětem pohnout.

Video

BEZ KOMENTÁŘE: Vesmírný plot. Zdroj: Youtube.com

Jednotlivé částice vesmírného odpadu tak mohou být na své dráze kolem Země posunuty. Zaměřením laseru na prvky odpadu může během 24 hodin dojít ke změně jejich kurzu asi o 200 metrů. Nestačí to sice k jejich úplnému odstranění z orbitu, je však možné je dostat z případné dráhy jiných těles, jako je například satelit či raketoplán.

Nápad použít lasery při eliminaci rizika spojeného s pohybujícími se hromadami kovu a jiného materiálu ve vesmíru není úplně nový. Předtím však NASA plánovala využít tyto paprsky jinak. Lasery měly částice vesmírného odpadu přímo rozdrtit a zničit, znamenalo by to ale nasazení vojenské technologie, která by v tomto případě vyšla neúměrně draho.

Nový projekt by podle výpočtů mohl stát jen 800 tisíc dolarů (asi 14 miliónů korun), což není v měřítkách kosmického výzkumu zase tak mnoho. Cenu navíc může ještě snížit úprava stávajících teleskopů místo toho, aby se postavily nové.