Jdeme do Hvězdy

Drakovi je to naprosto lhostejno, nám zůstává stále trauma doby pobělohorské a úpění pod nadvládou černé dvouhlavé orlice. Obora Hvězda, která zažila všechna vojska táhnoucí kolem Prahy, mnohokrát vykácení téměř do mrtě, je výletním cílem pro řadu generací Pražáků i jen příchozích, majících v oblibě klid.

Dlouhý průsek od brány na Vypichu pomalu přibližuje letohrádek, který nechal jako zázemí pro honitbu v oboře zbudovat v letech 1555 až 1558 Ferdinand I. Habsburský.

Obora leží téměř v rovině, jen stráň za letohrádkem se svažuje, sestupujíc k Liboci, cesta se tu vine kolem potoka, kde na jeho konci čeká onen „nezlý” drak. Snad vydrží dlouho, je obveselením už tak dost veselého lesa plného vzrostlých listnáčů, jejichž listy jsou nádherně zbarvené povětšinou již na zemi. Legendou je boj Moravanů do posledního muže.

Čeští stavové, mluvící povětšinou německy, rozhádání, nesvorní, si chtěli vyřídit své účty s vládnoucí dynastií, ale jaksi si špatně spočítali své síly a možnosti. Co se zdálo českou záležitostí, se ukázalo jako mocenská skládačka. Najednou se utvořily pakty, najímali se vojáci, a šlo se bojovat. Bojovaly mezi sebou dvě konfese, protestantská a katolická, vojákům byla ale víra ukradená, těm šlo o kořist, na pláni u Prahy se sešla soldateska už celé Evropy.

Panenko Maria

Výsledkem byla porážka stavů, císařští a katolická liga zvítězili a vítěz bral opravdu vše. Začátkem konce byla staroměstská poprava a zabírání majetků. Válka stála obrovské peníze a zabaveného bylo hodně.

A protože nic není jen tak, zrodil se bělohorský mariánský kult, neboť právě královna nebes měla přispět k vítězství té pravé víry. Od té doby jsme úpěli, ale pro svou samostatnost toho málo udělali, Uhři párkrát povstali a najednou tu bylo Rakousko-Uhersko. Ale u nás zase lépe šly různé epigramy a protimonarchistické básně.

Čímž jsme se dostali k letohrádku, ten si také zažil své, udělali z něj i prachárnu, což bylo prozíravé, kdyby munice bouchla ve městě, bylo by vymalováno, na okraji to tak nevadilo, naštěstí k ničemu nedošlo.

Obora byla častým výletním a promenádním místem, jezdilo se sem, zrovna jako do nedaleké Šárky v kočárech, pánové s cylindry a špacírkou, dámy s krinolínami, klobouky a samozřejmě slunečníky a pompadúrkami.

Nyní se tu můžete pohánět na kole, běžkách či pěšochodem. Za války tu Němci nechali vykopat kryty, SS tu měli opravnu aut a vojáci se usídlili i v letohrádku. Hvězda byla opět poničena, po osvobození se tu usídlila část Svobodovy armády, jízdní oddíly. Koně ustájili ve sklepě.

Narazíte i na opukový lom, kámen se zde těžil ručně, a přitom byly nalezeny vzácné zkameněliny. Je tu krásně, v každé roční době. Za kulturní památku byl celý prostor včetně bojiště vyhlášen v roce 1962. V letohrádku je muzeum, otevřeno má v sezóně od dubna do října.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.