Hlavní obsah
Foto: Petr Hejna

Zámek Strážky, slovenská kulturní památka, zaujme i jedinečnou sbírkou Ladislava Medňanského

Tento významný malíř, stoupenec barbizonské školy a impresionismu, je u nás možná obecně ne až tak známý, i když jeho práce patří mezi zásadní díla i umělecky přelomového konce 19. století. S rozsáhlou kolekcí jeho obrazů je možno se seznámit v renesančním zámečku Strážky nedaleko Kežmarku.

Foto: Petr Hejna
Zámek Strážky, slovenská kulturní památka, zaujme i jedinečnou sbírkou Ladislava Medňanského

Světlo světa tento světově uznávaný umělec spatřil 23. dubna 1852 na panství v Beckově (mimochodem je to místo, kde stejně jako v nedalekých Čachticích, stojí dodnes zřícenina mohutného hradu).

Jeho otec, katolík, byl urozeného původu coby příslušník šlechtického rodu Mednyánszkých a Horváthových-Stančičových, matka vyznávala pro změnu víru evangelickou, takže se jednalo o smíšené manželství. Když malému Ladislavovi Jozefovi Baltazarovi Eustachovi, jak byl pokřtěn, bylo deset let, odstěhovala se rodina do zámečku ve Strážkách, rodiště matky.

Výtvarné nadání projevoval již v dětství - ostatně i jeho rané pokusy kolekce v zámku nabízí, a již v letech 1864 - 1865 byl soukromým studentem Thomase Endera, respektovaného vídeňského akvarelisty. Odborné umělecké vzdělání později získal na mnichovské Bildenden Künste i na pařížské École des Beaux-Arts, v Paříži i měl ateliér, v kterém pracoval do roku 1878.

Ve Strážkách je k vidění i jeho práce a dobové fotografie z období první světové války, kdy z vlastního rozhodnutí narukoval do blízkosti bitevní vřavy na frontu v Haliči jako vojenský malíř. Bylo mu tehdy dobrých 62 let! Často se vracel do rodného Beckova, i když během cest poznal krajiny Chorvatska, Rakouska a Uherska, Itálie i Francie, včetně Barbizonu a Montmartru. Roku 1918 se odstěhoval ke svému příteli, malíři Gyulovi Kláberovi, a v náručí jeho ženy zemřel na krvácení do mozku 17. dubna 1919.

Nikterak se netajil homosexuální orientací, i byl později pochován na vlastní přání na budapešťském hřbitově Kerepeš vedle hrobu svého přítele a milence Bálinta. V jeho obrazech však sexuální prvky nikterak nejsou patrné, sám ve svých záznamech v deníku zmiňuje, že sexuální prožitky vyjadřuje skrytě v použitých barvách při malování krajiny.

Obecně je patrné, že byť silně impresionistický, často je ve svém díle spíše temný, než jak to známe ze známého Monetova východu slunce. Krajina kolem Tater je pochopitelně jinak barevná, než končiny, v kterých pobývali a tvořili impresionisté, ovšem krom často podáním ponurých krajin je například jako Smutný jarmark prezentován pohřeb, ba ani obraz Konec života nedýchá vůní Provence či radostným piknikem na břehu řeky, stejně jako namísto ranních paprsků zachytil Měsíční noc u řeky.

Zámeček Strážky spolu s jej obklopujícím parkem patří mezi národní kulturní památky Slovenska. V 13. století zde stával gotický hrad, v letech 1570 - 1590 přestavěný na renesanční sídlo, o požáru v roce 1708 byl objektu dán půdorys uzavřeného čtvercového prostoru, později drobně upravené v duchu baroka a klasicismu. Od roku 1972 je objekt převeden na Slovenskou národní galerii, v parku je volná expozice plastik. Další stálou výstavou je téma Portrét 17. - 19. století na Spiši.

Další jeho práce jsou k vidění v rodném Beckově, velká část jeho tvorby je umístěna v Maďarské národní galerii v Budapešti.

V končinách blízko Strážek rozhodně za návštěvu stojí blízký Kežmarok, kde v tamním hradu je k vidění stálá expozice s mnoha unikáty, zajímavý je také dřevěný artikulární evangelický kostel.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků