Hlavní obsah
Ookrouhlá náves obce Byšičky. Foto: Jan Řehounek

Výlet proti proudu času do vesničky na unikátním půdorysu

Nedaleko Lysé nad Labem najdete vesničku Byšičky. Je svým urbanistickým založením naprosto výjimečná. Je opravdu velmi atraktivním místem pro pěší či cyklistický výlet.

Ookrouhlá náves obce Byšičky. Foto: Jan Řehounek
Výlet proti proudu času do vesničky na unikátním půdorysu

O vzniku Byšiček hovoří pověst. Komtesa Anna Kateřina, dcera hraběte F. A. Šporka, pána na Lysé, spadla při projížďce z koně. Zmáčená a s pochroumanou nohou, zůstala v mokřinách sama.

Celou noc prochodila bažinami, až nad ránem uviděla v dálce chalupníka z nedaleké samoty, jenž jí pomohl. Ještě týž den zavolal hrabě svého správce a dal mu příkaz, že v místech, kde jeho dcera byla zachráněna, má vyměřit místo pro osm domů do kruhu postavených a osmi osadníkům je přidělit, aby tady vesnici postavili a posléze bažinu vysušili a jako louky ji užívali.

Skutečné důvody, které vedly hraběte Šporka k založení vesnice, byly však mnohem prozaičtější. Chtěl využít rozsáhlé území k hospodaření a osadníci, jimž přidělil „zdarma“ pozemky – dominikální půdu, pro něho byli zdrojem příjmů. Dominikalisté půdu zušlechťovali a platili z ní kontribuce.

V místech, kde vznikala nová vesnice, už kdysi dávno stála osada Byšice. Zanikla zřejmě za husitských válek, o čemž svědčí zbytky pilíře mostu a pomístní název V Hradích – stával tu zřejmě k ochraně mostu a zemské stezky přes něj vedoucí strážní hrádek. Obnoven byl jen dvůr Byšičky, který v roce 1631 vypálil saský generál Jan Jiří Arnim. V německém urbáři z roku 1696 najdeme zmínku, že „ze dvora Byšičky v Hradích jest znáti pouze zříceniny, pole jsou zarostlá, jen některé díly jsou zužitkovány, luk užívá dvůr Lyský...“

Dominikální osadu Byšičky založil F. A. Špork v roce 1716. Byla vystavěna zvláštním způsobem, nazývaným okrouhlice – osm chalup stálo čelem, okny a vraty do kruhové návsi, ostatní hospodářské budovy a zahrady byly situovány dozadu, do rozbíhajících se kruhových výsečí. Jednou uličkou se do vsi vcházelo, byla opatřena vraty k uzavření. Na druhé straně návsi vedla rovněž uzavíratelná ulička k labským tůním a do polí.

Každý z dominikalistů měl přidělený 1 strych a 3 čtvrtiny pole, 78 sáhů lesa a zahrádku. Přiděleny měl určité míry panských polí a luk, které musel obhospodařovat. Platil roční poplatek, odevzdával dodávky obilí, sena a drůbeže, jeden desátek pro faráře a měl stanovenu robotu. 

Později se začala osada rozšiřovat, a to tak, že domy byly stavěny podél příjezdové cesty. Z ptačí perspektivy tak dostala podobu jakési vařečky, místní říkají, že chlebové lopaty. Dnešním Byšičkám už tento omezený katastr nestačil, začínají se rozpínat i mimo něj. Uprostřed návsi stojí kaplička sv. Václava. U ní dodnes Byšičtí slaví svatováclavské posvícení s bohoslužbou. Ojedinělý půdorys obce je vyhlášen kulturní památkou.

Vedle unikátního půdorysu se mohou Byšičky pochlubit vysoce kvalitní lidovou architekturou, z níž větší část pochází z konce 19. a počátku 20. století, a ojedinělou atmosférou, díky níž si ji nejednou vybrali i filmaři. V roce 1960 se zde natáčel film Procesí k panence, v roce 1994 se tu točila scéna pro film Příliš hlučná samota s Fillipem Noiretem, v roce 1995 část televizního seriálu Autodílna.

Do Byšiček se dostanete po naučné stezce mezi Lysou nad Labem a Čelákovicemi. Až vkročíte na kruhovou náves, dáte mi za pravdu, že nebýt zaparkovaných aut, vrátili jste se o století zpátky.  

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků