Článek
O vzniku Byšiček hovoří pověst. Komtesa Anna Kateřina, dcera hraběte F. A. Šporka, pána na Lysé, spadla při projížďce z koně. Zmáčená a s pochroumanou nohou, zůstala v mokřinách sama.
Celou noc prochodila bažinami, až nad ránem uviděla v dálce chalupníka z nedaleké samoty, jenž jí pomohl. Ještě týž den zavolal hrabě svého správce a dal mu příkaz, že v místech, kde jeho dcera byla zachráněna, má vyměřit místo pro osm domů do kruhu postavených a osmi osadníkům je přidělit, aby tady vesnici postavili a posléze bažinu vysušili a jako louky ji užívali.
Skutečné důvody, které vedly hraběte Šporka k založení vesnice, byly však mnohem prozaičtější. Chtěl využít rozsáhlé území k hospodaření a osadníci, jimž přidělil „zdarma“ pozemky – dominikální půdu, pro něho byli zdrojem příjmů. Dominikalisté půdu zušlechťovali a platili z ní kontribuce.
V místech, kde vznikala nová vesnice, už kdysi dávno stála osada Byšice. Zanikla zřejmě za husitských válek, o čemž svědčí zbytky pilíře mostu a pomístní název V Hradích – stával tu zřejmě k ochraně mostu a zemské stezky přes něj vedoucí strážní hrádek. Obnoven byl jen dvůr Byšičky, který v roce 1631 vypálil saský generál Jan Jiří Arnim. V německém urbáři z roku 1696 najdeme zmínku, že „ze dvora Byšičky v Hradích jest znáti pouze zříceniny, pole jsou zarostlá, jen některé díly jsou zužitkovány, luk užívá dvůr Lyský...“
Dominikální osadu Byšičky založil F. A. Špork v roce 1716. Byla vystavěna zvláštním způsobem, nazývaným okrouhlice – osm chalup stálo čelem, okny a vraty do kruhové návsi, ostatní hospodářské budovy a zahrady byly situovány dozadu, do rozbíhajících se kruhových výsečí. Jednou uličkou se do vsi vcházelo, byla opatřena vraty k uzavření. Na druhé straně návsi vedla rovněž uzavíratelná ulička k labským tůním a do polí.
Každý z dominikalistů měl přidělený 1 strych a 3 čtvrtiny pole, 78 sáhů lesa a zahrádku. Přiděleny měl určité míry panských polí a luk, které musel obhospodařovat. Platil roční poplatek, odevzdával dodávky obilí, sena a drůbeže, jeden desátek pro faráře a měl stanovenu robotu.
Později se začala osada rozšiřovat, a to tak, že domy byly stavěny podél příjezdové cesty. Z ptačí perspektivy tak dostala podobu jakési vařečky, místní říkají, že chlebové lopaty. Dnešním Byšičkám už tento omezený katastr nestačil, začínají se rozpínat i mimo něj. Uprostřed návsi stojí kaplička sv. Václava. U ní dodnes Byšičtí slaví svatováclavské posvícení s bohoslužbou. Ojedinělý půdorys obce je vyhlášen kulturní památkou.
Vedle unikátního půdorysu se mohou Byšičky pochlubit vysoce kvalitní lidovou architekturou, z níž větší část pochází z konce 19. a počátku 20. století, a ojedinělou atmosférou, díky níž si ji nejednou vybrali i filmaři. V roce 1960 se zde natáčel film Procesí k panence, v roce 1994 se tu točila scéna pro film Příliš hlučná samota s Fillipem Noiretem, v roce 1995 část televizního seriálu Autodílna.
Do Byšiček se dostanete po naučné stezce mezi Lysou nad Labem a Čelákovicemi. Až vkročíte na kruhovou náves, dáte mi za pravdu, že nebýt zaparkovaných aut, vrátili jste se o století zpátky.