Hlavní obsah
Bohuslava Kleisznerová nám zapózovala se svou unikátní sbírkou harmonikářů. V levé ruce drží figurku, kterou to vlastně všechno v roce 1996 začalo. Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková

Sběratelka tělem i duší Bohuslava Kleisznerová představí svou unikátní sbírku harmonikářů

Ve středu 26. února v 17 hodin proběhne v atriu KD v Klatovech slavnostní vernisáž výstavy pod názvem Přijďte se k nám podívat, kdo všechno umí na harmoniku hrát. Autorkou výstavy je vášnivá sběratelka Bohuslava Kleisznerová z Klatov, majitelka unikátní sbírky harmonikářů, která dnes čítá 450 kusů.

Bohuslava Kleisznerová nám zapózovala se svou unikátní sbírkou harmonikářů. V levé ruce drží figurku, kterou to vlastně všechno v roce 1996 začalo. Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková
Sběratelka tělem i duší Bohuslava Kleisznerová představí svou unikátní sbírku harmonikářů

Můžete popsat vaši sbírku? 

Sbírka mých harmonikářů čítá přes 450 kusů postaviček z celého světa. Sbírka je od centimetrové žáby s harmonikou až po metrového trpaslíka s harmonikou. Ve sbírce mám harmonikáře z Nového Zélandu, Austrálie, Itálie, Švýcarska, Ruska, Tyroláky z Rakouska, nebo Bavoráky z Německa. V mé sbírce jsou cenné kusy z cejchovaného růžového porcelánu z první republiky, ručně malované a z různých materiálů jako porcelán, keramika, sklo, český křišťál, dřevo, kov, plast, vosk, mýdlo, čokoláda, takže materiály naprosto všechny, včetně alabastru. Ve sbírce jsou lidé, klauni, šašci, černoši, trpaslíci, ale i zvířátka jako sovy, sloni, žába, zebra, býk, zajíc, a všech 450 kusů má harmoniku. Kam se kouknete, všude bydlí harmonikáři. Jsou to krasavci. Jsou to moje lásky.

Postupem času všem figurkám ustupují různé skleničky a vzácné broušené kusy. Stále se zandavají různě do skříní, pod postel, aby moje sbírkové figurky mohly hezky stát, ale už jsou i tak dost na husto.

Jak jste se dostala ke sběratelství?

U nás v rodině je sběratel snad každý. Začalo to mým dědou, který léta sbíral odznaky a nálepky. Potom můj otec. Dnes můj syn i dcera kdeco sbírají. Tak jsem si řekla, že také s něčím začnu. Netušila jsem však, že z jednoho keramického panáčka s harmonikou, který byl hrozně podobný mému tehdy šestiletému synovi a stál asi rok za výlohou ve starožitnictví, bude jednou taková sbírka. Vždy, když jsem obě děti vedla z hudebky, kde se učily na harmoniku, jsem říkala: Ty jsi jako náš Milánek. Snila jsem o tom, že toho keramického panáčka synovi koupím, ale tenkrát nebyl tak levný. Tak jsem okolo něj dlouho chodila. Naštěstí tam pořád byl, až jsem ho koupila.

Když už potom doma stál samotný, už jsem viděla tady andílka, taky panáčka s harmonikou... A pak mi najednou známí začali nosit různé harmonikáře. Tu mi kamarádka přivezla z výletu, další z dovolené, i moje dcera Bohunka obrovským způsobem začala přispívat. Dcera nemine jednoho harmonikáře po celé republice. Za poslední peníze jde a koupí všechny. Já jí říkám: „Proč tohoto anděla? Vždyť není ani nějak hezký.” A ona řekne: „Mami, sbírka je sbírka! Tam patří i ti oškliví.” Ať je moje dcera kde chce, všechny obchody proběhne, koukne na aukru. Třeba k Vánocům najednou přijede šest nových harmonikářů. Prostě tři čtvrtiny mé sbírky vybudovala dcera.

Na který sběratelský kousek jste nejpyšnější? Máte ve sbírce nějaký unikát?

Na který jsem nejpyšnější? Samozřejmě, že to jsou ty od mých dětí a maminky. A jestli mám ve sbírce nějaký unikát? Jsou to všechny ty starožitné, které už mají svůj věk. Jsou to sošky docela vzácné. Jsem moc ráda, že v mé sbírce bude pokračovat moje dcera, která je také obrovský sběratel, pro změnu houpacích koní a všech věcí kolem Jack Daniel´s. Takže u nás je sběratelství zakódované. I kdyby ji moje dcera nějak vrcholně nevystavila, má k ní hezký vztah. Kdykoli se utírá prach, ona se toho vždy účastní, protože skákat ze židle s každým panáčkem už pro mě není.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků