Hlavní obsah
Hrádek nebyl velký, ani honosný, našla se zbytky tří kachlových kamen a trocha keramiky Foto: Vratislav Konečný

Roháčův Sion: zbytky hrádku, kde se hrála velká hra na dobývanou

Zpustlý, zarostlý, ve vedřinách panujících obzvláště bědný je Sion. Útočiště Jana Roháče z Dubé, zapřisáhlého nepřítele císaře Zikmunda a snad i zásadového vyznavače pravé víry. Nevysoké zídky, zarostlé bejlím, kolem hradu hloubený val. Pevnost to velká nebyla, spíš hrádek.

Hrádek nebyl velký, ani honosný, našla se zbytky tří kachlových kamen a trocha keramiky Foto: Vratislav Konečný
Roháčův Sion: zbytky hrádku, kde se hrála velká hra na dobývanou

Přesto dlouho odolávala a z Roháče se stala legenda. Jenže obléhání bylo vedeno na oko, vyhovovalo oběma stranám. Jen ne císaři Zikmundovi, ten chtěl mít klid a Roháče to stálo spolu s dalšími ozbrojenci život na šibenici.

Zdržovací obléhání

Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., popsal obléhání Sionu takto: „Obležen byl (Roháč) na svém hradě po čtyři měsíce a vší silou i mocí dobýván. Ale že hrad na vrchu hory postaven a valem, příkopy a zdmi dostatečně ohrazen byl, nesnadno bylo jej přemoci a dobýti…“

Popisu dobývání napsaném v roce 1458 se chytli později František Palacký a tvůrce husitské legendy o lidové revoluci Alois Jirásek.

Legenda bobtnala, až z ní vzešel film o bídném císaři a posledním hrdém husitovi. V dětství jsem jím také byl unesen.

Sion přitom není nijak významnou pevností, ani strategicky položený. Vnitřek projdete za pár minut.

V roce 1961 začala hrad zkoumat archeoložka Eva Janská a legenda se bortila.

Malý hrad, málo obránců

Hrad se ukázal jako malý, aby tu mohlo odolávat obléhání mnoho obránců. Nebylo je možno zásobovat, neměl studnu, voda tekla v údolí pod hradem. Také opevnění za moc nestálo, ani poloha nebyla vhodná. Zkrátka se hrálo na obléhání, vedl ho od května 1437 Hynce Ptáček z Pirkenštejna, Roháčův synovec. Po čtyřech měsících, kdy přijela od císaře posila, byl závěrečný šturm.

Musel to udělat, císaři posílal dramatické zprávy, až se panovník, kterého považovali husité za Antikrista, namíchnul a poslal k Sionu uherské vojsko pod velením M. Országa. To už nešlo obléhání prodlužovat. Roháče zajali a spolu s dalšími ho popravili na Staroměstském náměstí.

Prý byl zajat u oběda, protože Ptáčkův útok nečekal. Vyšel před hrad, co se děje, a tam ho lapli. Část obránců zabili na místě, zbytek odvedli do Prahy. Tady čekala třípatrová šibenice, na vrcholku vyhrazeno místo pro Roháče.

Podle pověsti měl jako urozený muž mít zlatá pouta a pozlacenou oprátku. Aby byla zdůrazněna jeho statečnost, dokonce se měl vyslovit, že mu mají vypíchnout oči, aby se nemusel dívat do tváře císaře.

Deset let Sionu

Existence Sionu, nazvaného podle hory, na níž stál v Jeruzalémě Šalamounův chrám, se završila po deseti letech. Po zajetí Roháče ho ponechali pustnout.

Roháč z Dubé a ze Sionu v mládí působil jako lapka, podobně jako Jan Žižka. Zřejmě loupil s tlupou obávaného Zúla. Kdy se sblížil se Žižkou, není známo, oba ale patřili k vyšehradským manům. Po Žižkově smrti byl hejtmanem sirotčích vojsk, bojoval i u Ústí nad Labem. Husité se rozštěpili, radikálové se nesmířili s umírněnými. Radikál byl i Roháč, bojoval i u Lipan, kde ho zajali a posléze propustili. Krátce na to začal budovat Sion.

Po Roháčově smrti skončilo patnáct let utrpení. Nešlo jen o víru a majetek, i husité měli boháče. Boží bojovníci mordovali i kněze. Jen kvůli tomu, že přijímali pod jednou.

O jakou spásu šlo, o lidskou rovnost? Chiliasmus? O fundamentalismus? Před husitstvím český venkov prosperoval...

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků