Hlavní obsah
Výstava v Melicharově vlastivědném muzeu v Unhošti. Foto: Melicharovo vlastivědné muzeum v Unhošti

Italské údolí Ledro je s českou kotlinou svázáno doslova pupeční šňůrou

Letos slaví v trentinském údolí Valle di Ledro zvláštní výročí. Je to přesně 100 let, co se po 1. světové válce jeho obyvatelé mohli vrátit do svých domovů. A tak si v Buštěhradu, Novém Kníně, Příbrami, Pticích a dalších středočeských obcích zabalili své věci a odjeli zpět do své domoviny.

Výstava v Melicharově vlastivědném muzeu v Unhošti. Foto: Melicharovo vlastivědné muzeum v Unhošti
Italské údolí Ledro je s českou kotlinou svázáno doslova pupeční šňůrou

Údolí Valle di Ledro leželo v roce 1915 na jižní hranici c. a k. mocnářství a generální štáb rozhodl území evakuovat z obavy aby místní nespolupracovali s nepřítelem. A tak se Ledrenci ocitli po strastiplném putování v českých zemích.

Tady prožili roky Velké války, jak jí tu dodnes říkají, narodili se jim tu děti a mnoho jich tu našlo i svůj poslední odpočinek. Když se v roce 1919 vraceli domů, přijeli už do jiného státu, než ze kterého odjížděli. Tridentsko (Trentino) a Jižní Tyrolsko totiž mezitím bylo přičleněno k Itálii.

Údolím zní Dov'è la mia Patria

V údolí dodnes často při svátcích a slavnostech místní se smeknutými čepicemi a klobouky zpívají „La patria mia dov'è, dov'è? Dove il rivo dolcemente lambe selve e prati in fiore,...”.

Že vám italský text nic neříká? Je to píseň, kterou místní znají pod italským názvem Dov'è la mia patria ale takřka všichni i pod jejím názvem originálním - Kde domov můj.

Ano, Ledrenci dodnes i po století jsou pevně spojeni s Čechy a jejími obyvateli a kromě hymny svého domovského státu při významných dnech zpívají i hymnu své druhé dočasné domoviny svých předků - České republiky.

České tradice nezmizely

Jak u nás, tak v Ledru funguje spolek, který stále rozvíjí tuto stoletím prověřenou spolupráci a přátelství. A tak údolí Ledro je cílem dovolených stále více českých turistů. Pořádají se tu týdny české kuchyně a dokonce je tu i minipivovar, který vaří pivo podle receptury z Čech.

Přestože do oblastí dnešní České republiky byli za Velké války evakuováni i obyvatelé dalších tehdy příhraničních oblastí Tridentska, Ledro a jeho obyvatelé jsou skutečnými tahouny stále pokračující spolupráce.

Průvodce památkami

Tehdejší hranice mocnářství se stala i místem bojů a na obou stranách bojovali čeští vojáci. V rakousko-uherské armádě i na straně italské v československých legiích. Průvodce ve formě mapy, který ledrenský spolek ve spolupráci s dalšími institucemi připravil, je věnován jim ale i místům, upomínajícím pobyt ledrenských u nás. Jak jinak se průvodce ve dvou jazykových verzích může jmenovat, než Dov'è la mia patria/Kde domov můj.

Mapa vede turisty na 18 míst od údolí Valle di Ledro až po Rovereto. Nechybí pivovar v obci Pieve di Ledro, památník popravených československých legionářů se sochou sv. Václava v Arcu nebo stezka československých legionářů na hoře Doss Alto a další. Průvodce je zdarma k dispozici v turistických kancelářích v údolí Valle di Ledro.

Výstava v Unhošti

Ale ani u nás jsme na Ledrence nezapomněli. Každoroční oficiální návštěvy zástupců českých obcí v Ledru a ledrenských obcí u nás jsou toho důkazem. A že pobyt občanů z Tridentska u nás není zapomenut, o tom svědčí sice malá, ale o to zajímavější výstava, probíhající od 7. do 30. listopadu v Muzeu v Unhošti. Její název „Osudu i času navzdory - příběh italsko-českého přátelství, které se zrodilo během války a přetrvalo století” hovoří za vše.

Výstava tentokrát nedokumentuje osudy obyvatel Ledra, ale nedalekého údolí Val di Gresta, kteří na Unhošťsku pobývali.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků