Hlavní obsah
Kostel sv. Josefa v polském Zgorzelcu připomíná knihu, v sakrálním pojetí představuje Bibli Foto: Milan Turek

Impozantní kostel v podobě bible stojí v polském Zhořelci

V létě 1945 bylo v Postupimských dohodách rozhodnuto o připojení východní části města na pravém břehu řeky k Polsku. Z německého předměstí města Görlitz se tak stal polský Zgorzelec (Zhořelec). Nejkrásnější historická část města je oddělena a Poláci začínají budovat své město. Řeka se stala nepřekročitelnou hranicí.

Kostel sv. Josefa v polském Zgorzelcu připomíná knihu, v sakrálním pojetí představuje Bibli Foto: Milan Turek
Impozantní kostel v podobě bible stojí v polském Zhořelci

Po vzniku Německé demokratické republiky a rozdělení města Görlitz byla 6. července 1950 v budově zhořeleckého kulturního domu podepsána smlouva mezi PLR a NDR o stanovení "Hranice míru a přátelství na Lužické Nise".

Avšak dlouho nebylo možné řeku překročit. V obou městech docházelo k výraznému přílivu emigrantů. Němci odcházeli do Görlitzu a do polského Zgorzelce vedle nových polských občanů se na přelomu 40. a 50. let ve městě usídlily tisíce Řeků a Makedonců pronásledovaných v jejich vlasti za politická přesvědčení.

V poválečné historii polského města bylo zlomovým okamžikem zahájení výstavby energetických závodů v Turowě. Vztahy energetických firem existovaly mezi polskými a německými firmami již dříve, ale polská strana začala budovat svou energetickou základnu.

Dlouhodobé a stále i dnes rozpačité kontakty města s německým Görlitz vyústily 5. května 1998 do společné proklamace Evropského města - v budoucnu má vzniknout jeden městský organismus ležící na obou březích Lužické Nisy. Poláci zůstali chudým předměstím s problémy se zaměstnáním, zásobováním a tvorbou vlastního města.

Značná část obyvatel Zhořelce je příslušníky římsko-katolické církve, emigranti z Řecka - Makedonie mají ve městě komunitu starořecké ortodoxní církve. Zhořelečtí protestanti mají své centrum v Lubani, malá část obyvatel jsou baptisté, jehovisté a část letničtí. Zhořelci zůstala po německých občanech řada duchovních památek, přesto však vznikají nové, typicky polské. 

V roce 1981 byl vybudován dvojitý kostel sv. Josefa. Impozantní stavba má velký horní chrám a dolní, menší část je kaple sv. Barbary. Kaple je běžně přístupná, kostel v době bohoslužeb a svátků. Nádherná architektura má připomínat bibli a věž se zvonem je situována mimo objekt. Kostel má vyřešenou i parkovou úpravu a možnosti parkování automobilů. Byl vysvěcen v roce 1983.

Nejmladší církevní stavbou je kostel sv. Hedviky slezské, dokončený v roce 2009 na východě města, poblíž průmyslové zóny. U vstupní brány je umístěna socha polského papeže Jana Pavla II. Papež stojí na skále, což by mohlo připomínat Kristovo předání žezla k vládnutí nad církví prvnímu papežovi apoštolu Petrovi: „Ty jsi Petr, to je skále a na té skále vzdělám církev svou.“ 

Na místě kostela Milostné Matky Boží vzniká nový farní kostel. U nádraží je původní německý kostel slavného misionáře sv. Bonifáce a protestantský kostel sv. Jana. Obnovovány nebo udržovány jsou i hřbitovy a památná místa, jedním z nich je hřbitov se třemi tisíci hroby vojáků II. polské armády. Každý hrob má svůj kříž. Pamětní desku zde má také 47 328 vězňů koncentračního tábora.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků