Hlavní obsah
Hromnice se staly oslavou přicházejícího jara Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková

Hromnice se staly důležitou oslavou přicházejícího jara

Za polovinu zimy se považovaly Hromnice (2. únor). K Hromnicím se váže nejvíce pranostik, kolem čtyřiceti. Nejznámější jsou „Na Hromnice o hodinu více.“ „Hromnice – jara svíce.“ Tímto dnem také dříve končila vánoční doba, z kostelů a domácností se sklízely betlémy a odstrojoval se vánoční stromeček.

Hromnice se staly oslavou přicházejícího jara Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková
Hromnice se staly důležitou oslavou přicházejícího jara

V lidovém pojetí se Hromnice staly důležitou oslavou přicházejícího jara. Uctívání Hromic má svůj původ hluboko v předkřesťanské době, kdy představovaly tzv. svátek hromový, to je den, od kterého se za starodávna předpokládalo, že začíná letní polovice roku, označovaná též jako polovice hromová.

Kromě řady pranostik pronikla spojitost tohoto svátku s hromem překvapivě i do křesťanské liturgie v podobě svěcení svící, tzv. hromniček, které se rozžínaly při bouřkách.

Hromnice je lidové označení svátku, který prošel řadou proměn. Původně se nazýval hypapanté, tj. Setkání starce Simeona s Pánem, později Očišťování Panny Marie. Dnešní liturgie ho zná jako svátek Uvedení Páně do chrámu. 

Svátek připomíná událost z evangelií (Lk 2,22 – 38), kdy Ježíšova matka Maria přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Zde se setkává s prorokyní Annou a spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval „světlem k osvícení národů".

Od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši (světle) pochází zvyk, který se začal šířit od 11. století: v tento den světily svíčky „hromničky", které se během bouřek zapálené dávaly do oken.

Posvěcené hromničky měly řadu funkcí

S Hromnicemi byla spojována řada lidových obyčejů a magických praktik. V Čechách na tento svátek přinášeli věřící do kostelů svíce k vysvěcení. Po požehnání je nesli v průvodu a potom pečlivě uschovávali doma. Pobožní lidé vysvěcené hromničky zapalovali při bouřích a přitom se modlili k Bohu za odvrácení možné pohromy. Podle lidové pověry hromničky chránily dům před blesky a úrodu před špatným počasím a letními bouřkami.

Na Šumavě obcházel hospodář hned po návratu z kostela s posvěcenou zapálenou hromničkou třikrát včelí úly, což mu mělo zajistit zdravé včely a hojnost medu. O Hromnicích se nesmělo klít, tancovat ani žertovat. Lidé věřili, že kdo bude toho dne tancovat a zákaz poruší, „zemře bez světla".

Na Šumavě se hromnička dávala do ruky těžce nemocnému. Také vedle lože umírajícího hořely hromničky - světlo hromničky mělo jeho dušičce svítit na cestu do nebe. Báby kořenářky hromničkami léčily. Na vesnici se s hromničkami „čarovalo" ještě na počátku 20. století. Na Hromnice bylo zakázáno také šít, neboť lidé věřili, že špička jehly přitahuje „boží posly" (blesky) a stavení by mohlo vyhořet.

Pranostiky našich babiček napoví   

Na Hromnice se nemají konat žádné práce, aby hrom neuhodil.

Na Hromnice se nemají otevírat okna, aby hrom neměl k člověku moc.

Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.

Je-li na Hromnice jasný den, přijde ještě mnohá sněžná žeň.

Když o Hromnicích svítí slunce, bude úrodný rok.

O Hromnicích déšť - na jaře sníh; o Hromnicích sníh – na jaře déšť.

Zelené Hromnice - bílé Velikonoce.

Jihne-li na Hromnice, přilož do kamen.

(Zdroj: Církevní rok a lidové obyčeje – Vlastimil Vondruška a Velký pranostikon - Zdeněk Vašků)

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků